Zamok
Obsahy(1)
Adaptácia románu Franza Kafku Zámok. Zememerač K. prichádza do neznámej dediny, kde má nastúpiť do služieb v zámku. No nie je to také jednoduché, ako sa mu zdalo – do zámku sa nedá dostať. Hľadá pomoc u obyvateľov dediny, no riešenie neprichádza. V dedine sa cíti ako úplný cudzinec a vyvrheľ. Ničomu poriadne nerozumie a ľudia s k nemu divne správajú. Žije v stave neustálej neistoty. Vôbec nevie na čom je a čím viac sa snaží veci vyjasniť, tým viac sa zamotáva do klbka útržkovitých informácií a domnienok. Časom sa mu podarí zistiť, že v dedine je iba omylom. Došlo k úradníckej chybe a v skutočnosti ho vôbec nepotrebujú – nemá tam čo robiť a uvedomuje si, že ani nezapadá medzi ostatných obyvateľov. Nikam nepatrí a jediné riešenie celej krízy – zámok – sa ešte vzdialil. No K. sa nevzdá. Snorí a hľadá ďalej. Ani nezhody medzi ním a jeho milou Frídou, v ktorej videl možnosť ako sa dostať na zámok, ho nezastavia. Tvrdohlavou snahou sa dopracuje až k rozhovoru s dôležitými úradníkmi, ktorých pracovná náplň je zároveň zbytočná i dôležitá – rozhodujú o živote ľudí na základe malicherností... (matriosa)
(více)Recenze (22)
Velmi příjemné překvapení, byť pro mne trochu ve stínu verze z roku 1968. Balabanovi se podařilo citlivě uchopit Kafkovu předlohu a převést ji do absurdního podobenství odlidštěného světa, kde je člověk naprosto ztracen a nepochopen. Několikrát jsem si během filmu vzpomněl na Případ pro začínajícího kata... Snímek by celkovým pojetím dobře pasoval do uvolněných a experimentálních 60.let minulého století. Zámek, do kterého se nelze dostat, povolení snad i na to, aby se člověk mohl ráno protáhnout u otevřeného okna, byrokracie obřích rozměrů, stěny, bariéry, z nichž lze překonat jen skutečnou zeď ve dvoře, ale stejně si člověk nepomůže. Kde ovšem nasbírali všechny ty držky pro film...ale jsou výstavní a pěkně do něj sednou. Vyloženě krásný není ve filmu vůbec nikdo, což byl předpokládám záměr...panoptikum podivínů a zvláštních postav žijících ve stínu zámku, který je ve snech K. obklopen neklidnými vodami, jen přidává na tajemnosti filmu... ()
Jako nadšený čtenář Kafkových románů je mi trochu stydno, že jsem se o tomto filmovém skvostu dozvěděla až nedávno. Snímek perfektně vystihuje stísněnou atmosféru, ve které se román odehrává –dokonale vykresluje všudypřítomnou absurditu, skvěle zobrazuje marné lidské snažení (a nebo snad marnost života jako takového v tak nepochopitelném světě) a je i značně symbolický. V průběhu sledování filmu můžeme pozorovat, jak se hlavní postava vyvíjí a mění divákovi přímo před očima – z entuziastického zeměměřiče v lidskou trosku semletou byrokracií a společností (nastavenou systémem - zámkem). Ve filmu se pracuje nejen s tématem absurdity, ale i se strachem z autorit (všechny postavy vypadají vystrašeně, uhranutě, jako kdyby neměly vlastní vůli). Autoritu v tomto případě představuje zámek a příslušní vysoce postavení pracovníci jako je např. Klamm – vyslovení jeho jména jako kdyby bylo odkrytím jakéhosi společenského tabu, vyřčením něčeho nepatřičného. Zeměměřič se snaží, vržen do cizího prostředí, sžít s lidmi z vesnice a pochopit řád věcí, k čemuž je potřeba učinit jisté kroky - ty ale jdou proti tamním zvyklostem. Pak tedy logicky postava zeměměřiče působí jako cizorodý prvek, jako něco ohrožujícího. K velkým kladům filmu patří i to, že je obohacen o skvělé filmové kostýmy, povedený výběr herců (zvláštní to postavy) a jedinečnou hudbu, která bravurně dokresluje drásající atmosféru snímku. Autentičnost snímku umocňuje i to, že pochází z dílny ruského režiséra a je obsazen rusky mluvícími herci. Divák si tedy může snadno udělat rovnítko například mezi Ruskem a Stalinem s jeho systémem vládnutí. ()
