Režie:
Jakub ŠmídScénář:
Lucie BokšteflováKamera:
Vidu GunaratnaHudba:
Pavel KopeckýHrají:
Tereza Ramba, Igor Orozovič, Petr Stach, Luboš Veselý, Pavel Gajdoš, Jakub Gottwald, Alena Hladká, Denisa Barešová, Oldřich Hajlich, Marika Šoposká (více)Obsahy(1)
Co s životem na ostrově, kterému hrozí záchrana? Johanka (Tereza Voříšková) je majitelkou kavárny s názvem Laputa, která - jako stejnojmenný létající ostrov z knihy Gulliverovy cesty - je jejím ostrovem. Bude jí stačit k pocitu úplnosti a štěstí? Johanka zkoumá, co si počít v bezbřehém prostoru dospělého života, na jehož začátku se ocitla. Rodina jí příliš nepomáhá, kavárenští hosté přicházejí každý s nějakou svou potřebou a nějakým svým sobectvím - jejich postavy mají být obrazem generace. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (121)
Film, kde se ZASE VŠICHNI chovaj jako kreténi. A nejvíc z nich Voříšková, ta se chová jako rozmazlenej spratek nebo tříletý děcko, a to už v prvních patnácti minutách. Teda kdyby tříletý děcko do sebe klopilo panáky jako starej námořník. Orozovič je tady správně rozervanej, a jak už tady v komentářích zaznělo, jeho hlášky nemaj chybu ("Dělal jsem to kvůli tobě" Voříšková: "To je tvůj projev lásky?" Orozovič:"Di do prdele..."). Jeho filmová postava je tak neuvěřitelná, že působí jako nějaký fantóm, o kterém se na konci filmu dozvíte, že vlastně neexistuje, nebo že je už 10 let po smrti. Do toho všeho rádoby intošský kecy štamgastů, jako jasně, já taky zajdu do hospody, ale tyhle rozhovory si neumím reálně představit ani v noční můře. Takový kydy z nás nepadaly, ani když nám bylo sedmnáct, a těmhle lidem má být 25+, pokud jsem to správně pochopila. S takovejma lidma sedět v hospodě či nedejbože sdílet domácnost za trest... Ženský se tam chovaj, jako kdyby jim bylo třináct a nikdo neví proč. Pardon, možná to ví Lucie Bokšteflová, které patří obdiv za vybroušenej scénář k tomuto úžasnému hlubokomyslnému dílu. A do toho všeho ten příšernej starej kozel, co má dvě malý děti a manželku, a stejně dělá do Voříškový, a ještě jí pomáhá v tom jejím baru se všim, co ona zrovna potřebuje. Ach jo, už je tady tenhle motiv zas. Vždycky se mi vybaví Zázvorková v Marečkovi: "Aby ses viděl, jakej seš mladík!" Tímto se omlouvám mistrovskému dílu zvanému Muzzikanti, protože ti si aspoń na nic nehrajou, zatímco tohle, tohle je skutečně téměř odpadní film, o pozérskejch hovadech. ()
Laputa nemohla dopadnout dobře. Film ani kavárna. Podnikatelský plán značí, že je hlavní postava nesvéprávná. Neschopnost kasírovat hosty také není ideální vlastnost do pohostinství. Navíc se ještě motá mezi pěti chlapy a sama je pak uražená, když ji dotyčný zrovna nechce. Co bychom ale chtěli od scenáristky Ordinace. ()
„Aspoň jednou v tejdnu by sis měla lehnout před desátou.“ – „Dopoledne?“ Citovaný moment byl asi jediný, u kterého jsem se uchechtl. Hořce ovšem. A stejně tak směšné mi přišly i ty vážně míněné dialogy. Výšplechty typu „Hele já ho mám rád. Ale už s ním nespi.“ či „To dělám kvůli tobě. - „Projevuješ tak lásku?“ - „Di doprdele.“ pocházejí z jiné galaxie, stejně jako chování návštěvníků, no a vlastně i ty postavy samotné. O tom, že by „kavárna“ musela co chvíli krachnout, snad ani netřeba mluvit. Ale dobře, vzal jsem to tak, že se musím především naladit na hlavní hrdinku (mimochodem výborně zahranou). V tomhle ohledu to až takový průser nebyl, nějaké (mně osobně) srozumitelné záchvěvy jsem u ní zaznamenal, ale bylo jich zoufale málo (a vyšilování kvůli vlasům mezi ně opravdu nepatřilo). Věkem a určitými myšlenkami bych se snad i mohl zařadit mezi „cílovku“ filmu, ale ono i to (účelné) plácání se odnikud nikam musí být nějak smysluplně natočeno, jen výstižný konec a pár světlých míst opravdu nestačí, proto hodnotím pouze 2*. ()
Tereza Voříšková tu sice má hodně reálnou a uvěřitelnou postavu, ale co jí je to platný, když se točí v kruhu a její hospoda Laputa je plná umělců ve stylu Andyho Warhola. Film je tak zjevně od umělců natočený pro umělce. Snaží se být realistický, ale ztrácí se v myšlenkách, které běžný divák okamžitě odsoudí. ()
Celé je to soutěžní hra, ve které má divák během hodiny a půl uhádnout, jaký má postava Voříškové záměr (po pár minutách budiž nápovědou, že určitě ne podnikatelský). Odpověď je, že žádný a jen dělá to, čím si v různé formě a délce prošla, či v případě dospívání teprve projde, většina z nás. Období zábavy, zážitků, protloukání a křehké nezávislosti, co oddaluje okamžik, který si nechceme připustit, že přijde. Stání na křižovatce a zjištění toho, co vlastně chceme, ideálně z vlastní vůle. Scény grilování s rodinou kutila od naproti a ta poslední s náhledem na Laputu „zvenčí“ jen potvrdí to, co je tomu po dějové stránce vytýkáno. Bezradnost, směr odnikud nikam, žádný smysl či přeměna. No ano, Mlho, o tom tu celou dobu hovoříme.. U domácího pokusu o Trees Lounge vidím spíš problém v uchopení postav, které možná vycházely ze zkušeností autorů a pokusů o stylizaci, ale mně často nepřišly autentické a zbavené pocitu, že stojí před kamerou. Každopádně nic pro toho, kdo pracuje jako dělník na směny a 5x týdně jde do hospody, kde nadává na vše od Prahy po Brusel. A přitom paradoxně sám odžívá podobný part, jen v bledě hnědém.. ()
Reklama