Děvčata, nedejte se!

Opět jedna z moc milých prvorepublikových komedií. Hugo Haas se znovu objevuje v roli starého mládence a poplety, který se ne vlastní vinou zaplete do dalšího dobrodružství. Tentokrát je v hlavní roli malé batole:). Děj nás zavádí až do dívčího penzionátu, kde o zápletky a překvapení není nouze. Zvědavým chovankám dominuje v té době strmě stoupající hvězda filmového plátna Adina Mandlová. Velmi povedená a znělá je i ústřední píseň "Děvčata, nedejte se!" Z dnešního pohledu možná určité scény působí směšně, dívá-li se na to ale člověk jako na "exkurzi" do starších, nezapomenutelných časů První republiky, je to oáza. Co film trochu brzdí, to jsou ne vždy úsměvně působící scénky s Haasem, kterých je zde až moc. (24.08.2009)

My jsme byli takoví političtí odpůrci. Já byl vždycky radikálně pravej a tys byl radikálně levej. – Teď je mi to radikálně jedno. Hugo Haas se během třicátých let etabloval nejen coby výsostný komediální herec, ale také jako renomovaný režisér. Vedle úspěšné konverzační komedie Kvočna s Růženou Naskovou v titulní roli a neméně úspěšné adaptace Čapkovy Bílé nemoci má na svém kontě i tuto rozpustilou taškařici z dívčího penzionátu. Její nepřehlédnutelný feministický apel lze v jistém ohledu chápat jako odvážný nesouhlas, byť v mnohém nezralý, se zkostnatělou morálkou a jejími falešnými společenskými ohledy. V Haasově dobrotivém kantorovi, outsiderovi, kterému pšenka zrovna nekvete, je zase zachycen existenční zápas o holé přežití, v době, která se stále ještě potýkala s důsledky proběhnuvší hospodářské krize. To všechno, včetně atypické role zádumčivé studentky venkovského dívčího internátu v podání Mandlové, která významně prolamuje ledy jejího stereotypního obsazování do rolí zhýčkaných mondének, má svou cenu. A že život není jen sen prozrazuje už samotný úvod, v němž se mladá žena, samoživitelka, rozhodne pod tíhou deziluze a nenaplněných představ zbavit tíživého břemene – novorozence, zhmotnělého hříchu jednoho prudkého milostného vzplanutí. P. S. Tak jsme se navzájem docela hezky dojmuli. (05.10.2008)

Och..ten název...a stejně se dáme, nebo snad mámě někomu dát:-)? Film je sám o sobě z dnešního pohledu už dávno vyčpělou a místy opravdu směšnou podívanou, vyčnívá tak jen tradičně dobrý Hugo Haas, který jasně poutá pozornost. Mandlová je jako nác-tiletá studentka spíše nevěryhodná a nedůvěryhodná. Každá doba má v něčem své kouzlo, ale tohle kouzlo je už dávno pryč. (28.10.2011)

Tvrdit, že DĚVČATA jsou nadprůměrným filmem či dokonce špičkou české filmové tvorby třicátých let, asi na tomto fóru nikdo nebude. Stejně obtížně však obstojí příkrá tvrzení o filmu slabém, nezajímavém, tuctovém. Haasova komedie stojí nesporně výš, jakkoliv zásluhou scénáře ulpívá místy až příliš v dobové rutině i tam, kde je námět nejnosnější (motiv krotké generační vzpoury, v němž se hlásí ke slovu dobová vyhrocená situace). Tato nesporná skutečnost nespočívá ani ve vynikajícím Haasově výkonu v titulní roli nebo v nadprůměrné kreaci Mandlové v úloze jakési vůdkyně dívčí třídní sešlosti. Tkví - navzdory tomu, co jsem napsal do předposlední věty - právě v námětu. Ve vůli ještě nezralých dívek pomoci tam, kde cítí vzor, mravní sílu, odvahu vzdorovat osudu. V revoltě vůči zatuchlé konvenci vyznívající prudérie z předminulého století. Připomenutí si zaslouží i další zajímavý motiv tohoto filmu: výkon Erny Ženíškové v epizodní úloze osamělé matky, která zápasí v stále citelné hospodářské krizi o holou fyzickou existenci. Láska na první pohled, další linie, která výrazně spoluvytváří jinak napadnutelný happy end tohoto filmu, vrací jinak neobhajitelný námět opakovaně do skutečnosti a tím i přesvědčivosti. Naopak nemá co hrát herečka tak veliká a nevšedních kvalit jakou nesporně byla Leopolda Dostálová a s ní např. i Světla Svozilová. V tomto ohledu tedy - a v tom dávám za pravdu většině komentátorů - DĚVČATA zcela splývají s dobovou manýrou a s místy až slabším průměrem dobových standardů. Na Haasovu obhajobu však dodávám, že jeho záměrem bylo natočit film, který pobaví a utěší. A to se, myslím, také podařilo naplnit. (26.11.2011)

Snímek spíchnutý trošku horkou jehlou. Není se co divit, vždyť se v těch letech točilo i několik desítek filmů ročně. Sám Haas režíroval v tom roce tři, z nichž ve dvou hrál a k tomu přidejme, že v témže roce hrál ještě i ve Fričově komedii Mravnost nade vše. Zřejmě tehdy nikdo nepočítal, že se na tyto filmy budou diváci koukat i za 75 let v 21.století. Film se mi líbil, zvláště typická Haasova samomluva a vtipné hlášky typu „Moje teta má holčičku, Karlíček se jmenuje.“ Jeho staromládenecká bezradnost při manipulaci s dítětem je kouzelná a to dítě bylo taky moc roztomilé. (02.02.2012)