Ronja, dcera loupežníka

Krásná severská pohádka, nebo spíše film pro celou rodinu. Na mě osobně působil hodně svěžím dojmem. Pokud někdy budete mít po Vánocích přepopelkováno, překrálováno a přečertováno, doporučuji Ronju. Je trochu svérázná a možná i trochu drsnější, ale dokáže výborně pobavit. Přišla mi upřímnější a více uvěřitelnější než naše pohádky. (24.03.2014)

Pohádka pro trochu starší děti, natočená jen tři roky po vydání knihy. Odehrává se v magické krajině s podivnými lesními bytostmi (děsivé a otravné harpyje, hrůzu nahánějící šedí skřítci a naopak neškodní zvídaví a koktaví skřítci). Navzdory opakovaným nudným pasážím loupežnických zpěvů je film celkově působivý především pro zobrazovanou odvahu, hrdost, sílu přátelství, charakter, zatvrzelost, je napínavý, strašidelný... a skvělé jsou hojné záběry do tváří hrdinů. Chci vyzdvihnout i povedené obsazení jednotlivých rolí, zvlášť ty dětské musely být vážně náročné (vzhledem k různému tomu lezení po skalách, ježdění na koních, plavání v divoké řece...), škoda, že představitelka Ronji už nikdy nic jiného nenatočila. Napořád si budu pamatovat ten zlomový moment, kdy Ronja výborně přeskočila na druhou stranu, to nemá chybu. "Za to tě mám ráda, Birku, bratře můj." (28.08.2023)

Švédové jsou zajisté hrdí na to, že mají spisovatelku Astrid Lindgren, která tak laskavě psala příběhy pro děti. A ty půvabné příběhy se přeci musí převádět na filmový pás. A opakovaně jsou tyto filmové adaptace dělané s láskou, optimismem a radostí ze života. To z těchto výtvorů dělá velice příjemný zážitek, který potěší, zahřeje a pohladí. V tomto příběhu se navíc vzdává hold severské přírodě, hlubokým zeleným lesům, modrým jezerům, divokým řekám, letnímu hřejivému létu i kruté zimě s přívaly sněhu. Rozlehlost a čistota lesů podněcuje fantazii a představivost a díky tomu mohou ožívat bájná stvoření: krvežíznivé harpyje, lační šedí skřítci, či popletení lesní trpaslíci. Hlavní postavou je malá Ronja (Hanna Zetterberg), které zdárně sekunduje malý Birk (Dan Håfström). Rozehrává se příběh dětské vzpoury proti dospěláckému světu nepřátelství. Dospívání, rozepře, vzdor, přátelství, partnerské neduhy v celé své kráse i hrůze v dětském soužití, odvaha a pochopení. Děti jsou pro dospělé názorným příkladem, který své adresáty nenechá netečnými. A to vše ve starém hradě a uprostřed čisté a krásné přírody. Z dalších rolí: otec Ronji a rozverný vůdce loupežnické bandy Mattis (Börje Ahlstedt), Ronjina starostlivá matka Lovis (Lena Nyman), otec Birka a vůdce konkurenční loupežnické bandy Borka (Per Oscarsson), Birkova ukřičená matka Undis (Med Reventberg), starý, moudrý a dobrotivý Skalle-Per (Allan Edwall) a hromada dalších loupežníků. Být loupežníkem znamená žít na starém hradním sídle uprostřed hlubokých lesů. Být loupežníkem znamená naučit se vycházet v dobrém s přírodou. Být loupežníkem znamená tuhá zima s odhazováním sněhu. Být loupežníkem znamená hodokvas s tancem a rozvernou písní. Být loupežníkem je mít radost ze života. Film je příjemný a tak krásně zahřeje. (29.01.2016)

Pamatuje někdo, když kdysi dávno dávala ČT1 v brzkých ranních sobotních hodinách filmy pro děti, potažmo pro celou rodinu? Jak se neomílala jen dokonalá dětská trilogie Klub detektivů nebo dánská sága Čtyři děti a jeden otec ale i spousty prastarých severských pohádek jako je právě dobrodružná Ronja? Já si vzpomínám moc dobře a to lesní dobrodružství jsem si vždycky chtěl prožívat s ní. I ve věku, v jakém jsem dneska, by mi bavilo dělat takové lumpárny :) (20.10.2018)

Když jsem byl malí, měl jsem tuto pohádku docela rád. Byla trochu strašidelná, ale napínavost převážila mou bojácnost. Taky bylo mě asi 7 max. 8 když jsem to viděl. Ale v dospělosti jsem si ji zamiloval. Měl jsem štěstí, že naše režisérka/scénáristka/ředitelka v divadle se rozhodla tuto pohádku zařadit do repertoáru divadla a začít hrát. A bylo to jedno z nejúžasnější období co jsem prožil. Hlavně ten ohlušující, aspoň deset minut dlouhý a úžasný aplaus od diváků, bylo něco na co do smrti nezapomenu. (10.05.2019)