Velké trápení
Drama / Rodinný / Psychologický
Československo, 1974, 87 min
Režie:
Jiří HanibalPředloha:
Helena Šmahelová (kniha)Scénář:
Bohumila Zelenková, Otto ZelenkaKamera:
Jan NovákHudba:
Jiří SvobodaHrají:
Renata Mašková, Jana Štěpánková, Božena Böhmová, Eduard Cupák, Marcela Martínková, Marie Motlová, Hana Packertová, Vanda Švarcová, Bohumil Šmída, Marie Vrábelová, Zuzana Fišerová-Svátková, Zuzana Zeithamlová, Kateřina Žalská, Marek Vašut, Martin Slabý, Stanislav Winter, Marek Hlavica, Josef Vytasil, Jan Hrušínský, Renata Bauerová, Táňa Václavová, Kateřina Šimůnková, Robert Krásný, Jitka Zelenohorská, Vladimír Štros, Věra Budilová, Marcel Bogosta, Slávka Hamouzová, Karel Hovorka st., Bohuslav Kupšovský, Zdeněk Skalický, Jindřich Faktor, Bohumil Koška, Věra Petáková, Viktor Riebauer, Jiřina Bílá, Marie Popelková, Petr Skarke, Gustav Vondráček, Barbora Stehlíková, Irena Kozárová, Pavlína ValeriánováStřih:
Zdeněk StehlíkZvuk:
Ladislav HausdorfScénografie:
Jiří HlupýMasky:
Rudolf BunešKostýmy:
Marta Kaplerová, Eva Lackingerová58%
Hodnocení uživatelů
Premiéry
V kinech
od:
|
01.01.1975 |
|---|
mchnk
Vynikající Renata Mašková a její smíření se s nelehkým osudem, který je ovšem v místě kde se nachází stále jen individuální. Každý z těch dětiček má svůj osud, většinou smutný. Ovšem, i přes to se dokáží se svým trápením poprat. Měnící se hierarchie domova a předčasné dospívání u těch, kteří by si měli ještě dlouho hrát. Rodičovská netečnost je základem pro Janino chování. Dokáže oplácet i pomáhat. I dvě chvílemi až tajemně vyhlížející soudružky vychovatelky se dokáží usmát a leccos odpustit. A když už není kam jít, je tu jedna starší, hodná kuchařka. Nic ovšem nenahradí rodinu, na kterou ti všichni zlobiví i čestní pionýři čekají. Za branou a alejí. Jemná a kvalitní režie, velmi slušná hudba a celkově silný, vypovídající film o dětské duši, ve které toho zůstává mnohem víc, než si občas dokážeme připustit.(7.9.2013)
zette
Hodne dobry film Jiriho Hanibala, celkem me zarazi tak nizke hodnoceni... Velmi dobre natocene s depresivni hudbou Jiriho Svobody, ktera se do filmu skvele hodi. Zaujmou i herecke vykony, v cele s presvedcivou Ranatou Maskovou ci budoucim playboyem Markem Vasutem (ve filmu Vojta, udivuje me, ze ne vsichni ho poznali:-) ). Z dospelych hercu dominuje duo Cupak-Stepankova, skoda, ze jejich postavy nedostaly vice prostoru!(7.9.2013)
argenson
Hned na začátku jsem si říkal, že ta cesty od brány k zámku je mi povědomá. No bodejť, to jsou Jevišovice, tam jsem vloni byl, v zámku je domov důchodců. Při procházce tím krásným parkem po mně několik dědečků a babiček žadonilo, jestli nemám cigaretu nebo drobný na kafe. Působilo to na mě stejně depresivně jako tenhle film. Což mu ovšem na kvalitách neubírá.(11.2.2015)
DoneyGal
Mezi režiséry, kteří se v Československu programově věnovali filmové tvorbě, určené dětskému divákovi, patřili k nejvýraznějším osobnostem Věra Plívová-Šimková a Jiří Hanibal. Třebaže Hanibal nikdy u svých filmů nedosáhl kvalit a popularity snímků Šimkové, přesto v 70. a 80. letech našla jeho dílka své diváky a to především díky aktuálním tématům dětské osamělosti, křivd dětského světa a dětských lásek. K nejznámějším jeho filmům patří Červená kůlna, Údolí krásných žab a také Velké trápení. Film vznikl na motivy knížky Heleny Šmahelové, spisovatelky, která se také programově věnovala dětským hrdinům. Mezi zajímavé stránky snímku patří retrospektivní prostřihy do minulosti hlavní hrdinky Jany, která se proti své vůli po rozvodu rodičů ocitá v dětském domově (právě díky retrospektivě se skutečný důvod umístění Jany do domova divák dozvídá až ve druhé polovině filmu). Hanibal se film snažil ozvláštnit dalšími vizuálními nápady, kdy každá tématická část začíná a končí stopefektem – jakousi fotografií dané scény. Bohužel z mého pohledu nebyl šťastně proveden výběr hlavní hrdinky Jany. Renata Mašková byla sice v 70. a 80. letech poměrně hojně obsazovaná, avšak její teprve druhý film Velké trápení byl evidentně nad její síly. Hlavní postava prožívala velké emotivní zvraty od chvíle štěstí po depresi, smutek a zoufalství; výrazový rejstřík Maškové toto naprosto nedokázal zachytit – její hrdinka celý film vypadala až příliš spokojeně. Občas zakolísal i scénář; zejména Cupákovi, otci Jany, zvyklému na velké textové plochy, krátké repliky neseděly. Mezi herci jednoznačně zaujala Jana Štěpánková v roli vyrovnané autoritativní vychovatelky s pozitivním přístupem k řešení dětských problémů. Na závěr si neodpustím svou obvyklou poznámku: v době vzniku (tj. před 37 lety) se, bez ohledu na kvalitu, programově točila řada filmů pro děti, což nepochybně obohacovalo nejen českou, ale i světovou kinematografii. Dnes by se takovými hloupostmi už nikdo nezabýval.(15.12.2011)
Wiikii
Problém tohoto filmu je, že je amatérský, ale hraje si na velké dílo s hloubkou, která by měla sahat až k surrealizmu. .. Jinak řečeno, chvílemi dospělé až surrealistické "tati, tati, prosímtě nenechávej mě tady..." a za chvíli dětské "paní soudružko, donesli jsme Vám květiny..." .. Je zde opravdu vidět, že zfilmovat knihu je obtížné. .... HODNOCENÍ: 40% (2*)(15.6.2016)