Líza, liščí víla

Amélie z Montmartru pod vlivem Japonska. Tento typ evropských stylizovaných filmů plných bizarních postav a situací nemám rád, protože všechno to blbnutí a možnosti počítačových triků jen zakrývá vnitřní prázdnotu. Ještě horší ale je, když tvůrce podobného filmu ve snaze dělat umění přisype do díla nějaké to instantní poselství jako van Dormael ve Zbrusu Novém zákonu. Raději se podívejte na Mészárosovy krátkometrážní filmy. (08.08.2016)

Jednoduchý, patřičně šílený příběh, plný kýčů a japonského popu. Ano, asi takto by se to dalo ve zkratce napsat, sám se proto divím, že to jde všechno tak dobře dohromady a že je to navíc tak zábavné. Prostředí, v němž se děj odehrává je vůbec dotaženo (možná až přetaženo) k dokonalosti. A nejen prostředí, i ty televizní reklamy (film občas i jako reklama vypadá), dokonale vybraní herci a samozřejmě Toni Tani! Herci hrají velice dobře, občas možná úmyslně přehrávají, což se sem vlastně také hodí. Několikrát jsem si vzpomněl na Grandhotel Budapešť, i když je to zcela jiný film, ale přeci jen. Ke konci mi přišlo, že je to už dost šílené, ale vše zachránil Zoltán a jeho výborné skoro westernové finále, paráda a ta hudba... 80% (05.02.2016)

Předpokládám, že se Maďarům líbila Amélie a chtěli si natočit něco podobného. A špatně to nedopadlo. Že by to byla nějaká třeskutá zábava, určitě říct nemůžu, ale dobře se na to koukalo, ač ani děj nebyl nic objevného. Nejvíc se mi na tom ale líbila nápaditá režie, za kterou je nakonec ta čtvrtá hvězdička. 70% (14.08.2017)

Po delší době snímek, který jsem si užil naplno. Fantaskní, absurdní, poetické, více romantické než sentimentální, komické, temné. Maďarská kinematografie dala světu spousty zajímavých filmů včetně podivných (musím vzpomenout skvělou Taxidermii). Japonská legenda o liščích vílách, japonský zpěvák, který není jen zpěvákem, Líza slavící třicátiny a touha po lásce s inspirací v japonském románu (B.Němcová si také vytvořila falešné představy o lásce na základě četby sentimentálních románů). Výborná hudba kombinuje rozličné žánry, ale především evokuje filmovou hudbu 80. let v moderním kabátě (kromě závěrečné westernovky, ta jde více do minulosti). Krásná poetická kamera lahodí oku i tehdy, když nastoupí armáda mrtvol. Lehce artové, jistě ne pro každého, ale já byl maximálně spokojen. (14.02.2016)

Uznávám, že bych nikdy nečekal, že takovou audiovizuální jednohubku v podobě Lízi, sestřenice Amélie z Montmartru, natočí zrovna Maďaři. Tím u mě hodně vzrostly. Na druhou stranu musím ale dodat, že toto je jednohubka se vším všudy. Zajímavý námět se utápí v častém sebe opakování, které mi nepřišlo úplně v pohodě. Hlavní kostra příběhu – japonský velmistr snů a bludů – mě svými tanečními kreacemi uváděl do stavu vzteku. A to i včetně hudebního doprovodu s ním spojeným. Za originalitu ale dávám tři hvězdy. A dodávám, že už to nikdy nechci vidět. (09.05.2016)