Victoria

Film jsme viděl v rámci německého festivalu filmů v Lucerně se školou.Na začátku přiznávám,že jsem očekával více.Film jako celek vůbec nepůsobil špatně,byly tam skvělé emotivní momenty,ale chvilkami to bylo o ničem a hlavně to bylo rozvleklé.Kdyby vystřihli ty dlouhé pasáže,mohl mít film o takových padesát až šedesát minut méně.Herci zahráli docela slušně.Bylo vidět,jak se autoři snaží na diváka zapůsobit a vyvolat emoce.Určitě jde o lepší film,než jsem viděl minulý rok(Trhliny v betonu).Hodnocení:60% (17.11.2015)

(BE2CAN, Lucerna) Velmi intenzivní zážitek, sympatické postavy, vysoká míra uvěřitelnosti a forma, z níž padá čelist k zemi. Pro mě zdaleka nejlepší zážitek letošního Be2Can - dostatečně málo zadumané, bez snobského řešení existeciálních otázek a dokonce s dějem! A tleskalo se, heč. (18.10.2015)

Tak tohle bylo něco. Jedna slečna, čtyři mladíci, jedna zdánlivě obyčejná noc, která se mění v největší a nejnebezpečnější noc všech hlavních aktérů. Miluju filmy svým tématem zdánlivě zcela obyčejné, takzvaně ze života, které mi nenabízí nic víc než obyčejné hrdiny, jako jsem já či kdokoliv jiný, kteří se potýkají s tím, co život přinese. A ještě více miluju filmy, jejichž podstatná část se odehrává v noci. A tohle byl přesně jeden z těch filmů, ale on měl ještě něco navíc. Svým dokumentárním stylem působil zcela autenticky, takže jsem chvílemi skoro ani nedýchal a vše jsem prožíval úplně jako bych byl s těmi jednotlivými hrdiny v těch konkrétních situacích a všechno se to týkalo i mě. Záměrně nevyzdvihuji nasnímání celého filmu na jeden záběr, protože tento fakt nebyl důvodem, proč jsem na tenhle film šel do kina. Skutečně jsem se rozhodl jen na základě popisu děje a forma nasnímání byla z mého pohledu jen příjemným bonusem navíc. Ale bez zajímavýho děje by to prostě nefungovalo, a o to jde. Za celé ty dvě a čtvrt hodiny jsem se nudil jen jednou (když hrdinové lezli na tu střechu a místo dialogů hrála hudba), jinak to bylo úžasné a atraktivní od začátku do konce. Já jsem nadšen, tenhle film z hlavy jen tak nedostanu a všichni tvůrci i herci si zaslouží jednu obrovskou pochvalu a neutuchající potlesk. Bez váhání za pět hvězd. (11.10.2015)

Kameraman kaskadérem. Rozkročena mezi moderním uměleckým filmem a subžánrem kriminálního heist movie, Victoria realizuje tento přechod naprosto plynule a vytváří úchvatný mix spojený vzrušující formou. Vše je natočeno v jednom záběru (což se po zohlednění prvků heist filmu stává pozoruhodnější) a čas syžetu je skoro roven času projekce (blížeji než Gravitace). Na tento fakt se upomíná — Victoria se ve vyprávění vyznačuje vysokou mírou sebeuvědomění, čehož se nevzdává ani v pozdějších akčnějších a více vtahujících scénách. Kamera se nikdy nevzdaluje hrdince a prostor je vystavěn za pomocí pečlivě zvolených a nasnímaných vodítek rozesetých ve vyprávění, na které se později navazuje. Jako málokdy je důležitým referenčním bodem konstruujícím okolí zvuk mimo záběr. A svět se bez jediného střihu mění, noc v den a štěstí v tragédii... (06.10.2015)

Po silnej, niekoľkotýždňovej neochote pustiť sa do tejto snímky bola vôľa nakoniec prelomená pozretím na veľkom plátne spolu s berlínskym osadenstvom, aby som po takmer hodine metania sa na sedačke odchádzal s totálne otvorenou hubou, komplet bez energie, ale zároveň úplne "nahajpený." Skutočne obdivuhodne odvedená práca a pôsobivé natočenie 140 minút bez strihu. Údiv v tomto smere ale spôsobuje najmä fakt, že dielo nie je statické; je neustále v pohybe a odohrávajúce sa na početných lokáciách (seriózne nechápavo krútim hlavou dokonca aj v týchto chvíľach, ako píšem tieto vety). To dokresľuje aj ďalší fakt – herci takmer celú dvojhodinovú konverzačku improvizovali (čo som počas sledovania nevedel a čudoval sa, ako dialógy bezchybne plynú, nadväzujú a dokopy dávajú zmysel; hoci diskutovať o ich hĺbke je na mieste, i keď zároveň je na mieste aj brať do úvahy, že nejak takto pravdepodobne medzi sebou berlínski opilci a feťáci komunikujú). Ďalšie obrovské plus robí hudba, prechod z noci do nadrána a rána a samotné tragické vyznenie s ranným svitom. Najviac je ale nutné vyzdvihnúť kameramana, na ktorého bola dosť možno kladená najväčšia váha a spôsob natáčania bol rozhodne ťažší ako pri štandardnom filme – namiesto toho, aby sa mu scéna odohrávala v hľadáčiku kamery, Grøvlen musel hľadáčikom neustále scénu hľadať. Všímal som si snímanie celú stopáž a veľký rešpekt. Že jeho meno svietilo ako prvé počas záverečných titulkov len potešilo. Okrem celého ansámblu chcem ale vyzdvihnúť najmä Fredericka Laua, po ktorého zočení hneď v úvodných minútach som bol celý bez Seba (hockedy z času na čas spomeniem na jeho výkon v Der Hauptmann). Jak mohol byť Victoria natočený mi hlava vôbec neberie, no potrebujem ho do žíl znova čoskoro, možno už aj dnes... ♪♫ (23.11.2023)