Naše malá sestra

Režisér Hirokazu Kore-eda vo filme z roku 2015 opäť raz dokazuje, prečo je majstrom sociálnej drámy. Vychádzajúc z manga predlohy Akimi Yoshidy, v príbehu o troch sestrách, ktoré po smrti ich otca zistia, že majú mladšiu nevlastnú sestru, uplatňuje svoj jasne identifikovateľný štýl rozprávania. Ten sa aj v tomto prípade zakladá na pomalom a pokojnom plynutí deja, a ba až intímnom nazeraní do životov ľudí - v tomto prípade štvorice sestier - v súdobej japonskej spoločnosti. Režisér Kore-eda sa nesnaží do filmu nasilu vkladať premrštené zápletky, ale takisto zobrazenie životov postáv v ňom neidealizuje. V práve v tejto rovine sa mu darí nachádzať ideálny mix, vďaka ktorému vynikne ako skutočná podstata snímky, tak aj jeho majstrovská schopnosť citlivo pracovať so sociálnymi témami. Možno povedať, že príbehovo divák sleduje prakticky každodenný život štvorice sestier a ľudí, s ktorými prichádzajú do kontaktu. Riešia typické radosti aj starosti, pričom je každá z nich konfrontovaná s menšími či väčšími výzvami budúcnosti, respektíve "duchmi" minulosti. Do veľkej miery preto ide o úplne obyčajný film, ale o úplne obyčajný film v tom najlepšom slova zmysle. Nikam neženúci sa dej umožňuje divákovi naplno vnímať každú minútu Kore-edovho diela. Charakterová rozmanitosť postáv, predovšetkým ak je reč o štvorici sestier, im umožňuje vyniknúť. Práve rozdielnosť hlavných protagonistiek je to, vďaka čomu v konečnom dôsledku vytvárajú kompaktný celok, ktorý napriek ich odlišným pohľadom na svet drží spolu. Umimachi Diary je ľudský film o ľuďoch. Presne v takej podobe, ako to Hirokazu Kore-eda vie robiť najlepšie. Pokojný, nekonfliktne pôsobiaci a pomaly plynúci príbeh umožňuje vyniknúť postavám, ale takisto aj miestu - prímorskému mestu Kamakura, kde sa film odohráva. Život sestier v príbehu nie je ideálny, ale navzájom sa ho snažia urobiť čo najlepším. A práve zachytená každodennosť vo svojej obyčajnosti je tým, vďaka čomu Kore-edova snímka pôsobí tak výrazne autenticky. (13.10.2023)

Hodnotím taktéž vysoko, ale je to spíše na pomezí třech a čtyřech hvězdiček, než že by to byli jasné čtyři. Film je to fajn, hlavní postavy taktéž, ale za geniální nebo vyjímečný bych ho rozhodně neoznačil. Film, při kterém se půl hodiny před jeho koncem polovina kina (včetně mě) ošívá a leckdo už kouká na hodinky, jak že to bude ještě dlouhé a film který nemá v sobě žádný výrazný dějový zvrat, zhola nic překvapivého, neočekávaného a jehož největším dramatem je drobná hádka a který díky časovým skokům ani nedokáže vyvolat výraznější emoce, prostě nemůže mít ode mě plné hodnocení. I přes to jsem odcházel z kina celkem spokojen. 70% (12.10.2015)

Sice je to trochu o hovně, ale krásně. ;-) (28.07.2016)

Poetická věcička , potěšila (20.05.2016)

Koreda zaznamenává poměrně krátký úsek života čtyř sester jako mozaiku všednodenních okamžiků. V paměti mi utkvěl zejména průlet sakurovým tunelem, delikátní rybí potěr širasu, a bosá chodidla těch dívek na tatami. Koredova poetika je vůbec tak silně zakořeněná v půdě země vycházejícího slunce, že je zcela nepřenositelná, jak se ostatně ukázalo v režisérově pozdějším evropském pokusu. Naše malá sestra není žádné velké drama, emoce tak v klidu plynou v mělkou řeku, kde jen místy voda přinese trochu kalu, který je však zase rychle unesen proudem do moře. Je to vskutku výlučně japonská miniatura, něco jako sledovat drobnokresbu žilek na trešňovém okvětním lístku. Která duše tohle všechno miluje, udělí známku nejvyšší, a já se tomu vůbec nedivím. (22.03.2022)

Dost obyčejný, a dost dojemný. (21.10.2023)

Bylo to ohromné! Krásné zachycení života se vším všudy, ne jen vytažení těch nejdůležitějších momentů, jak to u filmů bývá běžné. Připomíná mi to kritický realismus, "chutnalo" mi to a "sytilo" mě to podobně jako Anna Karenina. (08.05.2017)

Popri všetkých tých amerických blockbusteroch a mainstreamoch som si chcel na chvíľu odskočiť trochu inam, a odskočil som si kvalitne ďaleko, až do Japonska. Tamojšiu produkciu veľmi nepoznám, ale aj z toho mála, čo poznám, mi vždy vyjde, že majú taký spomalený spôsob natáčania filmov, čo mne veľmi nevyhovuje. Tento príbeh sesterskej lásky bol vcelku zaujímavý a citlivé duše si určite prídu na svoje, avšak dej bol strašne rozvláčny a stopáž neuveriteľne prepálená. Načo vyše dvoch hodín, keď sa to krásne dalo skrátiť aj o pol hodiny a divák by neprišiel o podstatné. Tento film skôr ulahodí babám ako chlapom, ale tak na jedno pozretie fajn. 60 % (25.10.2017)

Příjemné, milé, plynoucí, klidné. (05.08.2016)

Jediné, co mi zkazilo dojem, byly ohňostroje. Velmi zvláštní film s krásnou atmosférou a hlubokou moudrostí, lidskost, s jakou se už běžně nesetkáváme. Nevím, je-li to japonskou mentalitou, nebo jsem jen já v životě nenarazila na podobnou soudržnost, ale dojímalo mě to od začátku do konce, přestože tvůrci filmu rozhodně nemířili záměrně na ždímání emocí. Naopak: barvy, dialogy, odvíjení děje, ze všeho vyzařuje klid a mír. (10.08.2021)

Vlastně velice příjemná záležitost, vztahy sester jedné rodiny, velmi odlišných a přesto si blízkých. Spíš komorní, ale malé příběhy jsou navlékaní jako korálky na jednu velkou, příjemnou příběhovou nit. Prostě okénko do obyčejných životů. Co na tom, že jsou to Japonky. Příjemné, stojí i za opakované podívání, 80%. (17.12.2016)

Chyběla kawasaki, ale pro jardu12 dobrý. (02.03.2017)

Nádherný lidský příběh o síle rodiny, přátelství a dobra, podkreslený úžasnou příroda stojí za podívanou. Závist vzbuzují u dekadentních Evropanů slušně vychovaní a disciplinovaní Japonci, kteří neztrácejí radost z krásných sakur ani tváří v tvář bankrotům nebo samotné smrti. (13.05.2016)