Země nikoho

Shlédnuto v době Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Takový malý, skoro až komorní příběh odehrávající se v zákopu. Dva nepřátelšstí vojáci uprostřed frontové linie Srbsko Bosenské války. Celý děj poukazuje na celkovou nesmyslnost a malichernost tohoto válečného konfliktu. Ovšem i v tak vyostřeném prostředí a celkem dramatickém ději, si tvůrci našli prostor na drobný vtip a rionii, které v nejednom případě vykouzlí minimálně úsměv na rtech. Na oba hrdiny i ostatní postavičky, s danou situací spojené je velice příjemná podívaná. (05.04.2015)

Příběh dvou vojáků uzavřených v v úzkém pásu země uprostřed frontové linie. Celý film působí, jakoby byl rozdělen do dvou částí. První část je komorním konverzačním dramatem tří mužů uvězněných v zákopu. Jejich hádky o původci konflitku vyznívají spíše směšně a bezvýznamně, protože už vlastně ani nikdo nejspíš neví, proč bojují. Druhá část začíná, když do děje vstoupí jednotky OSN a muži v zákopu se. Zobrazením jejich neochoty pomáhat dostává snímek trochu protizápadní nádech. Novináři, zde vykreslení, působí pouze jako lovci senzací. Jejich honba za příběhem je tak zběsilá, že se neštítí prakticky ničeho, co pak překroutí a použijí, jak se jim to bude hodit nejlépe. Oproti jiným protiválečným filmům zde nejsou zobrazeny hrůzy válečné vřavy a umírající, ale důraz je kladen především na pocit nesmyslnosti a zbytečnosti války plynoucího hlavně ze situací v první části filmu. (22.01.2008)

Úplně parádní okénko ukazující na absurdum jugoslávské války. Měl jsem velké štěstí, že jsem o filmu věděl pramálo, o to víc jsem se srdečně chlámal. Nečekejte žádnou velkou válku, rekvizitama budiž jeden zákop, ÓTéčko UnitedNations, tři modrý přílby, jedna mina a pár kalašnikovů. Film není čistou taškařicí, jež si utahuje z nesmyslnosti války na plnou hubu, ale naprosto vážným tónem je zde zobrazena realita, která prostě nutí k smíchu, resp. k politování. Já neváhám s plnou palbou, protože tahle pojetím typicky a nezaměnitelně evropská záležitost mě prostě odbourala. Doporučuju! (29.04.2014)

Něco tak absurdního jsem už dlouho neviděl. Smát se v situaci, kdy na sebe dva lidi míří, sem tam po sobě vystřelí a třetí leží na mině? Klobouk dolů. Na druhou stanu samotný konflikt a jeho závažnost zde není nijak degradovaná a Země nikoho umí, a několikrát to dokáže, přitvrdit a říct: "Pozor, zase taková sranda to ale nebyla". Tanković opravdu bravurně ukazuje všechny typické rysy pro válku v Bosně - ať už jde o samotný fakt, že proti sobě v podstatě mnohdy stáli sousedé, ukazuje balkánskou mentalitu, ukazuje jak vlastně pomáhal UNIFOR a hlavně ukazuje absurdnost celého neuvěřitlně eskalovaného konfliktu. Skvělá věc za jasných pět hvězd. Neutrality does not exist in the face of murder. Doing nothing to stop it is, in fact, choosing. It is not being neutral. (27.02.2012)

Páni kluci si hrají na válku, pobíhají po příkopech, hádají se, kdo počítá do deseti, pak se dohodnou a pokračuje se dál. Tady je sice na ty příkopy potřeba mapa Bosny a Hercegoviny, opravdové zbraně, jedna jednotka UNPROFOR, TV zpravodajství, někde nějaké to velitelství, ale nemohu si pomoct, kromě hraného komična v reálné nezáživné válečné zóně, to ve mě vyvolalo hlavně ony vzpomínky na atmosféru hrátek na vojáky. Tehdy jsme taky vedli vážné rozpravy. Někdo se zde podivoval nad Oscarem. Ani se nedivím, že se divil. Téma sice vážné, ale určitě ne díky této činohře. Satira o zbytečnosti a neshopnosti ano, ale taková nemastná neslaná, na ten poprask kolem. (až na úplně úplně poslední vzdalující se záběr filmu před titulky) (27.10.2005)