Tohle je náš svět

Typický „Sundance movie“. Feel-good tragikomedie s pohodovým soundtrackem, výstředními, ale sympatickými postavami a předvídatelným vyústěním. Syrový úvod, zachycující první ze série rituálů podmiňujících Bodevanův vstup do dospělosti, přitom dává naději, že půjde o film více pravdivý než podbízivý a nenabízející na komplexní problémy pohádkově snadná řešení. Jenomže z oslavy života mimo systém, který člověka zbavuje jeho individuality, se film záhy láme v obehraný příběh o nezbytnosti socializace a respektování společenských pravidel. Postavy sice nejsou ochotny přijmout normy světa, kterým tak dlouho opovrhovaly, bezezbytku, ale jejich proměna je stejně vázána na podřízení se dominantní ideologii. Byť režisér citlivě rozložil pozornost mezi všechny členy rodiny, jímž vévodí Mortensenův prakticky dokonalý hrdina (jehož mytologizaci, patrnou již z originálního názvu filmu, Ross nijak neproblematizuje), nedokáže zamaskovat, že mu postavy slouží hlavně jako chodící argumenty na podporu konzervativní myšlenky o významu šťastné rodiny. Film díky líbivým záběrovým kompozicím, mírně cynickému humoru, přiměřené dávce patosu a dobře načasovanému užití povzbudivé hudby vyvolává zamýšlené emoce, ale ty rychle odeznívají, protože nestojí na přesvědčivém základu. Věřit nelze ani postavám, které se příliš snadno vzdávají všeho, zač tak dlouho a usilovně bojovaly, a v důsledku ani rádoby nonkonformnímu proti-konzumnímu poselství. 70% (03.08.2016)

Jedním slovem paráda. Milý, lidský a na konci maličko zmoudřující. Asi nemusím stát na žádné straně barikády, stačí vzít jen rozum do hrsti a žít, podle svých pravidel, které já osobně považuju za nejlepší. A dostat rozum, nebo třeba ustoupit v padesáti letech? Chyby se dělají a nejlepší je jí uznat a zkusit začít trošku jinak. Když máte kolem sebe kupu dětí, nesmírně chytrých a fyzicky vyspělých, ale neví, co jsou to třeba adidasky, půjde to skoro samo. (16.10.2016)

Forma a styl natočení filmu je vlastně v rozporu s tím, o čem je. Snaží se nám přiblížit způsob výchovy odproštěný od konzumních a tradičních způsobů myšlení a činností a přitom je natočen vyumělkovaným konzumním způsobem. Vtipné je ovšem to, že si toho jsou autoři nejspíše vědomi, neboť tam dali ten poslední záběr. Poslední záběr, který konečně ukazuje život v plné nahotě, obyčejný, nudný, plný dlouhých okamžiků ničeho. Za to jim patří plus. Můj vztah k hlavní postavě se během sledování vyvíjel, od počátečního odmítnutí, až po přijetí toho, že některé jeho způsoby myšlení jsou mi vlastní. Neuvěřil jsem příliš tomu, že by způsob této výchovy zapříčinil nesmyslnou geniálnost všech jeho dětí, stejně jako oddanou poslušnost i v době puberty. Navíc film ukazuje dva extrémní světy, aby ukázal rozdílnost obou pohledů a přesto se mi zdálo, že toho bylo málo, přišlo mi i, že tam bylo málo konfliktu. Znám tyto rodinné ideové třenice až příliš dobře osobně, aby mi to tady nepřišlo příliš "slabé" a povrchní. Je to naivní a jednoduchý snímek, který je mi v lecčems sympatický, v lecčems moc ne, ale tak to bývá. (28.01.2017)

V tomto filmu můžeme vidět kritiku konzumní společnosti na americkém kontinentu z první ruky. Když tento snímek začal tak jsem si říkal, jestli to není náborový film do dětské organizace Hitlerjugend, protože takovej výcvik, co jim tam dával představitel Aragorna ze Středozemě byl nad moje chápání. A popravdě řečeno takovej záhul by nezvládli mnozí dospělí natož děti. Ale tyto děti v tom vyrůstali od malička a to co dokázali a věděli by jim mohl závidět nejeden Indiana Jones nebo nějakej další dobrodružnej trotl. Takže víme, že by dokázali přežít v přírodě a že by se svými vědomostmi udělali nejednu univerzitu, ale co se týče života v lidském mraveništi moderní Ameriky, to by asi vážně nezvládli. Ono jde o to, že vůbec nestáli o to chodit do společnosti nebo do školy, protože se toho doma naučili více než na deseti Harvardech. Další věc, co se mi na tomto snímku líbilo, jak jejich otec Captain Fantastic podle kterého se ten film jmenuje vždy a při každé příležitosti svým dětem říkal pravdu, což málokterý rodič dovede, jak jsme se zde mohli přesvědčit. Zápletka tohoto příběhu je jednoduchá a jedná se v ní o to, že tato povedená rodinka se vydá z divočiny, kde žijí a které říkají domov napříč Amerikou ve svém autobusu na pohřeb jejich matky, kde ale nejsou vůbec vítáni. Během cesty zažívají mnohá dobrodružství, které jsou občas i vtipné, protože byli vychováni v jiném sociálním systému než na kterém je americká společnost založena. Nezapomenu na tu hlášku, když jedna z malých holčiček říká své rodince „Co je to s těma lidma, oni jsou všichni nějak nemocní, proč jsou všichni tak tlustí jako hroši?" A to je přesně ono, oni to neznali, protože odmalička měli dostatek pohybu a zdravé výživy, tak to nedokázali pochopit. Jinak se mi moc líbila krajina na začátku filmu a taktéž herecké výkony dětských představitelů, které jsem skoro neznal a kteří se při natáčení asi dostatečně vyblbli a taktéž nesmím zapomenout na bravůrní výkon Vigga Mortensena, který svou roli zvládnul na jedničku. Tento počin můžu doporučit všem, co mají rádi filmy jako je Skleněný zámek anebo Malá Miss Sunshine. Za příjemnou zábavu na cestách dávám zasloužených 100%. (20.07.2021)

Původně jsme chtěli jít na Suicide Squad, ale nakonec padla volba na kino Aero a novej Mortensenův snímek a jsem za to rád. Dlouho se mi žádnej film tolik nedostal pod kůži jako tenhle, emoce se střídaly jako na horský dráze a při sledování jsem měl pocit, že sleduju opravdu něco výjimečnýho. První půlka se nese spíš v pozitivním duchu, pak to Mortensen začne kupovat a bylo mi ho občas fakt líto. Spolu s Everybody Wants Some se jedná o film, co se mi v posledních pár letech nejvíc zavrtal pod kůži. 100% (07.08.2016)