poster

Chléb, láska a fantasie

  • český

    Chléb, láska a fantazie

  • italský

    Pane, amore e fantasia

  • slovenský

    Chlieb, láska a fantázia

  • anglický

    Bread, Love and Dreams

Komedie / Romantický

Itálie, 1953, 89 min

  • ripo

    Film režiséra Luigi Comenciniho „Chléb, láska a fantasie" nemůžeme zařadit po bok oněm slavným italským filmům, jako byly na př. „Zloději kol", „Řím v 11 hodin", „Děti ulice", „Umberto D" a jiné, vytvořené pod hlavičkou italského neorealismu. Film „Chléb, láska a fantasie" postrádá jeden z hlavních rysů neorealistických filmů jejich bojovnou kritičnost lidské společnosti. Své světové popularitě, která dala vzniknout celé sérii filmů na thema „Chléb, láska a ...", vděčí především hereckému obsazení hlavních roli s Vittorio De Sicou v roli strážmistra a Ginou Lollobrigidou jako vesnickou dívkou Střelkou se dvěma z nejslavnějších a nejoblíbenějších italských herců vůbec. Přesto však nemůžeme tomuto filmu upřít četné stopy neorealistického směru, které nesporně patří k jeho kladům. Vidíme je již v námětu: je jím současná látka ze života prostých italských lidí v zajímavém prostředí horské vesnice. Vidíme je v prostém a nenásilném zpracování jednoduchého příběhu dvou mileneckých dvojic, vidíme je v hlubokém humanismu, s nímž se tvůrci filmu dívají na lidský život. Je nepochybné, že právě pro tyto klady a především pro svůj bezprostřední a v pravém slova smyslu živelný italský humor najde tento film mezi našimi diváky mnoho příznivců. Film je promítán v dvoj-programu společně s jeho pokračováním „Chléb, láska a žárlivost". Propagační a reklamní materiál je na oba filmy společný. Filmový přehled 35/1957(13.10.2007)

  • Kimon
    ***

    Tato veselohra, nikoliv ze současného vesnického života, jak oznamuje obsah k tomuto filmu (oficiální text distributora), ale dějem z doby krátce poválečné je roztomilá, úsměvná, ale také o něčem vypovídající. Vypovídá o těžkém životě chudých obyvatel jedné nejmenované horské italské vesničky. ... Chléb, láska a fantazie. Tři atributy jasně vyjadřující oč tu běží. CHLÉB znamená často jedinou obživu, LÁSKA zase něco, čeho může být někdy dostatek až nadbytek a konečně FANTAZII zastupují přání a myšlenky zamilovaných i těch druhých. Gina Lollobrigita temperamentem oplývá jako naše Jiřinka Bohdalová ve snímku "Ženu ani květinou neuhodíš" (1966) a Vittorio De Sica vyzařuje kolem sebe auriolu důstojnosti a serióznosti jako náš Václav Voska při notoricky známých milostných scénách. Charakterizoval bych tento snímek jako oddychovou veselohru pro ty, kteří nehledají ve veselohře pouze humor, ale přijde jim vhod i nahlédnutí do "černobílého" života chudých lidí (černobílého obrazně i doslova) v poválečné Itálii.(10.8.2009)

  • argenson
    ****

    Těžko říct proč, ale tenhle černobílej kolorit italského poválečného venkova má pro mě obrovskej půvab. Se všemi těmi postaršími chlípníky, svůdnými, i když trochu nemotornými děvčaty, přiblblými mládenci a hašteřivými tetkami (všechno to je společné v příbězích o Donu Camillovi). Gina Lollobrigida fajn, ale řekl bych, že k pověsti evropského sexuálního symbolu jí ještě pár let chybí. A Vittorio de Sica by pro mě byl poloviční bez skvostného dabingu (Miloš Kopecký!)(1.5.2016)

