Laně

Vyrovnat se se Chabrolem není vždycky snadné, někdy se vnucuje, jindy je zcela nepřístupný... Laň v lani, biches... Jacques Brel začíná svojí stejnojmennou píseň: "Jsou naším prvním nepřítelem / když mizí se smíchem na rtech..." a končí: "Jsou naším posledním nepřítelem / laně, které již jimi nejsou"... Chabrol natočil stylově čistý, nekomplikovaný film o komplikovaném milostném trojúhelníku, který se má rozpadnout tím, že jeden jeho vrchol prostě (pokud možno dobrovolně) zmizí. Ale ten/ta, na kterou to slovo padlo, se s ním nehodlá smířit. Why? Přiliš se dostala do vztahové závislosti, její vazba k ostatním vrcholům se již nedá zrušit chtěním, rozhodnutím, ani silnou vůlí. Ale co, jsou tu ještě dva další vrcholy... Od podstatného jména 'biche' je odvozeno sloveso 'bicher', skákat radostí jako laň - v tomto filmu se ale radostí moc neskáče. (03.03.2015)

S Claudem Chabrolem jsem až doposud měl vzácně vyrovnanou bilanci, kdy jsem tak nějak dopředu věděl, do čeho jdu a jak na mě jeho tvorba bude působit. Obvykle to totiž bylo na 3 a půl hvězdičky s tím, že jsem se podle nálady, herců a drobných nuancí ve scénáři rozhodoval mezi 3 a 4 hvězdičkami. Jsem si skoro jistý, že na 5* to u Chabrola nebude nikdy, a až dosud jsem předpokládal, že mi ani nezpůsobí nějaké výraznější zklamání. Laně jsou ale první kousek z jeho dílny, který mě zkrátka a dobře nudí. Dějově řídké, psychologicky povrchní a tak nějak unylé. Chápu, že v 60. letech pouhé známky lesbického vztahu a bisexuální orientace musely působit provokativně, ale ta doba, kdy něco podobného šokuje, už je dávno za námi. Zbyla jen přítomnost Stéphane Audran, která měla vynikající předpoklady pro ztvárnění mondén všho druhu a byla výbornou volbou pro postavy unuděných manželek ze střední vrstvy nebo buržoazních paniček. A zbyla i přítomnost Jeana-Louise Trintignanta coby charismatického herce své generace. Jenže ani dva zajímaví herci dobrý film nedělají. Celkový dojem: 35 % (19.08.2014)

Viděno ve filmovém klubu čt2, ve francouzském znění. Podobé snímky obvykle můžu, ale toto bylo - jak už tu bylo řečeno - takové bez šťávy a zdlouhavé. Hlavní postavy a jejich nelogické chování mi moc sympatické nebyly, i když například Trintignanta mám jinak velmi ráda, tady bylo jednání jeho architekta na facku. Znuděná a podle mě trochu zákeřná Federique mě taky nějak neoslovila a postava Why byla možná nejzajímavější, přesto, že jsem ji ve finále taky moc neocenila. Já ráda nějaké postavě fandím a tady to moc nešlo a ani nějaké artové zpracování mě prostě tentokrát neuchvátilo. Nevím, sledovala jsem celou stopáž asi s očekáváním, jak to dopadne nebo vygraduje, ale spíš mě snímek zklamal. Někdy přilíšná snaha o umění a drama vyjde povrchně a trochu směšně. Dovedu si představit, že by to spousta lidí po půlhodině přepla. :)) pozn. Zardi a Attal hráli jako nějaké dekadentní šílence? :)) (19.08.2014)

Na Chabrolovy filmy se hezky kouká, ale dějově jsou obvykle celkem slabý. Tady se v podstatě skoro celej film dost podrobně seznamujete s dvojicí hlavních ženských postav a "něco" se stane až úplně na konci. Co musim vyzdvihnout, to je výkon Stéphane Audran. Věřil jsem jí každý slovo, každý gesto, každej výraz v obličeji... Ta to zahrála tak famózně, že snad v životě musela bejt stejná svině jako v tom filmu :-) Jacqueline Sassard a Jean-Louis Trintignant hráli jenom druhý housle. Komická dvojka Zardi & Attal pobavila, ale přišla mi trochu mimo mísu. Jinak já film viděl až v roce 2015 a po tom téměř půlstoletí, co uplynulo od vzniku, to opravdu nepůsobí nijak odvážně nebo provokativně. Všechny ty "erotický" scény jsou hooodně decentní. Celkově průměr, kterej sice nenadchne, ale ani neurazí. (06.09.2015)

Ony dve boli podľa mňa skôr len krehkými laňami, ako povedzme, že náruživými lesbičkami, a to snáď i napriek tomu, že zo začiatku mali k sebe naozaj veľmi blízko. • Táto, akosi z mojej strany zvláštne poňatá "chabrolovka", mala k priamej dispozícii jednak prológ, ale zároveň aj epilóg, a vskutku ešte zrovna i niečo medzi tým, čo by mohli kľudne reprezentovať i ústredné protagonistky v podobe Frederiky s Why, a teraz si následne pozorne všimnite úplne „koncový ypsilon”, čím sa konečne dostávam k podstate samotnej, scenáristickej veci, ktorá sa divákovi postupne rozprestiera na filmovom tanieri, z ktorého mimochodom si trochu odhryznúť, asi nie je práve najlepší nápad? • Ak predsa čosi málo naznačím, tak maximálne možno len to, že doterajšia, stabilizovaná rovnováha ženských vzťahov, sa s príchodom architekta Paula Thomasa, jednoducho extrémne narušila, ale zase si asi netrúfam tvrdiť, že sa tým pádom vytváral akýsi „milostný trojuholník”, aj keď to tak sprvoti vypadalo, skrátka, treba za tým hľadať voľačo viac. • Tentoraz sa jednalo len o slabší, kinematografický príspevok zo strany tohto (thrillerového) tvorcu, ktorý zrejme hneď tak nevytasí všetky svoje „esá z rukávu” ? • A venoval ho svojmu, ako pomaly zisťujem, „dvornému hercovi” Michelovi Bouquetovi. • Nie, v skutočnosti bola jeho »kmeňovou herečkou« Stéphane Audranová, to jest skutočná manželka režiséra, ktorá sa objavila až v rovných 25 tituloch svojho mentora, čiže čoraz viacej si začínam všímať jej pestrého hereckého repertoáru, ktorý určite ponúka neúrekom všelijakých možností... (29.07.2023)