Man Down

Ono dokud jsem neprokouknul, o co ve skutečnosti jde, byl jsem mírně zmatený. Kor když Montiel využil jednu slepou uličku, která mě v mém bludu utvrdila. Ale pořád jsem si říkal, že tak jednoduché to být nemůže. A to nejisté tápání mě hodně bavilo a to se přeneslo i do druhé poloviny filmu, kdy už jsem měl víceméně jasno. K hercům nemám výhrady a zdá se, že LaBeouf konečně dorostl do dospělých rolí, ta jedna jediná akční sekvence nebyla vůbec zlá a vůbec celkově mě film tématicky i koncepčně oslovil. Možná to mohlo o trošku kratší, ale to vem čert. 75% (08.03.2017)

Príbeh vyrozprávaný v troch časových rovinách, kde jedna trochu nedáva zmysel. Lenže všetko to pekne pomaly na konci ten zmysel dá. Zase tu raz platí, že vojna nepriniesla a neprinesie nikdy nič dobrého. Vynikajúca Mansellova muzika tomu pridala to niečo navyše, vždy správne zvolená. Spracovanie sa mi páčilo, tempo mi vyhovovalo a Shia excelentný. https://www.youtube.com/watch?v=w09mDTbQoIU (04.06.2017)

Tenhle film mi tady strašil hrozně dlouho. Přesto jsem určitě čekal více. Natočit drama z válečného prostředí není sranda. Ale tvůrci se s tím docela popasovali. Problém mi dělá střídání scén a prolínaní příběhů. Máme tu přítomnost, válku a přijetí do armády. Mě tohle střídání několika příběhu vadí a tento film není výjimkou. Film je solidně obsazený a Shia podává výborný výkon. Je vidět, jak talentovaný herec je. Přesto i jeho výkon a zajímavý scénář film nezachrání. Finální rozuzlení jsme prokoukl už tak třicet minut před koncem. Přál bych si aby to tak nebylo. I když je film procítěný a finále taky, tak stále mám pocit, že tvůrcům stále něco uniká. Man Down na mě působí ač má emoce, tak jako prázdná bublina, na kterou si za chvíli nevzpomenu. Což je škoda, protože scénář to má zajímavý a herecký výkon je super. Raději si vybavím film Bratři z roku 2009. Ten nemusel střídat tolik linek a přesto byl téměř totožným filmem se silnými emocemi. (50 %) (27.07.2019)

„… DO YOU LIKE CARROTS, DICK? WELL, IT DEPENDS ON SIZE. SOMETIMES IT REALLY HURTS!“ Tohle mělo samozřejmě s filmem společného asi tolik jako pokles populace tapírů v jihovýchodní Asii s vulkanickou aktivitou na Islandu. Jen jsem se zatoužil vyrovnat všem těm hustým polyglokotským entitám, co na česko – maďarské homobázi do každého druhého výblitku perou s jakýmkoliv shrnutím nesouvisející a z kontextu vytržené bonbonmoty ve velké britštině jen proto, aby se veřejně pochlubili, že jsou v ultimativním rychlokurzu Speak English or die už u druhé lekce a hravě tak zvládají ustálená idiotmata jako například „IT IS ORANGE. ORANGE IS ORANGE. MR. PROKOP LIKES FRUITS AND COLORS TOO!“ No WOW jaxviňa! Ale přistupme konečně k rozboru díla. Takže 我吃了狗! Nebojte se, to byl jen takový vtípek pro úvodní odlehčení tak závažného tématu, já psy normálně nejím. Ve snímku Muž – Mentální retardér se toporný tranzistor Šejla La Blaf Transformoval do role vypatlané marinády, vracející se z jednoznačně spravedlivé obrany světového míru v Afgánistánu. (Kdy už jenom američtí soudruzi osvobodí tu Zeměplacku od Jemenu a Bangladéše, ať můžu konečně v klidu spát?!). Je jako vždy nesmírně přesvědčivý, avšak kdyby do hlavní role obsadili neholenou Šer, myslím, že by to na působivém výkonu hlavního hrdiny nikterak neubralo. Příběh to má velmi záživný až strhující, obzvláště pokud u toho ručně počítáte fraktály, řešíte kvantové rovnice nebo prostě jen tak fetujete. A jedna relativně originální pointa o premenstruačním syndromu ubohého dobrovolného žoldáka emoce a hvězdy rozhodně nedělá. (16.03.2017)

Shia mě dostal. Again. A já jsem si hned říkala, že ten post-apo svět vypadá jako hodně laciné CGI:) Příběh se odehrává v několika časových rovinách. Člověk přemítá, co se vlastně stalo, což není nic proti tomu, jaké následky to zanechalo na Gabrielu Drummerovi. Pointa, která je odhalena zhruba někdy 20 minut ke konci filmu mě docela šokovala a rozhodila. Až do onoho momentu bylo pár scén, kde jsem díky Shiovi měla slzy v očích a po onom WTF, které mě tak trochu semlelo, až do závěrečného showdownu se mi chtělo brečet. Sezení s Gary Oldmanem patří ke stěžejním pasážím snímku. Nejlepším hereckým Shiovým spoluhráčem se pro mě ukázal být malý Charlie Shotwell. Ten kluk byl zatraceně dobrý. Hudba Clinta Mansella decentně, avšak výrazně, dodává filmu lehce depresivní atmosféru. Man Down možná nepatří k nejlepším válečným snímkům, jenže k vytvoření potřebného dojmu a výpovědní hodnoty není vždy třeba, aby byl film "nej." Nemusí být velkolepý a s obrovským rozpočtem. Stačí výborní herci a dobře vystavěný příběh. Takové "malé velké" filmy dokáží zasáhnout stejně jako Hollywoodské bijáky. Man Down ukazuje, že válka nepřináší vítěze. Zanechává jen mrtvé a oběti. Jaký je mezi tím rozdíl...? (02.04.2017)