Chléb, láska a fantasie

Nenáročná, poutavá a jemná komedie o životě na jednom malém horském městečku po příjezdu nového velitele místních karabiniérů. Nový velitel Antonio Carotenuto (skvělý Vittorio De Sica), starý mládenec, byl usměvavý hledatel samičky pro své potřeby, ženy, která by prosvětlila jeho smutné dny. Okouzlen byl, stejně jako všichni muži, místní prostořekou kráskou Marií de Ritis, zvanou Střela (půvabná Gina Lollobrigida). Pro tu byl její půvab prokletím vedoucí k pomluvám a závisti. Jejím vyvoleným byl ostýchavý karabiniér Pietro Stelluti (Roberto Risso), který svůj cit k ní nebyl schopný dát najevo. Ke konci nachází velitel karabiniérů svoji vyvolenou v půvabné sousedce, porodní bábě Annarelle Mirziano (Marisa Merlini). Další zajímavé postavy: farář Don Emidio (Virgilio Riento), který se snažil udržet morální pořádek v městečku, hospodyně Caramella (Tina Pica), farářova žárlivá neteř Pauletta (Maria Pia Casilio) a chudá Mariinina matka (Vittoria Crispo). (08.03.2011)

Prostinká pohodová komedie z prostředí chudé italské horské vesnice neztratila ani po téměř šedesáti letech od svého vzniku kouzlo a vtip. S velkým potěšením jsem se na ni nedávno znovu podívala i s původním dabingem ve kterém zazněla skvělá hláška, která mi na celá léta uvízla v paměti a kterou pronesla v místním vězení krásná přidrzlá divoška „výtržnice“ Gina Lollobrigida k šarmantnímu strážmistru Vittorio De Sicovi : „Myslela jsem na osla a vzpomněla jsem si na tebe“. No není to kouzelné! (25.05.2011)

Niekto v komentároch prirovnal tento film k Slnku, senu a tomu ďalšiemu pred pol storočím. Mal pravdu. Život v chudobnej dedine s výraznými postavičkami je spestrený každodennými drobnými udalosťami, ktoré sa medzi obyvateľmi šíria rýchlosťou internetu. Film je jemnou, láskavou komédiou, ktorá má oproti Slnku, senu atď. obrovskú výhodu vo Vittoriovi a Gine. Pred mnohými desaťročiami bol film populárny nielen doma, ale aj u nás, pretože každý film západnej proveniencie, ktorí cenzori k nám pustili sa stretával nielen so zvýšeným záujmom, ale aj s úspechom. U nás k tomu prispel aj veľmi vydarený dabing. (05.09.2020)

Film režiséra Luigi Comenciniho „Chléb, láska a fantasie" nemůžeme zařadit po bok oněm slavným italským filmům, jako byly na př. „Zloději kol", „Řím v 11 hodin", „Děti ulice", „Umberto D" a jiné, vytvořené pod hlavičkou italského neorealismu. Film „Chléb, láska a fantasie" postrádá jeden z hlavních rysů neorealistických filmů jejich bojovnou kritičnost lidské společnosti. Své světové popularitě, která dala vzniknout celé sérii filmů na thema „Chléb, láska a ...", vděčí především hereckému obsazení hlavních roli s Vittorio De Sicou v roli strážmistra a Ginou Lollobrigidou jako vesnickou dívkou Střelkou se dvěma z nejslavnějších a nejoblíbenějších italských herců vůbec. Přesto však nemůžeme tomuto filmu upřít četné stopy neorealistického směru, které nesporně patří k jeho kladům. Vidíme je již v námětu: je jím současná látka ze života prostých italských lidí v zajímavém prostředí horské vesnice. Vidíme je v prostém a nenásilném zpracování jednoduchého příběhu dvou mileneckých dvojic, vidíme je v hlubokém humanismu, s nímž se tvůrci filmu dívají na lidský život. Je nepochybné, že právě pro tyto klady a především pro svůj bezprostřední a v pravém slova smyslu živelný italský humor najde tento film mezi našimi diváky mnoho příznivců. Film je promítán v dvoj-programu společně s jeho pokračováním „Chléb, láska a žárlivost". Propagační a reklamní materiál je na oba filmy společný. Filmový přehled 35/1957 (13.10.2007)

Italie musela po druhé světové válce za prvé žehlit svůj pošramocený obraz ve světě, a za druhé pomocí filmu vychovávat italské vesničany. A tak se ocitáme v pohádkové vesničce plné rázovitých, ale v jádru milých a hodných vesničanů, krásných temperamentních dívek a hlavně, jak přímo upozorňují úvodní titulky, strážníků. Ti byli vesničany ve skutečnosti považováni za zlo, prodlouženou ruku zlodějského státu (Jaký byl prvotní impuls pro vznik Mafie?). V této vesničce dojde na konci filmu k zázraku - láskyplnému splynutí strážníků a vesničanek. Nejedná se ani tak o komedii, jako o vesnickou pohádkovou idylu. Skutečnost pronikla do filmů později (například marný boj Franca Nera ve filmu Den Sovy). (29.05.2010)