Popírání holocaustu

Tohle bylo hodně špatný... Kdyby mě nazajímalo to téma a film nevyprávěl o skutečných událostech vypnu to dost brzo. Ale stejně, článek na wikipedii bude napínavější a zajímavější než tento film. Nehledě na to, že bude o dost kratší a nemusíte sledovat postavu Rachel Weisz, která byla na uškrcení. Nebýt to podle skutečnosti, jdu okamžitě o hvězdu dolů. (20.06.2017)

Až příliš ploché zpracování soudního procesu mezi dvěma historiky a událostí kolem popíraní holocaustu, Osvětimi. Čekal jsem větší konfrontaci mezi názory jedné, čí druhé strany a pikantní debaty. Místo toho se celou dobu nahlíží do zákulisí procesní tahanice a právnických klišé. Není zde příliš vyhrocených dramatických scén a film nemá šanci jakkoli emocionálně zvednout ze židle. Velká škoda, neboť si myslím, že tato tématika si zasloužila kontroverznější pojetí a přímo vybízela k větším emocím ......6/10 (15.04.2017)

Už jsem to asi zmínil i jinde. Moje babička tehdy na konci války mladé děvče - ošetřovala na Štiříně v rámci akce pana Přemysla Pittra ,,Zámky'' děti přeživší peklo vyhlazovacích táborů. Spojenci je nácházeli po celé okupované Evropě, hlavně v Polsku. Učila je znovu mluvit, jíst příborem, dávala jim lásku a něhu jako by byly její vlastní. Každá ošetřovatelka měla takto na starost skupinku dětí - chlaců i děvčat. Dětí těžce traumatizovaných jež přišly o vše a jež zažily nepředstavitelné nevyslovitelné věci. Dnes už jich žije jen pár. Žijí většinou v Izraeli, ale na mojí babičku nezapomněli. Jezdí za ní a za námi jako za vlastní rodinou (byť dnes mají své vnuky a dcery) ale pro ně a to už navždycky bude moje babička - maminka. Láskyplně jí tak oslovují byť jejich pravé maminky z Polska, Ukrajiny zmizely někde tam kde miliony dalších... Nezapomněli na ně, ale udělaly za tím tlustou čáru. Mojí babičkou jim začal nový život. Když jsem s nimi poprvé večeřel všiml jsem si, že každý má na předloktí vytetované číslo. Číslo, v které nacistické bestie změnili lidskou bytost, bližního svého... Dávno po válce u dobré večeře v útulném bytě s rodinou okolo mně opravdu v tu chvíli zamrazilo... Na chvilku jsem si musel představit dezorientované lidi zmožené hrozivou cestou, lidi vyháněné z dobytčáků, řev esesmanů, štěkot psů, srdceryvné ,,třídění'' a trhání rodin kdy jedna strana znamenala smrt hned a druhá pak až po vyčerpání hladem a upracováním... Pro většinu roztříděných pak už jen poslední cesta tam dolů po schodech ke ,,sprchám''... --- Nedivím se paní Lipstadové, že se s nácky nebaví. Nejsou hodni diskuse. Když je někdo magor, nebudu si s ním povídat nebo dokonce diskutovat o faktech, která jsou NEODDISKUTOVATELNÁ !!! Je dobře že nakonec Irving Lipstadovou sám zažaloval. Způsobil si tak sám svůj pád celou věc popírání holocaustu skvěle zviditelnil, nicméně považuji za šílené, že se 50 či dokonce 70 let po válce stále vedou diskuse zda holocaust byl. Kam se asi poděly ty miliony lidí? Děsím se skutečnosti, kdyby Irving vyhrál nebo až jednou nějaký jiný soudce nechá nějakého Irvinga vyhrát. Film se perfektně drží faktů a detailně popisuje celý proces. Vysvětluje rozdíly práva britského od amerického i ono nebezpečí, kdy soud se měl odehrávat v Londýně. Je tam perfektně vidět způsob boje špičkových právníků z teamu Lipstadové, kteří jak chirurgové aniž by umožnili Lipstedové do procesu vnášet osobní rovinu - vedli přesné řezy do nadutosti žalujícího, které nakonec Irvinga usvědčily z rasismu a ze záměrného pokřivování historických faktů. Tenhle film (stejně jako byl proces sám) je svým způsobem také hlasem všech těch umučených a zavraděných. Je další svící na oltáři pravdy, u kterého musíme neustále dbát aby to světlo nikdy vyhaslo. * * * * * (01.10.2017)

Mám ráda filmy o soudních procesech.. Mám ráda filmy na téma holokaust.. Bohužel snímek „Popírání holocaustu“ byl až příliš ploše zfilmován.. Znám jiné filmy, kde má soudní spor spád a divák sedí přikován k sedačce napětím, tohle není ten případ.. Scény ze soudního procesu jsou spíše nudné, nezáživné a postrádají hloubku, emoce.. Naopak přehnaně emotivní, až hysterická, je hlavní postava, která mi díky tomu nedovolila s ní příliš sympatizovat.. Přidala bych více kontroverze, více nakouknutí pod pokličku právnické taktiky.. I přes dobré obsazení příliš průměrné a zapomenutelné.. (08.11.2017)

Netuším, jak se Deborah Lipstadtová chovala ve skutečnosti, ale pochybuji, že by to bylo na hystericko-přeemotivované úrovni, jakou předvádí Rachel Weisz.Takovým jednáním jakoby odkrývala, že svým poznatkům vlastně moc nevěří, aniž by ji docházelo, že při posuzování TAKTO zřejmé pravdy není třeba hnout brvou, obhájí se totiž úplně v pohodě sama, nehledě na omezenost některých jedinců, potažmo systému, který takové kauze vůbec věnuje pozornost. Jinak na samotném filmu je pozoruhodné, jak se mu nedaří vtáhnout diváka do děje, i když se hlavní aktéři pohybují na kamerou poeticky snímané půdě Osvětimi. (21.04.2017)