Grace

Grace má dve výhody: je krátka a má jeden prvok dosť originálny na to, aby vyložene neštvala ľudí, ktorí nemajú radi found footage o posadnutí démonom. Grace totiž, a teraz prichádza na radu ťažká pointa... nie je found footage! ČOŽE?!? Veru tak. Nie je. Môže tak pôsobiť z trailerov, ale ten dojem vytvára fakt, že je snímaná z pohľadu obete. V podstate to isté, čo Maniak s Elijahom Woodom. Takže hrdinku vidíme len výnimočne. Vidíme ju napr. keď sa pozerá do zrkadla a finálne vymetanie vidíme takisto z jej pohľadu. Podobne, ako kameramanovi Maniaka, aj kameramanovi Grace to umožňuje zvoliť viacero šikovných uhlov snímania. (12.12.2016)

Ak ste ( bigotným ) prívržencom církve, budete fandiť ( s môjho pohľadu ) otupeným ľudským ovciam ovládaným chlípnymi farármi. Ak ste človek žijúci dnešný ,,normálny,, život, budete fandiť stredoškolským faganom, večne sa ožierajúcim a dennodenne fetujúcim na internátnych párty. Ak ste sexy panna, ktorá sa medzi týmito dvoma svetmi zmieta, budete fandiť Grace, ktorá sa nevie rozhodnúť, či strčiť prsty do nádobky so svätenou vodou, alebo do svojej vagíny. A dosť jej pri tom pomáha démon, ničiaci jej telo zvonku, aj zvnútra. Obsahovo priemerný horor, ktorý obsahuje celkom originálne nasnímaný záverečný exorcizmus a teší príjemnou minutážou. (18.03.2015)

Natočit film o posedlosti z pohledu posedlé osoby nebyl špatný nápad. Z děje se zdá, že zbožné děvče propadlo ďábelskému vlivu, když si poprvé v životě nalíčilo ústa rtěnkou. To, že je „povrchová úprava“ žen dost démonickou záležitostí, dobře vytušili křesťané. Šimon Lomnický z Budče (1552–asi 1623) proti krášlení žen takto brojí: „Že jest převelmi divná věc, kterak se to mezi křesťany trpí, aby ženy, a zvláště ty nepoctivé nevěstky, takovou svobodu k okrášlení sebe měly a tudy mnohých duše zabíjely. Ježto mnohá ta šlundra tak se pěkně ufifluje, uhladí, přistrojí, nu, řekl by někdo, že není kurva, ale paní korouhevná. Kdyby někdo udělal jámu na cestě a něčím ji přikryl, aby lidé do ní padali, toho by se mu netrpělo. Nevěstka pak to jest ta jáma hluboká, drahým rouchem po svrchu přikrytá, do kteréž mnozí padají, netoliko o tělo, ale také o duši i ostatek přicházejí. Však jim skoro žádný k tomu nic neříká.“ Spěchám případné čtenářky uklidnit, že ženy – pokud nejsou křesťankami – se nemusí kosmetiky bát. Ďábel má dnes jiné starosti a i ty křesťanky občas posedne jenom z úcty k tradici. V tom filmu to pak už ovšem jde šupem. Slečna ve svých osmnácti letech poprvé v životě ochutná pivo a záhy i kořalku na o tak dále, vše ďáblu ku radosti. Ostatní recenzenti zde už dostatečně probrali klady i zápory tohoto filmového díla, takže nebudu plýtvat slovy. Jenom poznamenávám, že slečnina nábožensky fanatická babička se mi jevila jako mnohem děsivější než ďábel. (31.05.2023)

Mala by to byť rutinná záležitosť, ale nie je to tak. Film sa stráca v detailoch. Napríklad, z celkového hľadiska prvá štvrtina filmu, ktorá sa odohráva na „škole“, je zbytočná. „POV style“ funguje hlavne pri „vymietaní“ zla – pohľad z opačnej strany sa tak často nevidí. Záver už komentovať nebudem. Osobné hodnotenie: 55% (*) (06.02.2018)

Kdyby to byla jenom otřesná nuda, kde se hlavní hrdinka pořád jen někde plouží a do toho více či méně oddechuje. Ale holka kašle krev a babka jí nadává, že jak se to chová v kostele. Takže jsem se buď nudila, nebo jsem byla brutálně vytočená z demence aktérů. A to nejsou zrovna emoce, které bych chtěla v odpočinkovou neděli prožívat. (21.11.2021)