Jak se vejde široká ruská duše do úzké duše jednoho Němce (byť pražského a navíc nemocného)? Sotva nějak! Snad jediným pojítkem to byli zeměměřičovi pomocníci (ale to by bylo na doktorskou práci) ... Film má zvláštní vlastnost, kterou ostatní uměny nemají, nebo ji využívají minimálně. Přebírá inspirace (a po svém je vykrádá) z jiných oblastí umění, nejvíce z literatury. Je téměř absurdní si představit opak: románová adaptace filmu. A tak Balabanov spřádá z Kafkových uzlů svou vlastní síť, do se snaží chytit (tak jako Kafka) fenomén jinakost, jinorodosti, cizosti. (Něco o tom vím, byl jsem 5 let cizincem v Německu a teď 15 let na malé vesnici). Cizinec má tu výhodu, že je neutrální, a každý ho tak může využít k vlastnímu prospěchu či neprospěchu jiných (viz např. fenomenální von Trierův "Dogville"). Nevýhoda spočívá v tom, že se musí orientovat ve spleti všemožných vztahů, ritů a nepsaných zákonů, o kterých nemá ani tušení, a jejichž přestupování jej postupně vylučuje ze zdánlivě přátelsky nakloněné společnosti, až jej případně ostrakizuje... Odhlédneme-li ale od románu (a nic nám v tom nebrání), pak tu jde o film, který má švih, kadenci, rytmus a výraznou melodii - a to i díky hudbě Sergeje Kurjochina. Kafkův Zámek je bez závěru, zbalabanizovaný Zámek (hrad jak prase) závěr má, a zdá se, že právě pro něj byl natočen. ()
Adaptace stejnojmenného románu Franze Kafky v režii uznávaného ruského režiséra Alexeje Balabanova je výraznou paralelou k situaci v někdejší ruské společnosti, která je i dlouho po rozpadu Sovětského svazu zahlcená nesmyslnou a všudypřítomnou byrokracií. Taktko stručně bych definoval impozantní snímek **** ()
Najfilmovejšia verzia Kafkovho Zámku. Zatiaľ čo dve nemecké - od Hanekeho i od Noelteho - pôsobia komorným dojmom, ruská verzia vsádza na pestrosť. Nie je to však vždy k úžitku veci. Zasahovať do Kafkovho textu totiž nie je najšťastnejšou voľbou. Doplatil na to napríklad Wellesov Proces so svojou záverečnou scénou s dynamitom (!) a zlyhala aj česká verzia Ameriky, v ktorej sa tvorcovia od Kafku vzdialili a tak adaptácia zásluhou "bezzubosti" scenáristov stratila značnú časť čara predlohy. Haneke necháva koniec odtrhnuty, Noelte zobrazuje predpokladany koniec, o ktorom sa zmienuje Max Brod a ruský režiser Balabanov si dotvara záver vlastný. Nápad je to síce zaujímavý, avšak s vyznením predošlej časti filmu mi príliš nekorešponduje. Zrejmé je, že Kafka by sa takej rozpustilosti nedopustil a tak treba nazerať na túto verziu s istým nadhľadom. V globále však ruskú verziu oceňujem pre jej inakosť. Zatiaľ čo Hanekeho a Noelteho verzie sa držia pôvodného textu pevne ako kliešte, čo je pre niekoho kto prečítal Zámok nudné a pre toho, ktorý ho neprečítal zasa príliš zmätené, Balabanov ponúka svoje vlastné videnie Kafkovho diela, ktoré je vďaka väčšej filmovosti o kvapku zrozumiteľnejšie aj nečitateľom Franza Kafku. ()
Reklama