Zbrusu Nový zákon

Na můj vkus až příliš pro divácké a kýčovité, ale zase je to vyváženo hezkými absurditami a několika málo výtečnými fóry (u mě vede skákající Nick). Celé je to obestřeno základní tendenční ideou, že být Bůh žena, je nám všem líp, to mě na tom trochu štvalo, přestože je to spíše podprahové sdělení, jinak je to zpracováno krásně a zábavně a řek bych, že modrá barva kvalitě filmu teda rozhodně neodpovídá. (23.06.2022)

Téměř identický pocit jako v případě Mr. Nobodyho. Příliš filosofie nevidím, zatímco snaha zalíbit se všem občas prokoukne. Extra do hloubky to jde jen zpočátku a s tou kýčovitostí to Dormael neumí uhlídat. Jenže! ono mi to 90 minut nevadilo a co pak s tím? Zbrusu nový zákon je rychlejedoucí čerstvý film, který nastřeluje zajímavé myšlenky a pak utíká jinam. Téměř dvě třetiny filmu jsem jel na surfu a všechny vlny si užíval spolu se zbytkem kinosálu. Pak jsem se zamyslel, prkno mi podjelo a už jsem se topil. Takže - když jedete na vlně, nekoukejte se hluboko. #kviff2015 (07.07.2015)

Zvlastny poeticky film s atmosferou podobnou aku mal film Amelie z Montmartru. Sledujeme pribeh vecne nasraneho boha v podani znova vtipneho Benoîta Poelvoordeho, ktoreho ma uz po krk jeho dcera, ktora sa rozhodne zdrhnut na zem a trochu pozmenit svet. Okrej jej prihod sledujeme este pribehy 6 apostolov. Proste totalne WTF pojaty film. Obcas je to fakt vtipne (linia s bohom), väcsinou len divne (linie s apostolmi). Celkovo je to ale pojate dost originalne, takze za jedno pozretie to stoji. Mozno vam to sadne dokonale. Mne to nejak extra nesadlo. 5/10. (14.01.2016)

Hodně velký bizár. Člověk na to jde jako na prvoplánovou řachandu, ale zdání klame. Většina vtipných věcí byla v traileru a film samotný až tak vtipný není. Je to docela škoda, protože zápletka skýtá slušný komediální potenciál. Místo toho člověk dostane scény, u kterých snad autoři museli být na houbičkách. Minimálně jako netradiční absurdistán to ale obstojí. Poučení: Catherine Deneuve svede v 70 letech klidně i gorilu :-) (23.12.2015)

Prazvláštní bizár, který je tedy především něčím úplně jiným než se prezentuje a místo propagované cynicky černé nekorektní komedie dodává laskavou člověčinku tak nějak o univerzu, životě a všem, která hodně užírá z misky Wese/Roye Andersona a především Jeana-Pierre Jenueta. V tom překvapivě není zas tak úplně její hlavní problém (zejména díky zdařilé kameře). Ten se skrývá v nastavených pravidlech zdánlivě surreálné sladkosti, jejíž veškeré výchozí body vystupují z technických a neskutečně vágních pravidel hry, jak nám jsou představeny na začátku (Deus a jeho machina, jejíž funkce a technické zázemí není nikterak vysvětleno, takže to automaticky umožňuje, aby se skrze tento vynález všehomíra inicioval jakýkoli děj je zrovna zapotřebí). Když už si to tvůrci takhle ochčijí, aby si mohli dělat co chtějí, tak chci víc než jen ukázku toho, jak bychom měli každý žít po svém. (12.04.2016)