Podnikavá Joy

Docela dobrý film o tom, že když něco chceme, musíme si za tím tvrdě jít. Bohužel až od druhé poloviny stopáže. První půlka filmu je neuvěřitelnej eintopf, kdy jsem fakt cca padesát minut přemýšlela, co že mi to vlastně naservírovali. Všechny postavy jsou na začátku filmu tak divný, zvláštně se chovající a třeštící, že mi hlava nebere ani to, že se s průbojností hlavní hrdinky začnou v průběhu filmu chovat relativně normálně. Takže to, že zhruba střed filmu o něčem je, nezmění fakt, že podlaha už jednou byla vším možným zakydaná, protože ač se následně solidně vytřelo, dlouho čistá nevydržela, ke všemu klouže a závěr filmu dokonce už zase trochu špiní. (14.08.2016)

"Teď bych rozhodně nepospíchala do práce, kdybych tenkrát měla patent nebo právníka." Tak to by záleželo na kvalitě právníka. Nechci se nějak moc vytahovat, ale já nepodnikám. A to zejména proto, že moje lokty jsou pro tuto činnost příliš tupé. Nicméně, kdybych bydlel v zahypotékovaném domě se svými prarodiči, rodiči, exmanželkami, dětmi a pradětmi, tak bych asi taky něco vymyslel, vyrobil, prodal a zbohatl. A určitě by mě to bavilo víc, než poletování Joy na mopu, při kterém ji štvala rodina, právníci i "spřátelení" výrobci. Jsem však člověk přející, takže jí tu vybojovanou slávu i prachy přeju, ale za tu depresivní nudu hvězdami hýřit nehodlám. (04.10.2016)

Russellovi už začíná s jeho osvědčeným týmem a stylem malinko docházet dech. První polovina Joy je totiž dosti velký režijní guláš, v němž jsou rádoby vtipné scénky dávkovány bez ladu a skladu, celé to působí chaoticky, postavy jsou nesympatické a celá ta stylizace alá televizní soap opera tom vůbec nesvědčí. Až se zjevením Bradley Coopera a náhlým vršením problémů začne film po režijní stránce opět připomínat toho starého dobrého Russella, jak ho máme rádi a celé to konečně začne šlapat, jak má. Bohužel už je na to malinko pozdě a svůj vlastní odfláknutý scénář, v němž režisér až překvapivě kašle na pořádné vykreslení vedlejších postav, zkrátka zakrýt nedokáže. Jennifer Lawrence je ovšem opět famózní a i zbytek obsazení drží toto rozpačité drama za všech okolností nad vodou. Od Russella jsem ale očekával mnohem více. (02.01.2016)

Lidé jak Joy mi jsou nesmírně sympatičtí, což jsou plusové body. A americký sen (bez násilností) v praxi a to mám rád. Záležitost, která je zabšklým Čechům, toužícím po "úspěchu" bez vlastního přičinění, tolik vzdálená :) Rutinní, ale zábavná filmařina. Tímto mopem si umeju podlahu s chutí ještě jednou. 80% (07.01.2016)

Joy je v jádru film, jakých jsme viděli už tuny a jaký snad kromě akademiků nemůže nikoho normálního zajímat. Na druhou stranu skvělí herci a obratná režie dokáží pozvednout tento typicky americky otravný životopisný biják na úroveň velice snesitelného a místy úsměvného dramatu. David O. Russell zkrátka umí točit filmy pro běžný (americký) lid, více v tom nehledejte. Nebýt rozvláčněného úvodu, jedná se vlastně o docela podařenou nenáročnou dvojhodinku. 7/10 (02.01.2016)