  • GilEstel
    ****

    Světově proslulá italská komedie Luigiho Comenciniho. Ačkoli tento režisér vycházel ve své tvorbě z tradičního poválečného neorealismu, opravdový věhlas si vydobyl až komediemi LÁSKA CHLÉB A FANTASIE, LÁSKA CHLÉB A ŽÁRLIVOST. Třeba říci, že to byl úspěch zasloužený. Únik z neorealistické sociální deprese ke komedii, musel být pro režiséra vysvobozením. Stejně tak pro jeho diváky. Ačkoli zjevná snaha film maximálně odlehčit, je cítit prakticky ve všech scénách, některé návyky z dřívější režisérovi tvorby došly uplatnění i zde. To film výrazně obohacuje a doslova ho vytrhává z hrozivé škatulky romantického kýče. Člověku by se přesto zdálo, že některé scénky vyznívají přehnaně. Částečně je to možná pravda, ale v celkovém vyznění není. Je třeba brát v úvahu prostředí a dobu vzniku filmu. Tenhle snímek dělají nezapomenutelným dvě dominantní postavy Vittorio de Sica a Gina Lollobrigida. Strhávají svým výkonem všechnu pozornost. Pokud je kamera zaměřena jiným směrem než na tyto dva, zábava pokulhává. Strážmistr Victtoria de Sicy je sice městský bonviván užívající si života, ale svou elegancí a šarmem si rychle získává místní vesničany na svou stranu. Místo očekávaného znechucení zapadlou vesnicí, v něm probouzí maloměsto dobrosrdečnost a vřelost. Jeho dobově přehnaná zdvořilost obsahuje cosi velmi vkusného, co se již v dnešní společnosti nenosí. Naopak dnes by se na to hledělo spíše s posměchem. To leccos vypovídá o pokrytectví naší moderní společnosti. Marie alias Výtržnice je chudá vesnická dívenka s velkými půvaby a značnou dávkou drzosti, ale s poněkud špatnou pověstí, ke které svou smůlou i pomáhá. Gina Lollobrigida působí s klasicky italským temperamentem velmi energicky, což dodává přesvědčivost její mladé rebelce. Největší neduh filmu, se kterým se nesmířím, je místní karabiniér Stelluti. Tento přihlouplý lehce retardovaný mladík může sice na někoho působit roztomilým dojmem, ale asi nejsem v tuto chvíli ve středním proudu. Ve výsledku na mě tento chalán působí přinejmenším dojmem trapným. Výtržnice má opravdu smůlu, že se zamilovala do takového ňoumy. Jelikož jsme na venkově a ještě v Itálii, bere si na starost úspěch tohoto vztahu, místní farář. Díky tomu se i přes zájem strážmistra o Marii a kolosální neschopnost trouby Stellutiho, daří tento vztah realizovat. Vznikají nám tu tak úspěšně dvě zamilované dvojice Annarella – Antonio (strážmistr) a Marie - Stelluti. Vše končí velmi optimisticky. To až v dalším filmovém pokračování se máme dozvědět, že není vše, jak se zdá. 74%(14.12.2010)

  • Jara.Cimrman.jr
    ****

    Pokud by mi Carabinieri někdy svěřili velení nějakého menšího oddílu, tak bych si ke službě rozhodně vybral vesnici Sagliena. Měl bych tam vyšší pravomoci než starosta a jediným mým nadřízeným by byl farář, ale to bych přežil, kdyby se kolem mne neustále proháněla Výtržnice na oslovi a já bych vozil Annarellu na štangli svého motokola. Taky s drzou služebnou Caramellou by byla spousta zábavy a mně by asi k řádnému vykonávání služby nic nechybělo. V tomto snímku by mi však kousek humoru navíc přišel k chuti, protože nejedna situace k tomu přímo vybízela.(22.8.2014)

  • - Některé dialogy jsou vedeny v abruzzském nářečí. (Terva)

  • - Film se natáčel ve vesnici Castel San Pietro Romano asi 50 kilometrů východně od Říma. (argenson)

  • - Jen v italských kinech vidělo film bezmála dvanáct a půl miliónu diváků a šlo o jeden z největších komerčních úspěchů italské kinematografie padesátých let. Podobný úspěch měla komedie například také ve Francii, kde jej v kinech navštívily necelé čtyři milióny diváků. (argenson)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace