Všude žijí lidé

Dvojice začínajících režisérů (z nichž mě Skalský hodně oslovil i nasledující Černou dynastií) film točila, za scénářem stáli další dva odlišní lidé, kdoví kdo ještě dohlížel nad finálním vyzněním... ale povedl se společnými silami další skvělý československý film z řad psychologických dramat své éry, který na mě zapůsobil kvalitním příběhem, přiměl, abych se plně zajímal o postavy, své poselství podal nepateticky – řekl bych, že navzdory spjatostí pár motivů s dobou socialismu opět silně nadčasově. Mladý začínající lékař si na vesnici hravě poradí s novou náročnou prací, poctivou dovedností zbouří předsudky vesnické komunity, ale uvnitř svádí nesnadné dilema, na jehož jednom pólu stojí význam důležité profese a zodpovědnost za skutky v rámci ní vykonané, ovšem za cenu možné oběti soukromého života a jiných vytoužených plánů, které zprvu nevycházejí. Film nás vtahuje do otázek a pocitů hlavní postavy, jaké mnozí lidé v okamžiku nového působiště a životních křižovatek mohou zažívat v jakékoliv době a onen proces zaběhání se v nové práci mi přišel zdařile zpracovaný. I zdánlivě nenápadná filmařská stránka dokáže plně udeřit: Všimněte si způsob, jakým je divákovi sdělena informace o infarktu pana doktora, aniž bychom ho explicitně viděli, přesto na diváka hravě přenese onen pocit tváří v tvář incidentu: náhlý střih spolu s náhlým otočením druhé postavy a zesilněním hudby vystřídává další náhlý střih s doslova nervně dynamickým záběrem na cestu z okna ujíždějící sanitky a společně s předchozí situací je plně jasné, co se mohlo stát. Mladého herce Ivo Palce jsem zaznamenal poprvé, ale se svou rolí si poradil podobně jako jeho ztvárněný lékař, či-li úspěšně. Hodně mě potěšil coby jeho věkový protipól Zdeněk Štěpánek, se svým přesným výkonem v roli zkušeného letitého doktora, s jasným pohledem na svět, přesto chápajícího a vlídného, občas projevujícího i smysl pro humor až ironii. / Byl jsem přesvědčen o silných 4 hvězdičkách, ale přidávám nakonec pátou, když cítím i po další hodině, jak mě film (závěrem zvláště) plně zasáhl. [90%] (11.02.2024)

Psychologické to moc nebylo, spíš to byl jen docela jednoduchý příběh mladého lékaře, který je krátce po dostudování poslán do jedné vesnice u Sušice, aby zde dělal venkovského lékaře a kvůli tomu musí opustit Prahu, kde má i přítelkyni, která na vesnici nechce. Vše se vyvíjí tak, jak asi každý čeká, postavy většinou mají jen jeden charakter, běžní obyvatelé vesnice jsou vykresleni banálně a lehce stereotypně a dokonce tu ani nechybí agitační dějová linka s jedním lenochem, který by nejradši bral peníze za nic, chlastal a nepracoval. Na čemž samo o sobě není nic špatného, kdyby nebyl brán jako záporák hlavně proto, že nechce s ostatními vesničany pilně od rána do večera dřít na poli. Ten důraz na to je tam skutečně přehnaný. Jenže i přes to všechno mě to docela bavilo sledovat, povedenějších scén se tam také našlo dost a ve svém schématu to vlastně i funguje. Mělo by to na víc, ale čas u toho strávený nepovažuji za promarněný a jako takové sice předvídatelné, ale dostatečně zajímavě napsané drama to jde. Takový dobový průměr s pěknými záběry na vesnici. 3* (24.06.2023)

Uvedení tohoto snímku v televizi mne příjemně překvapilo a potěšilo. Dýchly na mne staré časy pracovních umístěnek, kdy mladí lidé museli opustit svá rodná hnízda a jít za prací do zcela cizího prostředí. Neuškodilo to. Přinutilo to mládež i mne postavit se na vlastní nohy. Vždyť i Český Honza šel do světa na zkušenou. Nejhůř to nesli vysokoškoláci, kterým se nechtělo odejít z Prahy na venkov, proto mnohdy celá rodina sháněla protekci, jako v tomto případě. Praha byla pro všechny velkým lákadlem, ale nebylo možné, aby se do ní nastěhovala celá republika. Název filmu je výstižný, herecké výkony skvělé, zvláště Zdeněk Štěpánek byl excelentní. Osudy venkovských lidiček vhodně dokreslovaly základní příběh. Téma je stále aktuální – viz německý Doktor z hor nebo náš Doktor Martin. Tento film je ale vyšší třída. (02.01.2016)

Film vyprávějící příběh mladýho lékaře jenž by nejraději práci v Praze. Osud ho však zavane do malé pohraniční vesnice. S čímž samozřejmě není spokojenej a pořád se snaží přes protekci dostat nějakej flek blíž Praze. Postupem času ale nejen díky starýmu doktorovi, kterýho má vystřídat přijde na to, že jak už napovídá název filmu všude žijí lidé, kteří potřebujou lékařskou pomoc. Pomalu si začínají zvykat jak mladej doktor tak i místní obyvatelé, kteří k němu zpočátku(především díky svému mládí) moc důvěry nevzbuzoval. Myslím si, že takovej vesnickej doktor má k lidem mnohem blíž než doktor z města. Doktor z města většinou bere svýho pacienta jen jako další kus v řadě. Kdežto doktor z vesnice má k lidem daleko blíž a bere svý pacienty jako lidi s lidským osudem. To je prostě všeobecně známá věc, že lidi na vesnici k sobě mají blíž. Né vždy to však musí být ku prospěchu věci. Ale to už jsem trošku odbočil. Všude žijí lidé je takovým lidským filmem sledujícím dilema lékaře mezi prací v Praze(či poblíž) kde má byt a snoubenku nebo prací v zapadlé vesnici. Slabší 4 hvězdy. (20.03.2023)

V případě, že si nepřečteš zdejší znalecké posudky a okopírované dojmy z filmu či zasluničkované spoilery, můžeš si užít výborné drámo s kapkou vnitřní psychologie hlavní postavy. Mirek začíná od píky i od znova. Od píky svojí lékařskou praxi, od znova svůj život. Přístup k povinnosti, kterou musí lékař cítit dvojnásob, je nepochybně ona předvídatelnost, která tu v komentářích tak zakořenila. Onen přístup je ovšem nutné vybudovat. Film se režimem nezabývá ani trochu. Leda režimem lidským, nebo opravdově citovým (to je ona červená knihovna), který lze hledat i jinde, když už změna, tak pořádná. Příběh doktora, poznávající lužanské lidské prozření, není jediný, ve filmu je osudů mnohem víc (jeden z nich ukazuje, že M. Macháček zahraje prostě cokoli) a rozhodně není možné to předvídat. Vůbec bych se nedivil, kdyby se filmem inspiroval Dušan Klein ke svému třetímu dílu Básníků. Herecké otěže pevně drží Štěpánek, nicméně rozhodně zde má dost a dost opory. Tříska určitě zpestřuje, stejně jako sympaticky mladá hlavní ženská dvojice Uvolňující se atmosféru dokonale vystihl Evžen Illín se svým hudebním doprovodem, který podtrhuje moje hodnocení bez debat. (21.03.2014)