Báječná Angelika

Tentokrát je film o pomstě z lásky. Angélique, nyni de Peyrac (půvabná Michéle Mercier) se už naučila dostatečně ovládat a využívat muže ve svůj prospěch. Nejdříve Nicolas (Guiliano Gemma), vůdce jedné pařížské zlodějské bandy, se za Angeliku mstí a plní její každé, byť i nesmyslné přání, které jeho bandu přivedlo do problémů. Až za to zaplatil vlastním životem. Pak přišel na řadu Bourjus (Noel Roquevert), hostinský, díky němuž začala Angelika legální dráhu hospodské. Pak Claude le Petit, básník Špína (Jena-Louis Trintignant), jehož básněmi se mstila na těch, kteří byli účastníky krvavého večírku v její hospodě, a které se mimo jiné účastnil věvoda Filip Orleánský (Robert Porte). Samozřejmě Desgrez (Jean Rochefort), nyní šéf královy osobní policie, který je vše ze staré známost promíjel a jehož prostřednictvím získala patent potřebný k provozování čokoládovych barů. Ten jediný po ní nepožadoval sdílení lože. A pak samozřejmě její bratranec Phillippe de Plessis-Belliéres (Claude Giraud), sice arogantní a zadlužené hovádko, když zatoužila se prostřednictvím sňatkem s ním dostat se zpět na královský dvůr. A i když Phillippe vztekle odolává, tak Angelika už má zaseklý drápek a docílila svého plánu. Takže z Angeliky se stala žena, která prostřednictvím svého půvabu a chlípnosti mužů dosahovala toho, co chtěla. (19.12.2010)

Báječná ? To není zrovna přívlastek, který bych tady a teď v souvislosti s Angelikou použila. Neboť prioritami milé markýzy jsou za prvé pomsta ... a za druhé bohatství - a odpovídající postavení, které s ním úzce souvisí. Obojí je sice pochopitelné, ale jenom do určité míry. Jako poněkud přehnaná se jeví především její snaha vecpat se zpátky mezi privilegovanou otitulovanou smetánku, která ji v předchozím filmu elegantně vyobcovala ze svého středu ... ale budiž: Kdo chce kam, pomozme mu tam. Leč muži, které na té bohulibé cestě potkává, pro ni představují v první řadě prostředek k dosažení oné vzdálené mety. Ne že by je alespoň trochu nemilovala, ne že by si nenamlouvala, že všechno podstupuje především pro své syny ... ale jak všichni dobře víme, jsou to JEJÍ ambice, které ji ženou kupředu, JEJÍ touha být nepřehlédnutelnou, obletovanou, finančně zajištěnou personou uprostřed francouzského dvora. Tou nejobletovanější. Jistě, i nadále je vcelku dobrosrdečnou, pohotovou a odvážnou nekonvenční kráskou, která je schopná i nějaké té oběti, ale čím výš stoupá na společenském žebříčku, tím víc se vzdaluje sama sobě. Pravda, jsou chvíle, kdy poleví ve svém úsilí - ale nikdy nevíte, jestli jsou pravou příčinou její city, její hrdost ... nebo zdali se jedná pouze o součást nějakého náhradního plánu, který se právě vylíhl v její cílevědomé hlavince. Nicméně příběh samotný je i nadále vcelku přitažlivý - a pokud ho budete brát s rezervou, můžete se z něho i poučit. Neboť (téměř) každá žena je svým způsobem více či méně zdatnou manipulátorkou - a každý chlap by si měl dát dobrý pozor, aby síly zůstaly vyrovnané ... aby se nestal loutkou v jejích rukou. (16.07.2013)

Toto je asi jedina cast, ktora ma zo vsetkych zaujala najmenej a niekedy sa pytam, ci vobec mala zmysel. Jedine stretnutie s Nicolasom stalo za to, aby som vedel, ako sa bude dej uberat dalej... 14.12.2008 ____ Michele Mercier - (Angelika) +++ Jean Rochefort - (Desgrez) +++ Claude Giraud - (Philippe de Plessis-Bellieres) +++ Giuliano Gemma - (Nicolas) +++ Jean-Louis Trintignant - (Básnik Špina) +++ Hudba: Michel Magne +++ (14.12.2008)

....stále s anděly si tyká, po Joffreym si stýská, s taktikou se stýká. Ohnivé vlasy, kočičí oči, působivá piha na tváři, plný dekolt hedvábný, pohledem pro bohy vábí nespočet mužů. Komplimenty skládají, k jejím nohám, na lože padají, stejně jako ženy do náruče Jamesi Bondovi. Však ona, nezdolná, jen pro to, co jí patří, masku nasazuje, šaty odhazuje. Vstupuje do trnoví... (20.08.2017)

Můj nejoblíbenější díl. Nikdy nezapomenu na jednu z mnoha repríz, kdy mi došlo, jak je to dějově nabité. Pomsta za události na Place de Gréve, Nicolasův konec, básník Špína, svobodné podnikání u Kokrháče a Rudé masky, Madame Čokoláda a návrat ke dvoru. A samozřejmě nejkouzelnější konec a otázky Philippa du Plessis de Belliere, na které je vždy možno odpovědět jen ne. Kdo by odolal? (06.02.2009)