Křehké vztahy

Herz kromě Spalovače mrtvol nenatočil nic. Tohle by byl takový průměr nebýt těchto skutečností: 1. nadabovaný závozník, 2. furt dokola znějící, za uši tahající příšerná hudba, která byla vykradena určitě z jiného Herzova podobně kvalitního filmu. 3. nechutný Herzův výstup na obrazovce. 4. šišlající polodebilní Peterka. (17.07.2010)

S Krehkými vzťahmi mám trochu problém. Filmy Juraja Herza mám rád, vo filme sa zišla partia šikovných hercov, ktorí dokázali byť prirodzení a uveriteľní, o hudbe Petra Hapku nepochybujem, aj keď v tomto prípade mi niektoré kolotočové melódie trochu prekážali. Ako celok to takto vyzerá na mimoriadne hodnotenie, ale ... Ako už niekto v komentároch napísal, všetko je v poriadku, takto to v tých dobách vyzeralo, takými to problémami žili vtedy ľudia, ale keď sa zamyslím nad tým, akú stopu vo mne zanechal tento príbeh a tento film, tak som v rozpakoch. Preto tie tri hviezdičky. Ale možno vtesnám tento film do mojej stovky najobľúbenejších. (07.12.2019)

Film, který kromě znázornění komplikovaných vztahů a ukázky nadřazenosti v režimní době nemá co říct. Natočené slušně, působící poměrně nenápadně a místy nudně. Na Spalovače mrtvol to nemá ani náhodou, ale zase úplně tragické to nebylo. *** Ve zkratce: Tadeáš, Bára, Baruška, medvěd a exkurze do masokombinátu. (18.07.2010)

Chlapík, který je v jádru dobrák, ale pro ránu pěstí nejde daleko, ten to má v životě těžký. Tadeáš je v podmínce a aby ho nezavřeli, nesmí dát přes hubu ani tomu, kdo by si to opravdu zasloužil. Jeho boj o dceru tedy není klasicky silou, ale musí se naučit ji získat jinými prostředky. Třeba tím, že plně nahradí původního otce. Výborné drama muže, který se životem doslova protlouká a najednou jsou mu jeho způsoby úplně k ničemu...80% (22.01.2014)

Čekal jsem syrové psychologické drama v ostrém protikladu přeestetizovanému Dnu pro mou lásku, a i když se na začátku ve scénách s masokombinátu zdálo, že tomu tak skutečně bude, jakmile na scénu stoupila malá dívka, psychologické drama se změnilo v tuctovou rodinnou podívanou, která se příliš neliší od dobového standardu a ve druhé polovině silně dějově stagnuje a nepřináší nic překvapivého. Kratina předvádí charismatický výkon, ale jeho postava postupem děje spíše ztrácí na plasticitě, než aby byla prohlubována a tím se zpochybňuje samotné žánrové určení. Tematicky podobná Antonyho Šance přeci jen přináší zajímavějšího hlavního hrdinu, zajímavý konflikt i novátorskou práci s prostředím. (09.02.2011)