Líza, liščí víla

Hravá maďarská černá komedie má jedinou chybu. V příběhu vlastně naprosto nesejde na tom, kolik lidí a v jakém pořadí zemře. Jistě, jsou tu vystopovatelné spojitosti s Amélií z Montmartru či filmy Wese Andersona, ale Károly Ujj Mészáros do děje umisťuje i množství dalších popkulturních odkazů. Mónika Balsai je v hlavní roli perfektní a zařazení japonské popové hvězdy a milovníka finské country do děje z toho dělá ještě bizarnější podívanou. Příjemné překvapení, u kterého jsem se bavil nad očekávání dobře. (24.01.2019)

Ale jo, nakonec to dopadlo docela dobře. První polovina mě, díky nespočetnému množství bizarních nápadů, neskutečně bavila. Opravdu to bylo zábavné, přímo z toho sršel absurdní a černý humor a mě se to fakt líbilo. Bohužel v druhé polovině nápady tvůrcům jaksi došly a tak se tu pořád opakovalo to samé z první poloviny a jak známo, opakovaným vtip není vtipem. Jako, do trapnosti to nespadlo, ale nudilo mě to. A navíc tu pak všechno bylo tak strašně předvídatelné, až mě to štvalo. Což je strašná škoda, našlápnuto to mělo slušně, bohužel druhá polovina (neříkám, že jsem se něčemu nezasmál, ale bylo toho o dost míň) na tu první nemá ani zdaleka. Ale jinak to pořád má něco do sebe a celkem se mi to i líbilo. Silné 3* (11.04.2019)

Předpokládám, že se Maďarům líbila Amélie a chtěli si natočit něco podobného. A špatně to nedopadlo. Že by to byla nějaká třeskutá zábava, určitě říct nemůžu, ale dobře se na to koukalo, ač ani děj nebyl nic objevného. Nejvíc se mi na tom ale líbila nápaditá režie, za kterou je nakonec ta čtvrtá hvězdička. 70% (14.08.2017)

Jedine Cosmopolitan. Tam nájdete rady, ako si nájsť tú pravú lásku .. lenže to by ste nemohli byť líščou vílou. Film plný neskutočných scénok, nápadov a týpkov, ktorý ma ale miestami trošku nudil. Ale ja nevyliečiteľná romantička dávam za tú neoddolateľnú romantickú linku štyri hviezdy. Kde je láska, je aj ... uhm, teda, veď viete .. kde je láska, je aj ... kašlať na to. (23.11.2016)

Inspirace Andersonem a Jeunetem je víc než zřejmá, ale pro mě se příběh kvalitativně těmto mistrům moc nepříbližil. Oba zmiňovaní mají velmi ,,specifický rukopis", není divu, že jím byli a budou tvůrci ovlivněni. Přestože např. Andersonův Grandhotel Budapešť mám moc ráda, tohle mě nenadchlo ani trošku. U mě nenastal ani jeden úsměvný okamžik, takže o komedii těžko mluvit. Celé mi to přišlo překombinované a přeplácená včetně těch japonských prvků. Taktak jsem vydržela do konce. (22.01.2016)