Anihilace

Trailer mě onehda uchvátil, z filmu nakonec až tak unešený nejsem, ale pořád se jedná o obstojnou žánrovku, která má vynikající nápad. 4 vědkyně, každá specializovaná na něco jiného jdou prozkoumat novou oblast, kde neplatí zákony přírody a odkud se ještě nikdo nevrátil živ. To je nápad jak víno, jen mi přišlo, že nedostal tolik prostoru kolik by mohl. Film zbytečně brzdí flashbacky, které příliš zábavné nejsou a projeví se to na tempu filmu. Je zde skvělá scéna s bílým krokodýlem a zmutovaným medvědem, který v chatě nadělá pěknou paseku a dojde na jednu vynikající gore scénu s roztrhlou čelistí, to jsem opravdu šílel radostí, závěrečná filosofická půl hodina na mě až takový dojem neudělala a finále mi přišlo docela confusing. Určitě bych přidal více zmutovaných zvířat a cokoliv z přírody vůbec k větší spokojenosti. Za doporučení film určitě stojí kvůli nápadu, vizuálu a medvědovi, byť film dostává celkem sadu. 70% (18.03.2018)

Hard sci-fi hypnóza v přímém přenosu; jestli tohle někdy převedou do virtuální reality, bude pro smrtelníky zatraceně těžký odcházet z Oblasti X po pouhých dvou hodinách... Je to jako ponořit se svébytného, zcela neprozkoumaného vesmíru plného křišťálových stromů, éterických srnců a svatebních kapradin, a nechat se unášet magickým průzkumem za ruku se sexy vykulenou Natálkou. Jenom nezapomenout tu M-16ku. Dlouho mě tak z kombinace úchvatných obrazů, hudby a těžkého příběhu nemrazilo. Co se provázanosti s knižní trilogií (Anihilace, Autorita, Adaptace) týče, tak jsem sice zatím pouze v její polovině (u Šéfa ze začátku), už teď ale mohu říci, že film je jen nesmělým škrábnutím po jinak nesmírně rozvětveném povrchu a hlavně košaté a dechberoucí psychologii postav. Myšlenkové pochody prostě na kameru jen tak nenatočíte... Hraný snímek pak pochopitelně nelze vystavět na setrvávání a prozkoumávání v podstatě jednoho místa, a tak zde přirozeně dochází k okleštění explorativního děje na úkor akce, což ale zručně oddirigované filmové Adaptaci vůbec nevadí, a ani nemusí. Jiný formát si holt žádá odlišný tvůrčí přístup, a za sebe nyní prohlašuji, že se tenhle kříženec Stalkera, Fontány a Vetřelce povedl na výbornou. (12.03.2018)

Během sledování si nešlo nevzpomenout na Arrival. U toho mě naprosto ohromil konec a asi všichni se shodneme, že se jedná o velmi dobrý námět a film, který byl natočen podle kvalitního scénáře. U Anihilace je situace úplně jiná. Film to samozřejmě není tak výpravný a s obdobným tématem pracuje nepoměrně komorněji (než například Avatar, na kterého jsem si během sledování také vzpomněl). Někdo by spíše zmínil Predátora, ale to asi není důležité. Důležitá je především forma vyprávění, která první polovinu představuje až skoro nezajímavé sociální drama a honbu za pravdou, ovšem jenom aby v té druhé šokovala, či spíše jako v mém případě, naprosto vtáhnula do děje a až do konce nepustila a nutí člověka dlouze přemýšlet, co vlastně viděl. Jak si můžeme povšimnout i z hodnocení, Annihilation, podobně jako Natalie Portman, rozděluje diváky ve dví a spousta lidí dosud filmem nepolíbených (a například i knižní předlohou) jej odsoudí jako levnou báchorku, kterou producenti raději odklidili na Netflix. A já jsem rád, že to tak dopadlo, sic jako nečtenář jsem si musel několik souvislostí zpět dohledat, ale byl to pro mě vesměs velmi silný zážitek. (16.03.2018)

Ne, ne, ne a 100x ne ! Je mi volný, že to mělo dobrej nápad, je mi ukradený, že to má hezkou kameru a je mi dokonce kolosálně u píči, že to má myšlenku. Proč? Protože je to tak neuvěřitelná nuda, že jsem radši pozorovala jak se mi tvoří škraloup na teplým mlíku, než tuhle táhnoucí se sračku, kde z celé nové fauny uvidíme jelena s květinovejma parohama, vznik hypýs a kokotdýla se žraločíma zubama. Plus díry. Spoustu děr. To že jedna vypadá jako gigantická kunda, ze který napůl trčej nohy, druhá jako rozšklebená díra do prdele a další jako něco mezi, to je detail. Padmé to zachrání, že jo? Ne, Padmé nezachrání ani hovno. Ta si zašuká s negrem, aby se za to následně nesnášela, chytne mutující buňky do píči a celej film se snaží mít utrápenej výraz, což se jí daří asi tolik jako se daří mně podobat vysoky blondýně se čtyřkama kozama. Kde jsou doby kdy zářila ve SW nebo v Černé labuti? Ano milé děti, ty doby jsou opravdu v prdeli. Jediná dobrá věc v tomhle patvaru tak zůstává Méďa co umí hystericky řvát o pomoc, aby následně zobanem rozmrdal blbku, co ho přijde zachraňovat. Nemám nic proti filmům, kde se všechno děje pomalu, ale uznejte, že když se loudá sračka tak je to na hovno. (06.04.2018)

Damsels in distress tak trochu jinak. Sofistikované komorní p-o-m-a-l-é (pocitově jednou tak dlouhé; ovšem nejde o výtku) béčko, kde se však všichni chovají logicky a přiměřeně situaci a které si bere stejnou měrou ze Strugackých jako z Věci a Příchozích. Ovšem překvapivě málo z VanderMeerovy předlohy. Na jednu stranu podmanivě znepokojivé svými výjevy i hutnou atmosférou, na tu druhou se to halí do jakože interpretačně bohatého hardcore sci-fi přesahového rozměru, u kterého si vůbec nejsem jist, zda je opodstatněný a nikoli pouze předstíraný až banální. Každopádně (nejen) z těchto důvodů to v mysli drápky zasekne natolik spolehlivě, že se vám to z hlavy nevykouří s náběhem závěrečných titulků. (12.03.2018)