Laně

Elegantně nasnímaný, decentně erotický thriller, jehož napětí nevychází z činů, pro něž je po většinu času jenom připravována půda, ale z nevyřčených myšlenek a nevyjádřených emocí mezi postavami. Promlouvá za ně kamera a prostředí – pečlivě volené barvy a rozmístění figur, které se buď ignorují, nebo si vyměňují pohledy naplněné vším možným, zřídka však čistou emocí. Samozřejmě, namísto toho, aby kolem sebe devadesát minut chodily jako dvě kočky připravené kdykoli skočit, dámy by si během jednoho dialogu mohly vyříkat, co je žere. Pak bychom si ale nemohli vychutnat tu stupňovanou tenzi, výbornou studii lidské potřeby kontroly (nad majetkem stejně jako nad lidmi), ani režisérovo využívání filmu coby intelektuální posilovny. Některé záběry sebevědomě balancují na hraně obrazové do-sebe-zahleděnosti, ale herečky jsou krásné a atmosféra pozvolného dekadentního rozkladu pohlcující. Vypadá to, že díky Laním konečně začnu objevovat po Bratrancích zavrženého Chabrola. 80% (09.07.2012)

Vyrovnat se se Chabrolem není vždycky snadné, někdy se vnucuje, jindy je zcela nepřístupný... Laň v lani, biches... Jacques Brel začíná svojí stejnojmennou píseň: "Jsou naším prvním nepřítelem / když mizí se smíchem na rtech..." a končí: "Jsou naším posledním nepřítelem / laně, které již jimi nejsou"... Chabrol natočil stylově čistý, nekomplikovaný film o komplikovaném milostném trojúhelníku, který se má rozpadnout tím, že jeden jeho vrchol prostě (pokud možno dobrovolně) zmizí. Ale ten/ta, na kterou to slovo padlo, se s ním nehodlá smířit. Why? Přiliš se dostala do vztahové závislosti, její vazba k ostatním vrcholům se již nedá zrušit chtěním, rozhodnutím, ani silnou vůlí. Ale co, jsou tu ještě dva další vrcholy... Od podstatného jména 'biche' je odvozeno sloveso 'bicher', skákat radostí jako laň - v tomto filmu se ale radostí moc neskáče. (03.03.2015)

Jsem překvapen, že Chabrol stihl v jednom roce natočit dva tak skvělé filmy - NEVĚRNÁ ŽENA a LANĚ. Stejně je to zajímavý úkaz, kolik výborných filmů v té době vzniklo z umělecké spolupráce s jeho manželkou Stéphane Audran. Když si takhle zkouším představit, že jsem filmový režisér a přivádím na svět filmy podle vlastních scénářů, ve kterých hraje hlavní roli moje manželka, vůbec to není špatná představa. Akorát bych měl asi problém se dívat, jak se na place líbá s herci - v tomto filmu dokonce obojího pohlaví. Postava, kterou zde Stéphane Audran ztvárnila, je nesmírně zajímavá, a pro mě osobně v tomto filmu zastiňuje všechny ostatní. Oproti tomu Jacqueline Sassard, jejíž herecký zjev mě uchvátil v o rok starším snímku Josepha Loseyho NEHODA, mě zde spíše nudila, a její podání postavy Why je stejně fádní, jako její malůvky laní na mostě - odtud název filmu. Postava architekta do děje vstupuje dosti pozdě a nepřišla mi moc zajímavá, proto mi bylo v závěru vlastně i jedno, jak to s ním dopadne. Smutného konce Frédérique mi mi bylo ovšem líto - na druhou stranu se na mysl samozřejmě dere "kdo s čím zachází..." - přitáhla si tu žebračku z ulice sama, zřejmě to byl tedy její osud. Velmi dobrý a kultivovaný film, jehož decentní erotičnost představuje příjemný protipól současné protivně přesexualizované produkce. UPDATE 27.4.2020 - Na druhé zhlédnutí po letech mě ten film znovu strašně bavil, Stéphane Audran je v roli té bohaté paničky prostě úchvatná, a má to skvěle vystavěný děj, byť může asi na někoho působit poněkud nevěrohodně (například v otázce, jak to bylo se sexuální orientací obou ženských hrdinek). Za mě rozhodně jeden z nejlepších Chabrolových filmů. (03.10.2014)

Ony dve boli podľa mňa skôr len krehkými laňami, ako povedzme, že náruživými lesbičkami, a to snáď i napriek tomu, že zo začiatku mali k sebe naozaj veľmi blízko. • Táto, akosi z mojej strany zvláštne poňatá "chabrolovka", mala k priamej dispozícii jednak prológ, ale zároveň aj epilóg, a vskutku ešte zrovna i niečo medzi tým, čo by mohli kľudne reprezentovať i ústredné protagonistky v podobe Frederiky s Why, a teraz si následne pozorne všimnite úplne „koncový ypsilon”, čím sa konečne dostávam k podstate samotnej, scenáristickej veci, ktorá sa divákovi postupne rozprestiera na filmovom tanieri, z ktorého mimochodom si trochu odhryznúť, asi nie je práve najlepší nápad? • Ak predsa čosi málo naznačím, tak maximálne možno len to, že doterajšia, stabilizovaná rovnováha ženských vzťahov, sa s príchodom architekta Paula Thomasa, jednoducho extrémne narušila, ale zase si asi netrúfam tvrdiť, že sa tým pádom vytváral akýsi „milostný trojuholník”, aj keď to tak sprvoti vypadalo, skrátka, treba za tým hľadať voľačo viac. • Tentoraz sa jednalo len o slabší, kinematografický príspevok zo strany tohto (thrillerového) tvorcu, ktorý zrejme hneď tak nevytasí všetky svoje „esá z rukávu” ? • A venoval ho svojmu, ako pomaly zisťujem, „dvornému hercovi” Michelovi Bouquetovi. • Nie, v skutočnosti bola jeho »kmeňovou herečkou« Stéphane Audranová, to jest skutočná manželka režiséra, ktorá sa objavila až v rovných 25 tituloch svojho mentora, čiže čoraz viacej si začínam všímať jej pestrého hereckého repertoáru, ktorý určite ponúka neúrekom všelijakých možností... (29.07.2023)

Viděno ve filmovém klubu čt2, ve francouzském znění. Podobé snímky obvykle můžu, ale toto bylo - jak už tu bylo řečeno - takové bez šťávy a zdlouhavé. Hlavní postavy a jejich nelogické chování mi moc sympatické nebyly, i když například Trintignanta mám jinak velmi ráda, tady bylo jednání jeho architekta na facku. Znuděná a podle mě trochu zákeřná Federique mě taky nějak neoslovila a postava Why byla možná nejzajímavější, přesto, že jsem ji ve finále taky moc neocenila. Já ráda nějaké postavě fandím a tady to moc nešlo a ani nějaké artové zpracování mě prostě tentokrát neuchvátilo. Nevím, sledovala jsem celou stopáž asi s očekáváním, jak to dopadne nebo vygraduje, ale spíš mě snímek zklamal. Někdy přilíšná snaha o umění a drama vyjde povrchně a trochu směšně. Dovedu si představit, že by to spousta lidí po půlhodině přepla. :)) pozn. Zardi a Attal hráli jako nějaké dekadentní šílence? :)) (19.08.2014)