Vlak do Pusanu

Na vlak do Pusanu by se rozhodně neměli dívat rodiče malých dětí, zejm. holčiček, a těhotné ženy, ženy ve vyšším stupni těhotenství by snad raději neměly ani jezdit vlakem, co kdyby náhodou. Klišé tam o sebe zakopávají jak ti zmatení zombíci (jak je možné, že takový zombík běží rychleji, než dotyčný běžel jako normální živák?), ale i když jsem okoralý cynik, na konci jsem si zaslzela do kapesníčku a posmrkala rukávy noční košile. (12.11.2017)

Myslím si, že se zde trochu inspirovali filmem Světová válka Z, hlavně těma hordama zombíků, které přes sebe přelézají. Jinak se zde vybralo zajímavé prostředí a tím byl vlak, ve kterém cestující bojují o život s poněkud nadopovanými zombíky. Žádný z hlavních hrdinů to nemá do konce jistý a to se mi na tom líbilo, i když zamrzelo, že to někteří nezvládli. Klidně bych byl pro dvojku. (08.03.2019)

Že by zombíci nakonec nebyli taková nuda? Tady je pro mě rozhodně výhrou, že se tvůrci zaměřili čistě na akci, samozřejmě s kapkou emocí, bez toho by to nešlo. Žádná složitá pravidla, žádný hrdina, co chce zachránit svět, žádné vakcíny. Jen jeden jedoucí vlak do Busanu a v něm několik cestujících. Dál je to jednoduchý.... Nenech se kousnout a přežij. Silné 4* (13.12.2016)

"Korejské RAF!, to mělo drajv!" Sympatičtí exotičtí zombíci jsou jako já – rádi jezdí vlakem a sežerou na co příjdou. Na rozdíl ode mě běhají jako srnky a korejská těhule v devátém měsíci lítá jak vzteklá fretka. Ovšem ve tmě tunelu jsou z nich beránci, asi proto, že trpí šedým zákalem. Celkově jsou to telata, viz srážka dvou proudů zombíků řítících se kolejištěm. Taky jsou drzí jak opice, protože mi předčasně sežrali nejsympatičtějšího hrdinu, což byl známý 한국 복서 Rocky Balboa. Jejich virus má velmi proměnlivou inkubační dobu, od pouhých pár vteřin až po mufnáct minut, jak se to zrovna hodí scenáristovi do krámu, ale budiž, ostatně koronavirus taky leze na každého z nás jinak. Jen škoda, že hned zkraje nesežrali nesympatického, neschopného a na veškeré situace opožděně reagujícího tatínka (ten dostat od zombíka facku, tak řekne Au! až za dvě minuty), ale to bychom přišli o onen slzodojný Hup z lokomotivy. Nicméně, přepravu cestujících korejským Košičanem jsem si parádně užil a to drobné zpoždění na příjezdu do Busanu určitě do nádražní haly reklamovat nepůjdu :-). (26.04.2020)

Seok-woo, správce fondu, vidí jen svoji práci, myslí jen na sebe (což mu vyčte i jeho dcera). Ale protože dcera Soo-an slaví své narozeniny, rozhodne se splnit jí stále slibované a odpírané přání - navštívit společně její matku žijící v Pusanu. Cesta za exmanželkou nabere nečekané obrátky již v momentě, kdy vlak opouští nádraží a na perón vbíhají nemrtví likvidující každého, kdo jim přijde do cesty. Jedna nakažená se samozřejmě dostane do vlaku, a tak je jen otázkou času, kdy vypukne mezi pasažéry šílenství. Kromě otce s dcerou sledujeme ještě několik dalších dvojic, mezi nimiž je pouto - manželé, milenci či sestry. Snímek má několik rovin - osudy hlavních postav a jejich vývoj, kdy především Seok-woo projde velikou změnou, cesta do Pusanu, boj o přežití a dění v zemi, které se divák dozvídá z médií nebo prostřednictvím telefonátů cestujících. Akční scény mají dynamiku a provází je vynikající hudba - útěk k vlaku, boj ve vagonech, nemrtví sypající se skrze okna budovy, vlaků či z vrtulníků, horda zavěšená na lokomotivě nebo jedoucí hořící vlak. Vyloženě brutální gore chybí, ale krev cáká v hektolitrech. Zavilý padouch nechybí. Srdceryvné scény jdou na dřeň, ale nepůsobí násilně ani rušivě. Nejkrásnější je však úvodní scénka se srnečkou. Jen na to, že nemrtví běhají rychleji než živí, si nikdy nezvyknu. (09.01.2019)