Divoké historky

Divoké historky se staly povinným filmem číslo jedna letošního roku. Od Cannes nebylo prakticky slyšet o ničem jiném, celé pražské/brněnské filmové léto hrálo ten zpropadený trailer před každou projekcí, i ČSFD projekce proběhla, takže dobře, rezignuju. A ono to vlastně ani nebolí, je to série historek, které zpracovávající anekdotické situace, ve kterých hlavní hrdinové ztratili nervy. Čili pointa je jasná, každý by někdy chtěl zažít pomstu na své bývalé učitelce, dopravním podniku nebo podvádějícím manželovi. Přímočarost je v dnešní době ceněna jako genialita. #cineargentino (01.11.2014)

Říká se, že nejlepší historky píše sám život, případně ,,tohle by nikdo nevymyslel". Pokud i po dozírání na Relatos salvajes budete přesvědčeni, že vaše osobní zkušenosti válcují Szifrónovu fantazii, dejte mi vědět. Já jen, jako že bych se vám vyhnul.... Nemám dobré zkušenosti s filmy, které jsou slepené z jednotlivých více, či méně soudržných epizod. Oprava - neměl jsem. Výborné. (06.11.2016)

„Musíme něco udělat! Teď to jedí oba!“ - „Přidat více jedu?“ Divoké historky divákovi nabízí funkční mix originality, vypointovanosti, cynismu, škodolibosti, vyhrocenosti, černého humoru a nadsázky (a to v míře vrchovaté). Jediným větším rozdílem mezi povídkami je pak dávkování humoru (s tím jsem měl při první projekci trochu problém, napodruhé mi to už takřka nevadilo). 1.a 2. (to spiklenecké mrknutí!) povídka jsou dokonalé, 3. zas pro změnu stupňuje vyhrocenost na maximum (trochu u ní pokulhávají detaily, ale stále je to velká zábava, navíc vtipně vypointovaná). U 4. jsem zcela fandil hlavnímu hrdinovi, a to kafíčko a croissant jsem si vychutnal společně s ním (i když na můj vkus zůstal až moc „při zemi“), 5. (jež mě při první projekci docela zklamala) se mi napodruhé líbila podstatně víc (ta zlomyslná sociální kritika má něco do sebe) a co říci k 6. povídce…snad jen, že takhle stylovou svatbu jsem ve filmu ještě asi neviděl (navíc má milovaná skladba „Na krásném…“ byla použita velmi trefně). Po druhé projekci zvyšuju na slabších 5*. (08.03.2015)

Vskutku divoká kompilace 6 barvitých historek, které dokáží povznést, pobavit, ale i oslnit svou cynickou úderností (inspirace Tarantino?). Vyprávění je velice chytlavé, dynamické, film vás opravdu nenechá přihmouřit oko. Humor je zde moc fajn, takový decentní, docela inteligentní, v podstatě nemám, co vytknout. Vítězné povídky - autohonička, svatba... 8/10 (16.10.2016)

Radek Pasterňák a jeho banda se konečně dočkali svého filmu. Tento je ovšem tak divoký, že se k němu raději nehlásí. Být s fanoušky Buty v jednom éroplánu se skutečně nevyplácí. A následující historky nejsou o nic horší. Pokaždé máme co do činění s opravdu vyhrocenými situacemi. V podstatě podobně zaujmout dovede i inscenace české televize či divácké příběhy z Novy, ale zde je to podtrženo atraktivním prostředím Argentiny a neokoukanými herci. Mimo jiné. V kostce řečeno, jedná se o šest krátkých filmů, které za takové to domácí koukání rozhodně stojí. (02.05.2015)