Režie:
Roar UthaugKamera:
John Christian RosenlundHudba:
Magnus BeiteHrají:
Kristoffer Joner, Ane Dahl Torp, Jonas Hoff Oftebro, Edith Haagenrud-Sande, Fridtjov Såheim, Laila Goody, Arthur Berning, Herman Bernhoft, Eili Harboe (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Katastrofický film o souboji s ničivou vlnou v norském fjordu Geiranger, inspirovaný skutečnými událostmi. Zkušený geolog Kristian se chystá s rodinou opustit malebné město Geiranger. Přístroje umístěné v jednom z horských masívů nad fjordem zachytí znepokojivá data. Ve chvíli, kdy se rozezní poplašné sirény, naplní se Kristianova nejhorší můra. On i jeho blízcí mají přesně 10 minut, než je zasáhne obří vlna spuštěná sesuvem půdy. Začíná souboj s časem i živly. Vlna přenáší postupy klasických amerických katastrofických filmů do malebného a drsného severského prostředí. (Film Europe)
(více)Videa (5)
Recenze (163)
Tak letošní San Andreas bodří Norové zmuchlali a použili ho jako toaleťák. Tak bych asi viděl ten příměr a opravdu mám chuť, po zhlédnutí Vlny, americkej biják rozhodně degradovat o stupeň níže. Je to totiž dost znatelný rozdíl, kterým Norové Amíky zadupali do země. Pro mne je to navíc o to větší překvapení, že jde právě o Norsko. V Evropě se totiž na pole katastrofických filmů pouští hlavně Německo a to bývá skoro vždy hodně velká katastrofa. Takže severskému pojetí katastrofického filmu dávám jednoznačně palec nahoru. ()
Já bych teda léta páně 2015 čekal krapet něco jiného. Tohle vypadá jak libovolný německý katastrofický kus z let minulých, jen obohacený o lepší efekty a kvalitnější herce. Přitom první půlka, sázející na přírodní krásy a stupňující napětí, tolik slibovala. Kristian je možná zkušený geolog, ale také hodně nespolehlivý otec (dceru nadvakrát nechá napospas osudu), samotný příběh už nemohl být otřepanější (tedy pokud nebereme neotřelý námět v podobě vlny spuštěné sesuvem půdy/skály), velmi často se tu hraje na náhodu a z finále (resuscitace) se mi chtělo téměř brečet. A to vůbec nepoukazuju na několik do očí bijících momentů (záchranné složky čekaly na co?). Takže divákům zbývá jen spoleh na řemeslo, jenže zážitek z mocného přírodního jevu mohl být někde jinde, holt asi tvůrci dostali menší ranec peněz. Ač beru, že svým pojetím nepředstavují klasické lapače peněz, ale nabídnout něco víc než jen televizní tak trochu pásovou výrobu přeci mohli, ne? Nakonec neurážlivý průměr. Jen já čekal víc. ()
Kolébá se velryba, celé moře rozkývá, už se vlny dělají, od prostředka ke kraji.. Nahraďte v této dětské říkance velrybu sesutým horským masivem a kraj turistickým městečkem na pobřeží fjordu a máte první skandinávský katastrofický film ever. Klasicky se načrtnou charaktery (nesmí chybět před neštěstím varující odborník ve střetu se skeptickým nadřízeným, co nechce vyvolávat paniku, dokud sama nepřijde), pak udeří vlna (působivá desetiminutovka) a nakonec se suterén přímořského hotelu změní na útroby Poseidonu. Bohužel, tato poslední půlhodinka, kdy se masírují srdce, voda je jak kafe a ohně hoří jen kvůli světlu pro kameru, svou znouzectností stahuje Vlnu do vod průměrnosti. Navíc jsem se nemohl bát o hlavní postavu, protože dobře vím, že na předsedu Strany zelených by si příroda netroufla.. ()
║Rozpočet €6miliónov║Tržby Celosvetovo $10,937,000▐ Nóri prekvapujú, že sa dali na takýto katastrofický projekt, ktorý nie je vôbec na zahodenie, dramatických chvíľ tu je dosť, aj keď nie všetky sú zrovna dokonalo spracované, lebo naivite a klišé sa ani tu tvorcovia nedokážu akosi vyhnúť, ale prevažne ide o dosť hútnu atmosféru a triky sú na dobrej úrovni a slúžia len ako doplnok, nehrá sa tu až na taký trikový efekt ako u katastrofických filmoch Rolanda Emmericha, rozmlátené okolie po tsunami pôsobí skľúčujúco /60%/ ()
Na Vlnu jsem se docela těšil, jelikož se mi zamlouvala myšlenka katastrofického velkofilmu v evropských reáliích. Na padající mrakodrapy můžeme v kině čučet skoro každý den, na skály řítící se do fjordů ne. A nezačíná to špatně. Úvodní půlhodina hezky načrtne styl života v okolí skalnatých norských zálivů a víceméně se jí daří vzbudit zájem o to, jak norští mužové a ženy hlídají nebezpečné šutry nad vodní plochou. Pak přijde sesuv, CGI vlna a všechno jde do kopru. Načrtnuté zůstane načrtnutým, CGI vlna je na plátně chvíli (zajímal by mě názor někoho zasvěceného, jelikož si myslím, že skutečná fjordová tsunami by nevypadala jako plující rozčilená Godzilla) a zbytek je soubor těch nejtuctovějších žánrových klišé. Scenárista byl bezradný naprosto nevídaným způsobem; za všechno mluví závěrečná sekvence, jež se skládá z povinného hledání uvíznuté rodiny a udobřování otcosynovských vztahů - pokud by to náhodou někomu nestačilo, dostane ještě jako bonus násilně naroubovanou momentku s topícím se tatínkem a jeho následným křísením (včetně nezbytné variace na "Ne, nevzdávej to!!" - fakt!). Bullshit! Asi bych byl k dramaturgickým selháním shovívavější, kdyby za něco stála katastrofická část - problém ovšem je, že nízký rozpočet dovolil po vlně už jen bloudění několika ušmudlaných tváří ve tmě, kde jim dělá společnost maximálně několik hořících autovraků. Což je z výše uvedených důvodů nuda. Čestnou výjimkou zůstává sugestivní návštěva autobusu. 3/10 ()
Galerie (52)
Zajímavosti (9)
- Nyní je údajně v Norsku 300 nestabilních hor. (ČSFD)
- Kvôli scéne, v ktorej sa snaží zachrániť rodinu zo zatopeného hotela, trénoval hlavný predstaviteľ, Kristoffer Joner, s inštruktormi freedivingu zadržanie dychu pod vodou na tri minúty. (ambron)
- Všichni herci a herečky prováděli své kaskadérské scény sami. Režisér Roar Uthaug prohlásil, že natáčení některých scén bylo přímo nervydrásající. (Cheeker)
Reklama