Krajina smrti

Je to naozaj živočíšny a v akcii brutálny snímok. Má skvelý soundtrack a herecké obsadenie, ktoré sa možno muselo pripraviť a možno ani nie, na dokonalý maorský prejav pred, počas a po krvavej nakládačke. Nemá však dobrú réžiu a to nespomínam ani obyčajný ( žiadny ) príbeh. Inšpirácia Gibsonovým majsterštykom viditeľná. (09.02.2018)

Příliš velké mnozštví keců (a ještě k tomu se záhrobím?!) o ničem a zmatečně natočené bitvy (někdo se rube a není poznat kdo dostává na budku dokud není po všem). To zabíjí film jako celek. Ne, přímočarý děj ani pitomé postavy (hovno-žrout to rozštípl na maximum). Navíc přiliš málo “natural” po všech stranách, aby to sneslo více než jedno podívání. (09.07.2020)

Predsa len filmov z tohto prostredia je pomenej a takmer to Krajina smrti vytiahla na vyššie hodnotenie avšak kamera pri súbojoch občas stála úplne za hovno, aj bez prepáčenia. Práve scény, ktoré mohli byť najlepšie miestami vyzneli úplne chaoticky, nielenže si občas človek nebol istý ktorú postavu sleduje ale príliš často bolo vidieť iba chrbát niektorého z protagonistov či skrížené palice či oštepy. Čo je celkom škoda lebo príbeh zase až tak zlý nebol. (26.04.2022)

V dobách ještě před tím, než se po roztomilém Novém Zélandu proháněli chluponozí hobitkové a do mechu chcala černá skřetí krev, kropili svou životně důležitou tekutinou tamní luhy a háje divocí maurové. Tito válečníci měli specifický styl boje. Nejdříve na sebe půl hodiny dělali dlouhý nos a pak si rozbili tlamy kriketovými pálkami. A teď k ději samotnému. V tomto surrealistickém snímku vše začíná aktem zneuctění předků, v tomto konkrétním případě jeden maur prostě posere nějaké lebky naházené v jeskyni. Vznikne z toho celkem vážný svár mezi dvěma kmeny, načež jeden pálkami umlátí ten druhý, ženám vycpe dělohy hlínou, mnohé ubité pozře apod., prostě klasika. Přeživší náčelnický synek s teprve malou pálkou se spojí s křovákem, který obývá právě tzv. Krajinu smrti. Tento udata s baňatým frňákem se chopí mladého válečníka a spolu utlučou pálkami v kriketu bez pravidel onen zákeřný kmen na útěku. To vše je hustě protkáno ukazováním dlouhých nosů, laškovným vyplazováním jazyků, šilháním, mrkáním a dalším všelijakým napodobováním opičích pohybů včetně tradičního gorilího bušení do prsou. A že to vypadá jako blbost? Nikoliv, je to celkem zábavná podívaná, jakou jste ještě nikdy neviděli. A to ani v Apocalyptu od Gibona... (22.08.2016)

Bylo opravdu exotické sledovat, co se stane, když se novozélandské ragbyové mužstvo pohádá ve sprše o to, kdo bude při Hakce vepředu. Rozlícení hošššy se pak na sebe na jedné straně pitvořili jako čuráci a jazyky lascivně naznačovali, jak si po zápase potěší konečníky, na straně druhé se dost nekompromisně vzájemně opíchali mahagonovými tyčkami na závěsy a podřezávali pálkami na pinec. Každopádně v tom mlýnu vzniklo roztomilé, a hlavně po dlouhé době zase jednou zcela plnokrevné, maorské Apokalypto s opravdu obludně démonickým Miky Rúrkem, který si kvůli roli rojníka nechal naklepat boxerský nos a neváhal usnout na solárku s natáčkami na hlavě. (07.04.2015)