The Filth and the Fury
Režie:
Julien TempleHrají:
John Lydon, Sid Vicious, Steve Jones, Paul Cook, Glen Matlock, Malcolm McLaren, Siouxsie Sioux, Billy Idol (a.z.), královna Alžběta II. (a.z.), Ricky Jay (více)Obsahy(1)
Bože, ochraňuj královnu! Vzestup a pád proslulé punkové kapely v britsko-americkém dokumentu. Dokumentární film Sex Pistols: Děs a běs o „nejzběsilejší" skupině rockové historie, který natočil britský režisér Julien Temple, lze vnímat jako jistou revizi jeho předchozího snímku The Great Rock'n'Roll Swindle (1980), v němž byla tato kapela a punková revoluce nahlížena výhradně z pozice manažera skupiny Malcolma McLarena. Ve zmíněném kontroverzním hraném dokumentu se McLaren v úloze jakéhosi Velkého Manipulátora cynicky vysmál všem příznivcům punku jako pitomcům, kteří naletěli jeho velkému rokenrolovému švindlu se skupinou, jež byla ve skutečnosti pouze jeho výnosným umělým výtvorem. I Temple se tenkrát nechal McLarenem zčásti manipulovat a zřejmě proto se rozhodl doplnit vlastní, jednostranně zdeformovaný obraz kapely tím, že v novém filmu poskytne prostor výhradně členům Sex Pistols. Ve filmu tentokrát s větším odstupem akcentuje i politické, ekonomické, sociální či hudební podhoubí vzniku punkového hnutí, ale i důvody, proč tak záhy původní hněv částečně ztroskotal na úskalí módy.
Templeova anarchistická koláž je poskládána z aktuálně dotočených rozhovorů s přeživšími členy Sex Pistols, nikdy předtím nepoužitých záběrů z koncertů a zkoušek sestříhaných z více než dvacetihodinového soukromého archivu kapely (včetně předsmrtného rozhovoru s baskytaristou Sidem Viciousem), ale také z ukázek z dobových optimistických reklam (kontrastujících se záběry z pouličních nepokojů), z televizních show a z machiavellistického dramatu Richard III s Laurencem Olivierem. Film opětovně rekapituluje všechny známé a pobuřující výtržnosti kapely i okruhu jejích nejdivočejších příznivců z tzv. Bromley Contingentu i její vynucené, ale bohatě vykoupené přestupy od jedné nahrávací společnosti ke druhé. Do filmu je převzato i několik scén z Templeova předchozího filmu z roku 1980 – jde především o animované pasáže, doplněné novým komentářem. Značný prostor je také věnován skonu Sida Viciouse a jeho osudové heroinové lásky Nancy Spungenové, kterou zbytek kapely nenáviděl.
(Česká televize)
Recenze (70)
Punková historie jedné z nejzásadnějších kapel této kontroverzní, ale originální subkultury, ktera rozvířila mediální běh komerčního průmyslu. Destruktivní osud kapely nemohl překvapit, ale výkon protřelého manažera McLarena, který umně vykradl detroitskou syrovost, newyorskou myšlenku pouličního vzdoru a zakomponoval to do hrstky britských smažek, které voháknul - by zasloužil nobelku. Když kandidoval na místo starosty Londýna, kde prosazoval tramvaje v ulicích, či kouření marihuany v knihovnách, světe div se, skončil na 4.tém místě. Kytarista Steve Jones, který se blýskl i na albech Siouxsie and the Banshees, nebo Steveho Vaie s bubenickou jistotou Paulem Cookem s přehledem dokazují táhnoucí sehrané jádro téhle tlupy, kterou svým šílenookým jedem vedla hlasná trouba Rotten. Koukněte se na vznik a zánik téhle party, která nesmazatelně zamíchala kartama v hudební branži. ()
Šokující věci prostě neznamenají skvělý dokument a vzhledem k tomu, kdo asi tenhle film sleduje se vysoké (nad)hodnocení dá pochopit. Za mých punkových dob jsem se nad Děs a běs rozplýval též, nýbrž s odstupem času zjišťuji, že se jedná o průměr, který přináší jen vzpomínky trošku senilních punkových dědečků s občasným střihem na televizní show či na koncert se strašnou kvalitou obrazu i zvuku bez hlubšího významu. Sex Pistols je legenda, nepochybuji a myslím že nikdo, ale zasloužili by si lepší dokument. Joy Division o stejnojmenné kapele stejné éry je lepší o parník a to samé mohu tvrdit o Clash a jejich Rude Boy. ()
tak jsem to poprvé v životě viděl od začátku až do konce. je to prostě děs... bez ohledu na to, co se zpívá v písničce Plexis, Sid Vicious byl doopravdy vinnej. především tím, že v jeho stopách pokračuje spousta lidí, kteří mají IQ na bodu mrazu a nevidí dál, než za další pivko. Heroin lidi ničí, ale tahle troska byla zničená už před tím. celkově v zato, je zde hezky ukázáno, jak vlastně kluci po punkáčsku na všechno sraly, až se vlastně dostali na vrchol pop-scény. tak to fakt nebyl sen a jak Johnny trefě poznamenal: "to punkáči zkazili punk tou uniformou. my jsem neměly na kožený bundy a drahý boty, museli jsem si poradit jinak.... Punk se stal přijatelným a tím skončil." hudebně za 5* dokumentárně za 3* lidsky za 4*. ()
Největší devízou je rozhodně rychlý spád a neuvěřitelné množství dobových materiálů (nebo alespoň mě přítomnost mluvící legendy Sida v přítomnosti slečny Nancy velmi překvapila). Rovněž informacemi je dokument nabušen. Když navíc na konci Rotten oplakává "blbečka" Sida, větší autenticitu si nedovedu představit. Ale přes to všechno musím říct: Punk´s dead. Thanks God! ()
Historie zakladatelů punku je dobrá hlavně kvůli režisérovi. Julien Temple do svého shakespearovského dramatu zařadil tuny archivních materiálů, z nichž značné množství materiálu nemá na první pohled se Sex Pistols nic společného. Jenže to nejsou náhodné záběry, ale promyšlená (ale paradoxně přesto i trochu punková) struktura. Ale nikdy jsem nebyl fanouškem punku ani Sex Pistols, takže mě to zase nijak zvlášť nebralo. ()
Reklama