Náhoda

Vytýkat skvělému filmu hloubku, myšlenku, skvělé zpracování i mimořádný výkon hlavního představitele tvoří dohromady soubor postřehů, které se vzájemně popírají. Pochopit v tomto případě znamená pracovat na sobě samém. Pracovat na sobě samém znamená seberozvoj a sebevzestup. Bohatství osobnosti se dříve či později zákonitě vyjeví jako posun v profesionalitě bez ohledu na druh povolání. Ale to jen tak na okraj. Tři souběžné sondy do polské společnosti posledních měsíců působení Gierkova vedení PSDS jsou hlubokými vhledy do jevu, se kterým zápasíme dodnes: do postkomunistického syndromu. Film - respektive Kieslowski - jakoby v tomto ohledu předjímal i náš polistopadový vývoj a jeho zákruty. Klikatá statečnost a kulhavá ctnost jsou asi nejpřípadnějším vyjádřením těchto ne katastrofických, ale daleko spíše kocourkovských stránek života zemí někdejšího sovětového vnějšího impéria. Klikatá ani nahodilá není ale kvalita NÁHODY. Ta je naopak i v tomto případě již dnes nadčasová. Také pro nás Čechy. (20.10.2007)

Kinematografii 70. a 80.let minulého století můžeme Polákům jen závidět. Zatímco tady panovala těžká nehybnost a (snad kromě V.Chytilové) tvůrci druhého a třetího řádu, u našich severních sousedů se v souvislosti se společenskou situací točily závažné, myšlenkově bohaté filmy. V Kieslowského Náhodě je zdrcující poznání, že i když člověk zůstává slušným (ať už jako naivní člen vládnoucího aparátu, opozičních struktur nebo zcela neangažovaný), utéct není kam. Připočtěte ten Kilarův hudební motiv, když B. Linda třikrát vbíhá na nádraží, a je to jasně za pět. (13.04.2009)

skvelý Boguslaw Linda, vynikajúca hudba, pôsobivá kamera, výborná dramaturgia, mrazivá skutočnosť s explozívnym záverom a o réžii ani nemusím hovoriť . . . prvý film ktorý som od jedného z najväčších režisérvo Poľska a najväčších géniou európskej kinematografie 20. storočia videl sa mi páčil - a tento nie veľmi vzrušený stav neviem opodstatniť. Áno, páčil sa mi, áno, je to dobrý film, ale . . . dokonca ani to ale nie je mi celkom jasné, možno to, že som generácia, ktorá nič z toho nezažila a o situáciách o ktorých pojednáva tento film dokonca neviem veľa ani z iných zdrojov, čo, priznávam sa, hovorí o mojej obmedzenosti a neveľkej rozhľadenosti, ja si to priznám, ale tento film mi bohužiaľ asi práve preto uniká . . . možno časom zmúdriem a dozviem sa isté veci a snáď potom . . . (24.04.2006)

Tato velmi komplexní analýza generačních vyhlídek jasně dokazuje, jak Poláci dokázali využít svoji kinematografii k morálně-reflektivním účelům a v jakém bahně se ve stejné době utápěla naše filmová tvorba. Dynamika, otevřenost, autenticita, existencialismus, metafyzický rozměr, perfektně zvládnutá filmová řeč i nevulgární erotičnost - všechno, co našemu filmu v době normalizace scházelo je zde namícháno v obdivuhodném poměru. (13.04.2011)

Asi vám bude připadat, že melu ještě víc z cesty než obvykle nebo se pozastavuji nad zcela normálním, ale jsem trošku rozhozená z jedné diskuze, kterou jsem náhodou vyslechla pár hodin před zhlédnutím Náhody. Jeden můj spolužák prohlásil, že kdyby lidi víc četli Baudelaira, mohlo se zabránit holocaustu. Myslel to samozřejmě ironicky, byla to reakce na vyzdvihování Baudelairova pojetí dobra a zla v člověku. Zjednodušeně řečeno má každý v sobě obé, a co se právě projeví, závisí jen na situaci kolem, právě na těch náhodách. Je skutečně možné, že to, čeho se dopouštíme, není předem určeno např. naší povahou, ale přichází zvenku. Dokážu si představit, že kdyby tento film byl trochu jasnější, měla bych z něj i nějaké to trauma (nebo radost?), jak jsem proti vyššímu řízení bezmocná, ale byl na mě příliš komplikovaný. I při plné pozornosti jsem se ztrácela a víc než reflexe doby se mnou cloumala jedna děsná odbarva vlasů. (08.11.2007)