Režie:
Philippe LabroScénář:
Jean-Patrick ManchetteKamera:
Pierre-William GlennHudba:
Reinhardt WagnerHrají:
Claude Brasseur, Dayle Haddon, Jean-Claude Brialy, Gabrielle Lazure, Jean-Louis Trintignant, Robert Hirsch, Jacques Dacqmine, Yves Beneyton (více)Obsahy(1)
Za bílého dne je přímo v soudní síni zastřelen známý advokát.Případu se ujímá komisař Martin Griffon.Ještě netuší, že to nebyla vražda poslední a že jsou do ní zapleteni lidé, o nichž by to ani v nejmenším neřekl.Jeho zvídavost jako by zburcovala vosí hnízdo. Griffon se ocitá uvnitř spletité sítě politiků, obchodníků i policie, kde síla , moc a zločin pomalu, ale jistě stahují kolem jeho krku smyčku... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (25)
Jako milovnik francouskych krimi nemuzu jinak nez byt nadsen. A to navzdory nekdy mozna silnym zanrovym klise jez scenar i rezije bezesporu nabizi. Nad timto "nesvarem" totis s chuti privru oci, hlavne, kdyz Claude Brasseur bude zase tak skveli zahorkli hrdina, Gabrielle Lazure zase tak krasna novinarka a Jean-Louis Trintignant predvede opet skvele svoje herectvi jez hrave obsahne takovou skalu ruznych charakteru. ()
Drsný komisař, který hulí jako fabrika, kašle jak tuberák v jednom kuse chlastá pivo a kuráže má tolik jako Harry Callahan a Joe Hallenbeck dohromady. Drsné kriminálky můžu a dlouho jsem uvažoval nad 4* ale nakonec jsem si uvědomil, že film nemá nic co by mě donutilo si ho pustit znovu a ke konci jsem se docela začínal nudit. ()
Perfektně propletená krminálka, ve které tvrdý a neústupný komisař Griffon pomalu rozplétá klubko intrik, vražd, politických a obchodnických zájmů. V první polovině filmu mi sice připadlo, že děj i sám komisař přešlapuje na místě, ale od poloviny je to skutečně strhující, navíc až do konce není pořád zcela jasné, kdo za vším stojí... Doporučuji shlédnout. ()
Souboje kendó v (pro mě tehdy ) fantasticky bizarních kostýmech a Trintignantova sebevražda naražením se na nožík poté, co si poživačně pochutnával na pomeranči, se mi nesmazatelně vryly do paměti už jako dítku školou povinnému. Nebo thrillerové pronásledování a následná zápalná výtahová vražda luxusní prostitutky Suzy odporně se šklebícím opičákem (na ten otáčející se šroubek a tlamu toho hajzla nezapomenu!). Tak takovéhle výrazné scény mě prosím formovaly v době mého filmového dětství. I dneska si tenhle pozapomenutý kousek rád pustím, Brasseurův neurvalý a hulvátský policajt, který vajgly típe o nábytek a zašlapává do koberců, je výborná postava (kvůli které jsem ochotný přehlédnout i četné absurdity v logice a stavbě příběhu). A jelikož jsme ve Francii osmdesátých let, nemůžou samozřejmě chybět zákulisní politické pletichy, korupční aféry, tajné služby, paranoidně klaustrofobická atmosféra a sociálně kritické poznámky na adresu tehdejší společnosti. To proto se taky takovéhle filmy komoušům líbily, a proto je taky blahosklonně pouštěli do distribuce. A proto taky byla moje dětská představa života na Západě jako neustálý pocit ohrožení a zoufalý boj o život proti temným silám... ()
Kriminální hyperbola s poněkud teatrálním pojetím zločinu, ale vysoustružená na starém dobrém soustruhu s ostrými noži drsné francouzské kriminálky. Nade vše pak vyniká Brasseurův drsný a věčně chrchlající antisympaťák komisař Griffon, jehož živočišná postava přidává vítaný lidský rozměr. Zejména jeho vztah s novinářkou Bergerovou byl zas jednou moc hezké filmové klišé, které se snad nikdy neomrzí a vždycky pohladí (..Co po mně ještě chceš? Abys mě měl rád..) Spokojená čtyřka. ()
Galerie (1)
Photo © Union Générale Cinématographique (UGC)
Reklama