Divoké historky

Až banka omylem vydá úspory z mého prasátka nějakému hackerovi, až za mou práci shrábne odměnu šéfův synek, až zamindrákovaný týpek zaparkuje raketoplán na mém dvorku a až mne bude chtít otrávit nějaká zhrzená slečna z dávné minulosti, tak já se budu smát. Jednak proto, že vyznávám druhou dohodu, takže si neberu nic osobně a hlavně proto, že jsem v tomto snímku viděl, kterak lze boj s větrnými mlýny jednoduše prohrát či zvítězit pouze dle odkazu slavného Pyrrhy. Zkrátka musím konstatovat, že bych nechtěl hrát hlavní roli ani v jedné z Divokých historek, ale z hlediska vrozené škodolibosti mne sledování tohoto snímku poměrně dost uspokojilo. (17.03.2015)

Mnohé filmy mají třeba buď škaredou prdel, nebo nevzhledné kozy, rozplizlé bradavky, chlupaté nohy, přerostlého bobra, křoví v podpaždí, mezi nohama srolovaného vykuchaného netopýra, jsou duté jak frýšop, unyle funí, špatně kouří, nechtějí se nechat vylízat, líně přirážejí či prostě jen čpí jako dveře od hajzlu na rybářské lodi. Opravdový a intenzivní divácký orgasmus se vším všudy proto prožívám tak maximálně jednou až dvakrát do roka, protože objevit dokonale estetický, chytrý a ultimativně zábavných kousek, to je jako se do zblbnutí hrabat rypákem v bordelu, abyste jednou za sto přeoraných kubíků narazili na opravdového lanýže. A tihle patagonští Bakaláři na mě vskutku zapůsobili jako kus perfektně středně propečené argentinské svíčkové s dokonale zlatavými kroketami mezi jetou připálenou flákotou z nuceného výseku s prošlým bramborovým salátem. Skvostně natočeno, famózně zrežírováno, úžasně zahráno a navíc se skvělými dialogy a pointami. Jako vždy se nechci nikoho ani slůvkem dotknout, avšak myslet si můžu, co chci, a zrovna teď si myslím, že méně než čtyři tomu může dát jen naprostý pičus nebo ve vlastní důležitosti se utápějící sebestředný bukanýr. Ale to se odehrává jen v mé hlavě poté, co jsem si přečetl pár „erudovaných“ hlenů zdejších artových teplometů, a ventilovat to rozhodně nikde nebudu. A teď mě omluvte. Když jsem dnes divoce brázdil městský okruh ve své vytuněné Škodě 120 GLS, míjel mě ten tlustý vysolárkovaný tunelář s pedikůrou od vedle a ukazoval na mě fakáče. Je čas posrat mu Kvésedmičku. (04.03.2015)

Beztak je nejlepší ta historka s vybuchlým autem :) Ke konci jsem sice už nedával příliš pozor, ovšem na to, že jsem vůbec nevěděl co čekat, jsem se celkem bavil a byl jsem překvapen, s jakou bravurou se tvůrcům povedlo zachytit tolik absurdních momentů. Možná podle mě trošku nadhodnocené, ale stále skvělé...75% (01.03.2015)

Lubitzovo letecké intro spíše zamrazí, než pobaví a pak přijde sled bakalářských historek, po kterých by se Menšíkovi zamlžily brýle. Jejich společné body: cynismus, pomstychtivost, pochodová cvičení nervů v krizových situacích, čitelnost, nevýrazné pointy a následné mezinárodní přecenění. Svatba jak z Melancholie už přišla pozdě.. (29.07.2015)

Po skúsenosti so Szifrónovým filmom by som mal zrejme prehodnotiť poznámku pri Jarmuschovom Coffee and cigarettes v zmysle, že jednotný režisér poviedkového filmu dáva istotu udržania akej-takej latky. Nájsť podobne nevyrovnaný film by znamenalo vyhlásiť medzinárodné pátranie. Úvodný "Pasternak" (90%) funguje ako skvelá ironická anekdota s takmer do dokonalosti obrúseným finále a intertextuálnym vtipom pre znalcov literatúry. Už nasledujúce "Las Ratas" (Potkany, 40%) však skĺzava do umelej kŕčovitej repetície a dostavuje sa neblahý dojem sledovania prostoduchej telenovely, oboznámenej s termínom "spoločenskej kritiky" len z veľkej diaľky. S tretím "El más fuerte" (Najsilnejší, 100%) sa však film ešte mohutnejšie navracia do brázdy dômyselnej satiry a dokáže presvedčiť o reálnosti situácie, ktorú dynamicky vyhrotí do brilantnej pointy a privodí tak predčasný vrchol, ku ktorému sa už po zvyšok stopáže ani nepriblíži. Nasledujúce "Bombita" (Bombička, 40%) je len smutným vykonštruovaným pokusom, ktorý padá na hlúpo zvolenej modelovosti a skutočné nešvary banalizuje, zatiaľ čo nám predostiera hrdinu na míle vzdialenému všednosti, s ktorým sa nemožno identifikovať, pretože je sám problémom. "La Propuesta" (Ponuka, 60%) sa ešte snaží navrátiť do koľají civilnosti a jej protagonistu možno dobre pochopiť; čo jej podlamuje nohy je predovšetkým záver, podtrhávajúci agitujúce vyznenie. Posledné "Hasta que la muerte nos separe" (Kým nás smrť nerozdelí, 80%) sa utrháva z reťazí, ale rozpútané peklo vyznieva mierne do stratena, čo vynahrádza pre mňa napriek všetkému nečakaný a úsmevný záver. Zaokrúhleným aritmetickým priemerom (mínus 5%, strhnutých za rozpačitosť celého tvaru, skrývajúceho sa za jednotnú koncepciu): 65% (26.02.2015)