The Death and Life of John F. Donovan

Dolanove stigmy z homosexuality a vzťahu s matkou sú tu už ohraná plátňa, jeho reflexia slávy povrchná, jeho obsadenie okaté, jeho dialógy nerealistické, jeho kamerové detaily otravné, jeho výber songov smiešny a pointy neexistujúce. Frustrujúca pseudo dráma, ktorej jediný príspevok je zaujímavý motív penpal vzťahu inak otravných postáv (Tremblay je jeden z najhorších populárnych mladých hercov súčasnosti). Vráť sa prosím domov, X. (04.10.2019)

Když pominu to, že Dolanovi očividně přišlo jako dobrý nápad natočit semiautobiografický film o otravném, přechytralém dítěti, které vyroste v mladého umělce, jenž školí v pražské kavárně "zaslepenou" novinářku, nemůžu přivřít oči nad tím, jak špatně sestrojené to celé je. V nekohorentním shluku scén se zmatené slavné herečky nemají čeho chytnout - když je režisér vhání do svých trademarkových expresivních rodinných roztržek, je to jenom prázdné, když na ně zkusí své popíkové montáže (Stand by Me, omg), je to už pouze trapné. Ještě smutnější ale je, že velmi slibná Donovanova linka o utajené sexualitě v Hollywoodu a údělu filmových hvězd se nikdy nepřeklene přes pár mechanických frází a toporné Haringtonovo herectví, navíc se nijak "úžasně" nepropojí s Rupertovou story, který vlastně řekne, že o Donovanovi mnoho nevěděl. Někde pod tím vším je určitě fajn film o tom, jaký (ne)přiznaný vliv na nás mají popkulturní idoly, v tomhle tvaru je za tím ale vidět jen peklo ve střižně. (21.09.2019)

Těžko říct, jestli je novinka Xaviera Dolana zklamání, když jsem od ní v podstatě nic moc nečekala, ale rozhodně se jedná o nejhorší film, který jsem letos v Torontu viděla. Příběh o slavném herci, rodinných problémech, otázkách sexuality, a vztahů s fanoušky recykluje snad všechny hlavní motivy Dolanových dosavadních filmů. A opakuje i motivy stylistické, přičemž montáže stříhané na populární hudbu jsou v tomto stádiu už spíš jen trapné a směšné. Celý film je vlastně poměrně fascinující v tom, jak jako celek nefunguje. A otravný v tom, jak očividně by chtěl být vysokým uměním, ale ve skutečnosti je jen prázdnou arogantní skořápkou, které „vévodí“ hysterické, ale zároveň neskutečně ploché herecké výkony. Trochu doufáme, že je to z Dolanovy strany jen momentální fail, i když se při vzpomínkách na skvělé Mami! (a následně příšerném Je to jen konec světa) trochu obávám, že po několika dobrých recenzích ani ne třicetiletému režisérovi tak trochu stoupla sláva do hlavy a má pocit, že sežral všechnu moudrost světa. Což je vlastně docela zajímavá paralela s filmovým Donovanem. [TIFF18] (17.09.2018)

Příběh typu "Bylo - nebylo" mi připadá trochu moc vyfabulovaný, trochu přitažený a taky ten telefonní automat s poznámkou o padání mobilní sítě... no, tím si u mě Dolan vysloužil dva černý puntíky. Ale za to casting, fantastická práce s hudbou, kamera, to vše je hodno Dalonového jména. Mé Dolanovy favority tento snímek z piedestalu nesesadil, ale i režisér par excellence má právo na své dny... vlastně... filmy. (23.01.2021)

wait... what? Myslím, že scénář se mohl zdát dobrej - popravdě, všechny charaktery měly silnej potenciál vás totálně emočně zdolat svým příběhem, ale to asi ještě bylo před castingem nebo nevim? Je to tak podivně odvyprávěnej příběh, jakoby to bylo celý takový nedopečený, nedoladěný, asi jako by se ten film ztratil někde ve střižně. Škoda. P.S.: A brutálně špatný vyplýtvání Bittersweet symphony a soundtrack je taky takovej nedolanovsky nijakej a prázdnej. Prostě bleh:( (16.01.2020)