Old School

Ani se mi nechce věřit, že jsem první, kdo k tomuto miniseriálu píše recenzi – je na světě už (v době tvorby recenze) 7 let a zatím se k nám vůbec nedostal, což je obrovská škoda. Původně jsem sice po shlédnutí trailerů a podobných informačních drobků očekávala něco náročnějšího, anebo spíše… žánrově trochu něco jiného, ale zklamaná jsem rozhodně nebyla. Jedná se o dějově uzavřenou záležitost, v níž je většina epizod vypointována tak, že se sledováním zkrátka nelze přestat, dokud se nedozvíte, jak to celé dopadlo. Seriál je plný svěžího mixu tragikomických eskapád, kdy přechody mezi těmito dvěma žánrovými polohami jsou mnohdy na samé hranici únosnosti… a vždy s notnou dávkou typicky australského černého humoru. Nitky individuálních vztahů jsou důkladně proplétány mezi všemi postavami, přičemž některé situace a souhry okolností jsou až bizarní, ale díky skvělému obsazení, které si tyto kotrmelce zvládá uhrát, je divák s pobaveným úsměvem akceptuje (alespoň v mém případě to tak bylo). Dobrým obsazením míním opravdu všechny aktéry, snad až na Petera Phelpse, který mi v roli policejního velitele Malcolma Dwyera s nejasnými motivy příliš neseděl, ale možná právě díky tomu mi nakonec v jedné z posledních scének jeho výstup notně počechral bránici – v pozitivním slova smyslu. Co v tomto seriálu funguje naprosto stoprocentně, je osvědčené duo bardů australského filmového průmyslu: Bryan Brown / Sam Neill, kteří si hraní diametrálně odlišných a soustavně se štengrujících hrdinů zjevně náležitě užívali. Rošťácký Brown (Lennie Cahill) jakožto nenapravitelný smolař-kriminálník, stále jednou nohou za mřížemi, versus (nebo vlastně plus) spořádaný a na to, čím vším je nucen procházet, až překvapivě poctivý expolicajt Neill (Ted McCabe), to je zkrátka dokonalá kombinace. Některé vedlejší charaktery jsou opravdu archetypální – Tedova žena Marg (Sarah Peirse), jejíž trpělivost s manželovu posedlostí nikam nevedoucím vyšetřováním pozvolna bere za své, na mléku ujíždějící a do světa jedniček a nul bezbřeze pohroužený ajťák Zac (Harry Greenwood), Tedova loajální a obětavá bývalá parťačka Cath (Kate Box), mladík Jason (Mark Coles Smith), který jako by neměl dost vlastních problémů, ještě je věčně vtahován do Lennieho průšvihů, ale nedokáže mu říct ne, protože je zamilován do jeho vnučky, studentky práv Shannon (Hanna Mangan Lawrence), která rovněž soustavně doplácí na dědečkovy eskapády a naivně je toleruje. Lennieho empatická kurátorka Rhonda (Sacha Horler) už je trochu méně typická (a o to sympatičtější), než by se u státního úředníka běžně očekávalo, a asi nejvíce matoucí postavou je nevypočitatelný gangster Vince Pelagatti (Damian Walshe-Howling), který je sice temperamentní a okouzlující až až, ale osobně bych v něm Itala nehledala. Ocenila jsem sentimentální úvodní znělku s kolážemi starých fotografií z mládí obou protagonistů, klidnou kameru, tematicky příhodnou hudbu a fakt, že režisér v akčních situacích nenutil Lennieho s Tedem do přemrštěně náročných fyzických výkonů a rvačky i honičky tak skutečně odpovídaly jejich věku (resp. věku herců: oběma bylo v době natáčení 67 let). Scénář je chytlavý, dialogy vtipné a děj má spád, ačkoli některé zápletky mi připadly nedotažené (postavy jakoby při svém jednání už dopředu věděly, které části plánu se určitě nepokazí a tudíž není třeba se jimi zneklidňovat). Také bych čekala, že postava Lennieho bude mít po 12 letech za mřížemi větší problémy s integrací do mezitím technologicky o hodně pokročilejší společnosti (takových momentů bylo v seriálu pomálu). Ale jinak to byla příjemná podívaná a bylo napínavé sledovat, jestli se oběma hrdinům ze skříně vynoří nějaký ten zapomenutý či pečlivě utajovaný kostlivec, nebo jestli se do celé šlamastiky dostali opravdu jen souhrou nešťastných okolností. Vše je o to zajímavější, že Ted jakožto detektiv v důchodu i Lennie jakožto proband v podmínce se převážnou většinu času vyskytují beze zbraně, takže vše většinou nekončí nesmyslnou divokou přestřelkou. Na druhou stranu, když už na přestřelku dojde, tak stojí za to. Jen je velká škoda, že poněkud zaspává skriptka, takže se občas stane, že mezi dvěma po sobě jdoucími záběry bezvládné tělo na zemi změní úhel nebo že právě v té nejvypjatější chvíli, kdy se vrah chystá zastřelit svou oběť, se mu pistole v detailním prostřihu znenadání přestěhuje do opačné ruky, jen aby vynikl prst na spoušti. Ale to jsou drobnosti, které jsem seriálu bez větších obtíží odpustila a jeho sledování jsem si báječně užila. Netvrdím, že sedne úplně každému – přiznávám, je v něm pár zbytečně patetických míst a určitě z něj mohli tvůrci vytěžit víc, ale je vtipný, stále se v něm něco děje a do žádné z postav jsem neměla problém se vžít. Kdyby v něm neperlili Brown s Neillem, byl by pro mě asi „jenom“ na tři hvězdičky, ale s nimi je to prostě podívaná pro příznivce staré dobré televizní „old school“. (30.10.2021) (méně) (více)