Hollywood v koncích

Ještě než vysmolil Woody Allen „modré filmy“, zrealizoval pokračování Stardust Memories. Zatímco v Stardust Memories tematizoval sebevědomého auteura, zde ukazuje stejného tvůrce v područí velkých producentských zvířat. Woody zkrátka cítil podobně jako Altman (Hráč) nebo Wilder (Sunset Blvd.) potřebu si drcnout do hollywoodského systému. Ale paroduje pouze development (přípravu) a postprodukci (distribuci) filmu, samotné natáčení podobně jako Truffaut v Americké noci nijak nekritizuje, protože pro každého režiséra je natáčení to nejlepší, a koneckonců jak říkával francouzský velikán: „Filmování je nadřazeno skutečnému životu, a dokonce výsledné kvalitě díla.“ Proto Woody těsně před natáčením oslepne a přesune film z roviny reflexe producentů do sebereflexe. ____ Woody Allen je vypravěčem vně fiktivní svět filmu, když píše scénář a režíruje, a zároveň uvnitř fiktivního světa, když vyprávění směruje k jiným postavám a k divákovi skrz vlastní postavu Waxmana. Perfektní vedení herců, nebo perfektně hrající herci? Nevím, ale dialogy jsou často o hádkách, dokazujíc neurotickou rozpolcenost Allena. A titulkové sekvence, kde jsou herci řazeni „in alfabetal order“, přestože je jasné, že Allen bude první, jen dosvědčují nedostatek oponentury z venčí. Dopřejte prosím někdo Woodymu místo neustálého pochlebování špetky asertivního zhodnocení. (02.05.2008)

Lubitschova noční můra aneb komedie plná omylů. (1) Prvním idiotským omylem je metráž, která komedii beze stopy reálných emocí, resp. košatějšího příběhu (90 minut = maximum) natahuje ke dvěma hodinám. (2) Přímo zločinem proti lidskosti je strukturování klíčové zápletky (slepý režisér na place), kdy veškeré stavební body struktury komického “podvodu” (konfrontace podvodníka a podváděných, gradace nástrah a možných prozrazení, prozrazení) Allen trestuhodně ignoruje, event. odbývá. (3) Evidentně nadsazenému námětu by prospělo mnohem více situačního humoru; místo toho Allen zahlcuje děj nepointovanými dialogy. (4) Allenovo komické glosování (variace neurotika na "jednovětky" Groucha Marxe) všeho a všech se stalo nepříjemně mechanickým, asi jako otravný tik. (5) Zahořklost vůči Hollywoodu (mj. četné narážky na plastické operace, trapný a zlý konec) a povýšenost nad příběhem a jeho postavami jsou stěží receptem na dobrou komedii. (6) Allenova tendence dovádět své filmy i přestárlé hrdiny automaticky k romantickým happy-endům naprosto koliduje se životní pravděpodobností a (zejména) vnitřní logikou příběhu Čili ve výsledku ukázka naprostého rozkladu komediografa. (03.01.2006)

Co naplat. roli neurotického zoufalce nelze dost dobře hrát donekonečna a nejpozději ve třetím podobném filmu se poněkud omrzí, zvláště když dotyčný vůčihledně stárne, takže je potřeba děj přikořenit něčím novým a nečekaným, v tomto případě dočasnou ztrátou zraku... Není to špatné, ale vidět to vícekrát skutečně nepotřebuju. Na rozdíl od Woodyho nejlepších filmů, jakými je Annie Hall, Manhattan nebo Hana a její sestry... Celkový dojem: 65% Čtvrtá hvězdička je za nečekaně vtipný a překvapivý závěr... (06.02.2021)

Tohle je můj první Allen. Asi to (podle zdejších komentářů) nebyla nejlepší volba pro začátek (ale to není moje chyba). Příběh má nápad, některé hodně dobré chvilky, ale taky některé hodně trapné a nudné momenty a navíc naprosto předvídatelný konec (což mi sice někdy nevadí, ale přesně v tomhle případu ano). Takže dávám 3 hvězdy a jdu shánět něco staršího od Woodyho. (04.07.2004)

Není to Allenův nejlepší film, ale stále se zde jedná o výbornou komedii, která mě dokázala spolehlivě rozesmát množstvím situací, hlášek, gagů a hereckým výkonem samotného Allena. Jeho klasický neuroticky roztržitý hypochondr, který se zklidní, když mu táhne do bot a potřebuje pomoc, mu jednoduše přesně sedne. Miluji scénu v baru, kdy se sejde se svou bývalou ženou a schizofrenně se snaží mluvit o filmu, při čemž se mu nedaří zadržet svoji sžíravou zášť z toho, jak, proč a kvůli komu ho opustila. Je tu opět spousta vynikajících nápadů a scén. Na tento film jsem se těšil, protože to byl u mě první Allenův film po delší době a nezklamal mě. A ten zčásti předvídatelný happyend? Vždyť je to Hollywood... (26.04.2006)