Země nikoho

Příběh, který vystihuje válku na Balkáně naprosto přesně a věrohodně tak jak ho snad žádný film nevystihl. Jestli je Dubrovník perla Balkánu jejich historie tak tohle je perla Balkánu jejich kinematografie. Film přibral i velkou hromadu černého humoru a tak je příběh vyprávěn s větší sebejistotou k nesmyslnosti války. Nedivím se, že tento film vyfoukl Amelii z Mortmantu oskara za evropský film, takový komorní a přesto velký film se jen tak nevidí. Je vidět, že si autoři dokázali přiznat, že válka, která tam dříve probíhala byla nesmyslná a naprosto zbytečná, jejich mentalita je nádherně vidět v rozhovoru, kde je v bunkru bombardují a oni se tam hádají. --- Vaše televize ukazuje naše vesnice a tvrdí, že jsou vaše. (31.07.2006)

Pořádně jsem nechápal, jak mohl Amélii z Montmartru (mému nejoblíbenějšímu filmu) nepřipadnout Oskar za nejlepší zahraniční film. Pak jsem viděl tento film a musím říci, že je to opravdu silný zážitek, navíc okořeněných černým humorem, který se zabývá závažnějším tématem než Amélie, takže nemůžu říci, že byl oceněn nesprávný film. (21.11.2007)

Aktuální tragikomedie o válce v Jugoslávii nás zavede do jednoho příkopu na uzemí nikoho. Zde se setkávají postavy mezinárodního obsazení: bosňan, srb, francouz za "šmouly" z UMPROFOR a angličanka z médií. Snaží se zachránit vojáka ležícího na mině. Nic nevyřeší a zase se rozejdou. - Velice zdařilý začátek filmografie Danise Tanovice předvádí balkanský kotel v praxi. Na počátku si myslíte, že sledujete válečný film, který se uprostřed změní v komedii, nakonci však zbývá jen velice smutný příběh o marnosti lidského snažení. - Proč tedy nedávám pět hvězdiček? Mám pocit, že mi na tomhle filmu něco vadí: snad, že se cítím lehce a nenápadně manipulována, snad mi příjde příběh příliš vypočítán na efekt. (28.01.2004)

Válka v bývalé Jugoslávii byla hrozná a lidi od zpravodajství jsou hyeny. Tak to byly první slova, která mě po shlédnutí tohoto úžasného filmu napadly. Po letošních Oscarech jsem spílal akademii za to co provedla, ale teď už vím proč. Zatímco Amélie se mi napodruhé už "jen" líbila, tak tento film mě s jistotou sebere i napodruhé a napotřetí, atd. Fámozní skloubení humoru a dramatu v neuvěřitelně lidském podání bere dech. Bravo tvůrcům za skvělý scénář, nesmírně sympatické obsazení, za skvělou hudbu(i když jí je pomálu). Tady opravdu není co vytknout. Skutečně velmi silný a vyrovnaný film. (29.10.2002)

Zdánlivě malý a nevýznamný film, který však jakoby skrytě disponuje velkou mírou osobitosti jak v námětu, tak jeho zpracování, přirozenosti a skvělých hereckých výkonech mě zcela neznámých tváří. Nejvíce mě zaujali Branko Djuric jako Čiki a také Georges Siatidis coby Marchand alias Charlie Tango. Počáteční sekvence "v mlze" a rozhovory vojáků je výborným a vtipným úvodem k filmu. "Víte, jaký je rozdíl mezi pesimistou a optimistou? Pesimista řekne, že už nemůže být hůř. A optimista řekne: "Ale může." - "Od tý chvíle, co jsme tady, poslouchám tvý vtipy, ale ještě jsem neslyšel, že by se někdo zasmál." :) (24.07.2011)