Můj strýc Benjamin

Sympatická a romantická komedie. Jacques Brel nevytvořil příliš mnoho filmových rolí, ale ty však většinou byly výborné. Kostýmní komedie o dobrodružných osudech jednoho čerstvě vystudovaného doktora je vhodná spíše pro starší publikum. Filmu nechybí ani něžné a lehké erotično. Jistě by se takový film dříve vysílal s hvězdičkou. Parametry se však stále posouvají. Film má i skvělé herecké obsazení a skoro každá tvář v ní vám někoho připomíná. Sledováním filmu vstoupíte do doby francouzské šlechty, soubojů, rytířského chování, pitek a dobrého jídla. (06.03.2008)

Podprůměrná francouzská kostýmová komedie postavená na dobové popularitě šansoniéra Jacqua Brela, jejíž hrdina, jak to bývá u těchto filmů zvykem, je neodolatelný svůdník a sukničkář a kde nejde prakticky o nic jiného než o zálety na tisíce všelijakých způsobů... (23.06.2007)

Jacques Brel táhne na svých bedrech stupidní pseudohistorickou maškarádu, a ačkoli nemá Delonovu krásu ani Maraisovu hrdinskou auru, díky silnému charismatu se mu to daří. Obsazení není zlé (Blier, Préboist, Frankeur a spousta ochotnic), zápletka ale kulhá jak kolikou stižená a o psychologii postav nemůže být vůbec řeč. Venkovský lékař se zlatým a nedobytným srdcem se pro své pacienty obětuje natolik, že dokonce zanedbává životosprávu, nestíhá se chudák ani oženit a tře bídu s nouzí (= nasává jako pojízdný demižón, klátí, co se dá a plánuje zbohatnout při epidemii). I přesto ale má dost věrných přátel, kteří přispěchají na pomoc, kdykoli skončí v lochu nebo jiném průšvihu, a věrnou ctitelku, která mu (jako jedna z mála) ještě nedala. Film obsahuje vyvážený poměr humoru a nevkusu a ke konci zničehonic přesedlá na melancholickou notu, která ho nakopne skoro až k průměru. // 10. 5. 2013: Původní znění zvyšuje skóre na 3*** a sexappeal hlavní postavy o dalších pět. František Němec v době dabování totiž zrovna mutoval a tak je česká verze v některých momentech nesnesitelná i na poslech. (12.04.2013)

Molinaro měl k dispozici slušnou historickou výpravu, ale velkolepou dobrodružnou podívanou s ní nenatočil a Jacques Brel přes svůj všestranný talent neměl v tomto typu role šanci způsobit u diváků (či hlavně divaček) alespoň polovinu toho rozruchu, jaký vyvolal 17 let před tím Gérard Philipe. Navzdory poslední větě v textu distributora si myslím, že ony Brelovy nezaměnitelné pěvecké schopnosti v Mém strýci Benjaminovi takřka vůbec využity nebyly a obávám se, že ani eroticky lechtivé scény nepozvedly snímek na úroveň čehosi výjimečného. Neříkám, že některé momenty ve mě nepozvedly úspěšně koutky úst, asi jednou jsem se rozesmál i nahlas, ale jako většina podobných komedií o nekonečných záletech boháčů a sváděních žen na různé způsoby, to podle mě už značně zestárlo, abych si to po celý čas vysloveně užíval. Snad to pověstné Benjaminovo pití z demižóna bych si mohl nějakou dobu ještě pamatovat... snad. Než si časem potvrdím, že jsem tento film skutečně viděl, jenom díky záznamu v zdejší databázi. 55% . . . PS: Plakát zde nastavený jako hlavní je zavádějící a zde nepatří, foto pochází ze zcela jiného filmu s J. Brelem Riziko povolání (Les Risques du métier, 1967). (09.01.2021)

Kostýmní dobrodružná historická komedie těžící z pověsti Francouzů coby sukničkářů a svůdníků, jejichž skvělým filmovým reprezentantem byl Belmondo. V této vtipné lechtivé hříčce oplývající milostnými zálety, dobrým jídlem a pitím mi trošku vadil Jacques Brel, který má do fešáka typu Delona, či Barraye dost daleko. Na odpolední posezení u sklenky vína dobré. (15.03.2016)