Křehké vztahy

Zaujímavý film pojednáva o premene drsného chlapíka, ktorý práve opustil väzenie, zaľúbi sa do slobodnej mamičky a snaží sa získať priazeň malej dcéry, ktorá mu to pekne sťažuje. Film je na československé pomery kvalitný po všetkých stránkach s výnimkou hudby, ktorá sa k nádherným zasneženým exteriérom veľmi nehodila. Trochu ma sklamal koniec filmu, keď sa zrazu záporný hrdina zmenil vo veľkého lidumila. (14.05.2009)

Rodinné a pracovní problémy řidiče Tády a jeho hipíckého závozníka, kteří sváží maso po restauracích v Jizerkách. Velmi příjemný film. Už jenom kvůli krásně nasnímané zimní krajině Jizerských hor to stojí za vidění. Potěší rovněž zobrazení hipícké komunity kdesi v lese. Nejsou tu podáni jako rozvraceči republiky, ale jako sympatičtí lidé, což je s podivem, že to Herzovi prošlo. (03.05.2003)

Už úvodní titulky, za nimiž se bezostyšně míhají scény z jatek toho nejdrsnějšího kalibru předznamenávají, že nepůjde o žádnou pohodovku k nedělnímu kafíčku. Kratinu jsem nikdy neměl rád, ale tady to dokázal pojmout tak dojemně, že jsem mu fandil. A dobře jsem udělal. :-) Kromě syrově syrových scén z jatek a celkem neobvyklých exemplářů socialistických výdobytků (televize, auta...) je třeba vyzdvihnout herecké výkony Vladimíra Menšíka a Františka Peterky. Pobavilo cameo Juraje Herze a nezklamal ultraslizký hnusák Jiřího Štěpničky. Ten chlap takový snad musí být i v reálu, to není možné, že to takhle hraje. :-D (23.09.2016)

Na svoji dobu hezký film a hned je poznat, že to točil někdo kdo točit umí. Soběžně s tím ihned podle filmové hudby identifikujete jejícho tvůrce Petra Hapku. Hlavní roli si tu střihl Drtikol Kratina a kdo ví, zda role zdatného řidiče Ávie masakombinátu, který každý den rozváží maso bez ohledu na závěje a náledí mu o rok později nesmrtelného  Drtikola nepřihrála. Když jsem byl malý, měl jsem co se týče filmů dva prototypy filmových hrdinů - skutečných  chlapů. Jedním z nich byl Ruda Jelínek, který mne okouzlil jako major Hradec v Třiceti pohádkách majora Zemana a hlavně v roli  Jana Kubiše v Atentátu. Vladimír Kratina zase navždy jako Drtikol z  Prázdnin pro psa. Zatímco pan Jelínek byl spíše útlejší postavy, Kratina vždy vypadal jako borec, kterého fakt nechcete naštvat. :-) A nejinak je tomu i v tomhle filmu. Docela by mne zajímalo, jak by Štěpnička dopadl, kdyby Kratina ta svá dvě kladiva nedržel na ramenou! :-). Film nám umožní nahlédnout do nelehkého řemesla závozníků masa i různých fíglů, kterými si tehdy vedoucí restaurací a kuchyň hotelů pomáhali k nedostatkovému sortimentu. Ve filmu se zdá, že masa bylo habaděj, ale opak byl pravdou. Jenže to by soudruzi nedovolili zvěčnit, navíc by pak scénář získal hodně děr. Zaujalo mne, že někteří herci byli dabováni. A zajímavá byla i ne zrovna pozitivní role jíž se zhostil pan Menšík. Škoda, že mu nedávali hrát i role záporáků v takovýchto psychologických filmech. Ten příběh chlapíka, který kdysi uletěl, ale seká latinu mi bavil. I to jak ke své lásce získal dceru, byť k ní přišel jak slepý k houslím a zprvu vůbec netušil co to všechno obnáší mít dítě. Přesto to nevzdal i přes neskutečné provokace skutečného otce. Film působí velmi nostalgicky a tak nějak se mi vybavil text Když jsem já byl tenkrát kluk... ,,a vlétě větší hic a v zimě čistčí sníh...,, .  --- nevím, ale ty zimy byly tehdy prostě super. Metr sněhu všude, kosa jako blázen, ve vzduchu voněl kouř z uhlí... Jo to už dnešní generace nezažijí. Dotované kotle na pelety skoro nekouří :-). A jelikož film točil Herz, to by v tom byl čert aby tam nebyl nějaký hororový prvek. A jelikož k tématu to šlo zakomponovat jen těžce, vymyslel to nakonec vskutku geniálě a dokonce se sám obsadil do jedné z rolí. Dávám za 3 papoušky, kdyby byli v kleci tak by je snad mamka dovolila... * * * (27.10.2023)

Vcelku banální příběh, který není ani nějak zvlášť propracovaný. Vztah mezi otčímem a vyženěnou holčičkou se jakýmsi zázračným happyendem v závěru sám od sebe vyřeší. Navíc skutečný otec, který je v průběhu celého filmu vykreslován jako bezcharakterní a všehoschopný podrazák, který se své dcery za žádnou cenu nevzdá, tomu jen smířeně přihlíží - opět bůhvíproč. Nejzajímavější na celém snímku je vykreslení pracovního prostředí a vztahů v masokombinátu, které naopak působí zcela věrohodně a dává dobrou představu o tom, jak to za socialismu chodilo. (10.01.2023)