Země nikoho

Docela vydařený příběh, na který jsem ovšem hodně rychle zapomněl a teď tak po 3-4 měsících si už ani nevybavuji, co se tam všechno odehrálo a jak to skončilo. A to je špatné. Jasně to ukazuje, že film mě nijak víc neoslovil. Film vypráví příběh o tom, jak se znepřátelení vojáci dvou stran (Srbsko-Bosna) střetnou tváří v tvář na válečném území, v zákopu. Následuje spousta komických i napínavých scének, škoda jen že už nevím jakých. 60% (18.09.2008)

Tradiční balkánská škola se v rukopisu Danise Tanoviče nezapře. Umění na tragikomické situaci, která balancuje na hraně konkrétna a metafory, zobrazit neutěšený celek, je typický zejména pro Emira Kusturicu, nicméně Tanovič mu sekunduje více než zdatně. Zprvu humorný paradox o třech mužích, kteří se ocitnou v kleštích mezi bitevními liniemi Srbů a Bosňanů, přerůstá do absurdních rozměrů osobní i nadosobní tragédie, kterou "západní" svět, ponořený do své kvazi-mesiášské role, není schopen pochopit, natož vyřešit. Zemi nikoho můžeme číst jako brilantně natočené komorní drama, nicméně mnohem plodnější je vnímat ho jako výpověď o nelogičnosti jednoho konfliktu a neschopnosti západní civilizace být empatickou. Neutěšený závěr si v ničem nezadá s nejsilnějšími momenty Kusturicovy filmografie a je to právě ten fakt, který vytahuje moje hodnocení po dost nezáživném úvodu až k maximu. Zemi nikoho by měl člověk nejen vidět, měl by se pokusit vcítit do toho, co nám bez zbytečných nacionalistických vášní sděluje ten, kdo chápe více než zpravodajové masmédií. (05.11.2005)

Absurditě bosensko-srbského konfliktu odpovídá i celková nálada tohoto pozoruhodného snímku. Bylo by nemístné vyčítat mu jednoduchý děj a jednotvárné charaktery. Přesně na nich totiž nejlépe vykreslil Danis Tanovič nesmyslnost celé situace. Srbský voják vs. bosenský voják, nerozhodnost jednotek OSN, jenž spíše než nad bděním na udržování míru dohlíží na „udržování války“, investigativní novinářka, touží po reportáží za každou cenu Země nikoho není snímek, který má oslovit formou bombastického válečného opusu či hluboce filozofovat. Pokud vám jenom trochu něco říká „balkánský konflikt“, dokážete pochopit, že válka je vůl a přitom ani nemusíte být zarytým pacifistou. (05.11.2005)

Válka v bývalé Jugoslávii byla hrozná a lidi od zpravodajství jsou hyeny. Tak to byly první slova, která mě po shlédnutí tohoto úžasného filmu napadly. Po letošních Oscarech jsem spílal akademii za to co provedla, ale teď už vím proč. Zatímco Amélie se mi napodruhé už "jen" líbila, tak tento film mě s jistotou sebere i napodruhé a napotřetí, atd. Fámozní skloubení humoru a dramatu v neuvěřitelně lidském podání bere dech. Bravo tvůrcům za skvělý scénář, nesmírně sympatické obsazení, za skvělou hudbu(i když jí je pomálu). Tady opravdu není co vytknout. Skutečně velmi silný a vyrovnaný film. (29.10.2002)

Tak to bylo přesné a stejně absurdní jako celý bosensko-srbský konflikt. Ze závěru jsem šel do kolen a z chování modrých přileb UN také. Ať si je člověk vybaví kdekoliv, vždy jen přihlíží třeba i vraždění protože nemají mandát zasahovat...ale vodu v petce a pytlík rejže nebo žvejku vám z tanku hodí...... To je tak vše. Perfektní protiválečná satira u které se člověk zas až tak nesměje, protože se odehrává na pozadí bývalého válečného konfliktu, kde to skutečně blbě dopadlo.... Oskara to má právem a já dávám 4 * * * * . Snad to viděli i potentáti v NY a šéfové telvizních štábů kteří své war reportéry vysílají do míst konfliktů s cedulí PRESS na kevlarových vestách.... (30.07.2011)