Báječná Angelika

Angelika jde z náruče do náruče a nedá snad jen tomu největšímu sympaťákovi. Nevím, zda to bylo tím, že jsem si po dlouhé době ukradla pár chvil na film čistě pro sebe a nemusela řešit žádné Mámo! Ale já si to užila. Snad poprvé jsem viděla Angeliku opravdu celou a můžu říct, že scéna s opilou šlechtou v hospodě mě vážně šokovala. Myslela jsem, že u Angeliky jde převážně o ty náruče. Takže nadsazuji, ale s čistým svědomím. ;) (10.12.2018)

Dějově o dost roztahanější než první díl. Angelika postupně prožívá dobrodružství mezi chudinou vedenou dávným přítelem z dětství Nicholasem, schází se s básníkem Špínou a nakonec se svým bratránkem, který ji může vrátit titul. Celé je to v podstatě rámováno příběhem o cestě zpět na vrchol a o tom, jak Angelika celkem bezcitně po hrobech svých přátel šplhá zpět ke své bývalé slávě. Nejlepší je bezesporu úvodní pasáž u pouličního gangu s pár povedenými akčními scénami, poté je to již (velmi vysoký) romantický standart. (20.08.2013)

Klap klap, klapy klap.. Jeoffrey de Peyrac se blíží, Anglice se už pomalu svírá hrdlo.. Klenot červené knihovny je tu – předlouhé záběry, hluboké pohledy, přepjatá gesta, velká slova, k tomu výborná hudba a zrnitý obraz a dnešní divák ohrnuje nos, jenže ženám ročník 1970 a starším vlhnou nejenom kapesníky. Já mám tuhle pseudohistorickou limonádu roky tak nějak spjatou s tím, že se na Angeliku neustále někdo vrhá a snaží se ji dostat do postele. (14.08.2015)

Já mám prostě pro tu báječnou Angeliku slabost:-), konkrétně v tomhle díle, kde se z markýzy vyklube pěkná potvůrka a nymfonamka. A to její "já se pomstím", ojoj. Celá série je trochu jednodušší, občas se člověk směje, ale je to nádhera... Jak je vidět v době Angeliky stačilo dobře vypadat a mít trochu pod kloboukem a celý svět vám ležel u nohou. "Barte Sorbon" (27.09.2011)

Často slýchám (čtu), že druhý díl Angeliky polevuje v kvalitě. Podle mě je to nesmysl už jenom proto, že první dva díly se točily současně a vesměs i s identickým hereckým obsazením. Nově se nám tu objevuje slavný J. L. Trintignant, zde ovšem herecky o ničem a navíc se směšnou vlasovou aplikací na hlavě. Novou figurkou je i hostinský Bourjus (Noël Roquevert) s nezaměnitelným dabingem Františka Filipovského. Rodem rakouská hvězda Robert Hoffmann v roli hraběte de Vardes se tu objevuje jenom zřídka, o to víc se o něm mluví. K tomu opět výborná hudba Michela Magne. I když, ten se tehdy rozhodl ke stachanovovskému výkonu skládat pro deset filmů ročně, takže těžko říct, jestli tohle je jeho majstrštyk. (18.02.2012)