Čokoláda

Hallströmův parádní film ze života, s jeho vzestupy i pády, tentokrát o krásné cukrářce a prodavačce čokolády, asketickém konzervativním starostovi a lidech v jednom francouzském městečku. Film atmosférou podobný Hallströmovým Pravidlům moštárny, nebo Menzelovým filmovým přepisům Hrabalových novel. (Nejlépe sledovat s bonboniérou.) Trailer: http://www.csfd.cz/film/4085-cokolada-chocolat/videa/ (11.11.2009)

Velmi hezky provedený film Lasseho Hallströma, který se celý line v takovém tom příjemném duchu. Potěší rolička Johnnyho Deppa. Prakticky všechny postavy zde mají své pevné místo. Přestože jsem najisto věděl, že film skončí jak jinak než dobře, tak můj zážitek z filmu tím nikterak neutrpěl. Film do nepohody. 90%. (22.09.2008)

Hodně zajimavý a milý film, ve kterém charismatická dáma se snaží prorazit s obchůdkem s čokoládovými výrobky, jenže ve špatné době a se špatnými sousedy, které si postupem času a díky svým schopnostem získává na svoji stranu i přes nepřízeň v době půstu. Líbil se mi styl, kterým je film natočen. Má zajimavý příběh a dobrý výběr herců. (14.09.2017)

Pozoruhodná óda na čokoládu je holdem skutečně svobodnému lidství. Přesně a citlivě položená doba i místo děje (francouzský venkov té doby byl stále tvrzí výrazně katolického konzervatismu v podstatě starého feudálního režimu) přesně postihuje počátek prudkého hodnotového zlomu evropské společnosti, který se mohl udát kdekoliv - v Normandii právě tak jako v Province, v Kalábrii stejně jako v Aragonu, v Edinburghu srovnatelně jako v zapadlé kyperské nebo řecké vsi. Anonymní městečko, které se vědomě nevymanilo ze středověkého krunýře svých hradeb, místo, kde se téměř zastavil čas, reprezentuje jen jedno z posuzovaných pojetí života. Tím druhým je polyteistickou, zčásti ještě totemistickou mytologií podmalované putování dvou poutnic, matky a dcery, jejíž vzpomínka je hlavní dějovou linií neobvyklého příběhu. Konfrontace, která nemá vítěze, protože silnější je vždy ne ten, který ve jménu pýchy bere a odnímá, ale ten, kdo nerezignuje na pokoru a umí přijímat. Protože brát není dávat. Zhruba tak lze vystihnout zdánlivě průzračné mravní poselství tohoto mimořádného filmu. Severák, vítr drsné Skandinávie, vábí k těkání z místa na místa vždy a každého, a hopsavý klokánek dětské fantazie Pantoflíček, ho musí, chtě nechtě, následovat. Po velkém zlomu, po návratu k sobě samému, po odplynutí drsnosti, která skrývá až chlapeckou plachost navenek nesmlouvavě nesmiřitelného aristokratického starosty maloměsta se vlastně nic nemění. Jen lidé jsou tu na sebe milejší a zdvořilejší, pozorněji sledují své úspěchy i nezdary. Stařenská Madona drsného pábení v jedinečném podání Judi Denchové právě tak jako virtuózní magie něžné krásky Juliette Binochové nebo pokorný návrat k smysluplnému, vnitřně bohatému a tvořivému životu trampského tuláka a předchůdce beatniků i hippies v jedné osobě v podání Johny Deppa vedle dalších skvělých výkonů propůjčují tomuto poselství zvláštní neokázalou naléhavost. Naléhavost, která prostotou pravdy i střídmostí formy, v níž ji podává, je zváště působivou. Krajinná dvojkamera Rogera Bratta a Jeremy Brabena uchvacuje jak zasazováním města do jeho krajinného rámce, tak důsledným a důkladným mapováním a vychutnáváním zdánlivě všedních míst jeho ulic a zákoutí (zejména to platí o soše Reynaudova předka před kostelem a radnicí na plácku, který plní funkci centrálního náměstíčka). Vnějšková všednost mnohdy nezasvěceným jakoby nenabízela nic jiného než urousanou, vlastně opotřebovanou všednost; teprve bližší pohled naznačuje, že osobitost a výraznost nejsou zvláštním, ale všeobecným lidským kulturním statkem, který je dostupný pro každého z nás. Oslňující skandinávská obdoba českého čapkovského či fričovského všedního dne na rozhraní věků zůstává trvalým poselstvím-vzpomínkou, která do nás vstupuje spolu s rychle odeznívajícími posledními záběry filmu. (09.11.2008)

Příjemná oddechovka, vše je tady, jak má být pro dobrou náladu. Ty malé čokoládové delikatesní radosti jsou stejně nádherné jako Juliette Binoche. Poetická romantika a vizuální ingredience rozhořela můj zážitek naplno. Prostě čas od času pohádkové fantazie plné sladkých neobyčejností neuškodí. Mám takové příběhy rád, obzvlášť když takhle báječně končí a nečiní si jiných ambicí, než aby opravdu potěšili. (25.09.2011)