Klec bláznů

Na tento film ma namotala scenáristická účasť Vebera. Jeho filmy doslova žerem a sú výbornou oddychovkou po blbom dni. Klec bláznů je vlastne transvesti show, kde sa kopa homošov prezentuje svojím umením. Ale vôbec to neuráža človeka a dokonca s nimi sympatizuje. Show alebo lepšie povedané kabaret prevádzkuje pán Bardi, ktorý zhodou okolností raz v živote podľahol žene a má s ňou syna. Vychová ho spolu so svojím priateľom Albym. Práve tu sa začínajú ich starosti a humorné situácie. Synáčik sa totiž chce ženiť a jeho vyvolená má za fotra silného moralistu a navyše člena politickej scény. Samozrejme takéhoto zaťa by asi ťažko prijal. Preto vznikajú humorné situácie, kde sa homosexuáli snažia prejavovať ako hetero. Je pozoruhodné, že v 70. rokoch vznikol takýto film. V niektorých krajinách asi všade okrem Francúzska by to možné nebolo. Túto odvahu treba oceniť, ale žiaľ film ma až tak nedokázal rozosmiať ako zvyšné filmy s podtlačou Vebera. O hudbu sa postaral Ennio Morricone, takže tu si človek užije dosýta kvalitného zážitku z tohto elementu. (17.03.2015)

Klietka bláznov musela vo svojej dobe pôsobiť veľmi svieže a zároveň kontroverzne. Dnes sme zvyknutí už na úplne všetko, čo sa týka zobrazovania homosexuálov vo filme a to trochu prvoplánové zosmiešňovanie ich štýlu života a následná rehabilitácia, keď si uvedomíme, že zvyšný svet je rovnako bláznivý ako ten ich, nemá taký efekt, ako v minulosti. Problém mám ale s tým, že tvorcovia mohli toho ukázať a vyťažiť z témy o niečo viac a navyše som mal pri konci pocit, že na záver z hľadiska vývoja postáv ešte nenastal ten pravý moment. Ale film je už poriadne starý a treba sa tak naňho pozerať aj z tohoto hľadiska. 70%. (25.10.2013)

+3* U tohoto filmu se nejde vyhnout srovnávání - přece jen Ptačí klec z americké produkce jsem viděl dřív a tak mi francouzská Klec bláznů přišla od doby vzniku už taková vyčpělá, ale má zase v sobě kouzlo originality a průkopnictví. Příběhově jsou oba filmy totožné, jen chvilkami vyznívají scénky a vtípky trochu jinak. V konečném resumé mi americká verze přišla vypiplanější, konzistentní a vyzrálejší a bavila mně víc. Bůhví jak by to dopadlo, kdybych filmy viděl v jiném pořadí. Klec bláznů má u mě dobré 3 hvězdy [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (22.03.2015)

Vždycky říkám, že divadelní a filmové verze se od sebe mohou hodně lišit a kdo ví v tomto případě. Film se mi ale nelíbil až tolik. Hlavně zapojení Michela Galabru komediálnosti pomohlo, protože je šokovaný výraz, překvapení či výraz odporu stojí za to. I tak už ale 70. leta, a vlastně jejich konec, byl natolik otevřený, že se i podobná témata mohla dostat na přetřes. Nevím, zda ještě o 10, 15 let dříve by si na podobný film tvůrci troufli. A co je nevětší paradox? Že dnes by naopak podobný film ani vzniknout nemohl bez nálepky xenofobní, hanlivý, dehonestující apod. Tvůrci si každopádně dali záležet na kostýmech a kostýmní práci obecně. Postavy se převlékají a i v tom je část zábavy. Vcelku slušné jsou i dialogy. (12.09.2022)

Musím říct, že dřív jsem viděl americký remake (Ptačí klec) a s tím jsem byl natolik spokojen, že jsem si nedovedl představit, v čem je asi originál lepší. A teď už to vím. V ničem. Naprosto bezprecedentní kvalitativní shoda. Srovnávat můžeme jen na bázi "mám/nemám rád toho a toho herce". Já třeba nemám rád Robina Williamse, který hraje v remaku, ale stejně nesympatický je mi Ugo Tognazzi v originálu. ;-) Jeden rozdíl ale přece jenom vidím. V odůvodnění zápletky. Dcera známého politika si chce vzít muže, vychovaného homosexuálním párem, který je nucen před jejími rodiči sehrát divadélko o standartní rodince s pohlavní remízou. No a zdá se mi, že tady je důvod toho všeho spíš ve vrozené tendenci Francouzů dělat ze všeho tyjátr, kdežto v remaku se jedná o pořádně nabroušenou satiru proti pravicové politice. Obojí chválím. ;-) 80% (08.09.2005)