Ronja, dcera loupežníka

Pohádka pro starší děti střižená Životem v přírodě a výběrem severských tanců a loupežnických písní. Kniha byla přeci jen lepší (i když jsem ji četl před 20 lety), filmové zpracování místy až příliš uječené. Nesedla mi změna knižního Pleška na filmového Peera, a ze severských ukolébavek bych asi moc dobře neusínal. Popopotvůrky popodivné byly milým zpestřením :-). (05.12.2011)

Jako malý jsem nesnášel ty mrňavé pidižvíky (nikoliv Šmouly;)), kteří žili těsně pod zemí a byli tak divně roztomilí, bál jsem se harpyjí a strachoval se, aby Birk náhodou nespadl z toho mostního trámu:) Sice jen jednou za delší čas, ale přesto - chybí mi to...a to Astrid Lindgrenovou obvykle nemusím. BTW uvidíte i pravé severské středověké saunování:) Ronja je prostě vynikající film ne pro děti, ale pro celou rodinu - jsou tu legrační i děsivá zvířátka (a "zvířátka"), neméně legrační tance a zpěvy, nevinné dětské kamarádství a láska, a pro pobavení starších jsou tu výborné manželky obou loupežnických hejtmanů. Všichni si pak zajisté užijí krásnou přírodu a ejhle, nejde to prostě jinak - jednou provždy 80%. (20.01.2005)

Už si to pamatuji jen mlhavě, ale působilo to na mě hodně silně. Hrad na skále rozdělený bleskem na dvě poloviny, podivní malí skřetové v lese, loupežnická rodina, hrozně ponurá atmosféra, film na pomezí pohádky a regulérního fantasy - jako dětský film to zafungovalo výborně, když si to stále pamatuju. Jen si nejsem jistý, jestli bych to takhle nadšeně přijal i po shlédnutí v současnosti, přece jen s odstupem let. Jako vzpomínka z dětství 5* (20.08.2005)

„Jsem zase tvoje? Doopravdy tvoje?“ Cestu k hlavní hrdince jsem si bez problémů našel okamžitě, dobrodružství kouzelné Ronji s mladým Birkem protkané láskou i ctí se mi sledovalo vskutku hezky a dokázalo na mě patřičně zapůsobit. Ale doopravdy „mojí“ pohádkou minimálně zatím Ronja, dceři loupežníka nebude. Ačkoliv se chvílemi zdálo, že Tage Danielsson natočil svůj první a zároveň poslední „normální“ film, platí to ve výsledku jen částečně. I přesto, že jde o adaptaci proslavené knižní pohádky, tu svéráznou Danielssonovu poetiku typickou pro jeho absurdní crazy komedie lze nejednou silně cítit i tady (a to nejen během scény s naháčemi otužujícími se ve sněhu) a osobně mi právě ne vždy sedla. Užvanění a pažraví loupežníci mě velmi brzy spíše otravovat a nejvíc mi lezli na nervy ti infantilní koktající skřítkové... možná je to tím, že jsem tuto pohádku neměl možnost vidět už jako dítě, nedokázala na mě při ní působit žádná nostalgie a také tím, že tyto moderní fantasy pohádky plné různých tvorů a potvorek prostě nepatří mezi moje oblíbené žánry. Přes pozitivní pocity z ústředního příběhu zatím můj celkový dojem z filmu na víc, než lepší 3 hvězdičky, nevystačil. Snad příště. [65%] (23.11.2021)

Hezká starší dětská (ale nejen to) pohádka, která ale na dobu, kdy byla natáčená, je krásná - ta příroda (trošku mi připomněla vysočinské lesy, vodní nádrž Seč), loupežníci, zpěvy, dialogy mezi Ronjou a Mattisem... lestní skřítkové a jejich otázky ("Pro-pro-pro-čpak to-to dě-dě-láš, ty po-po-po-po-tvůrko malá?..." ;) )... Na konci jsem si od začátku myslela, že se hrad zase spojí, ale to možná až za pár let... ale most má také své kouzlo... Léto v mědvědí jeskyni Ronji a Birka bych osobně též chtěla zažít... (27.07.2009)