Kulhavý ďábel

Ústřední dějovou linkou je snaha ďábla Asmodea svést mladého muže na scestí a ukázat mu pošetilost lásky. Činí tak v různých převlecích a dobách, přičemž jsou tyto mezi sebou jen velmi volně spojeny. Kontinuitu a návaznost celého filmu dále přerušují hudební výstupy. Snímek je ve výsledku jen zkratkovitou mozaikou jednotlivých scén. Ty se odlišují jak barevností, tak i použitým stylem. Snímek začíná jako zvláštně natočené černobílé drama ze života mládeže tehdejší Prahy. Scény na sebe nenavazují, nočnímu ději dominují stíny spíše než herecká akce a Herz nedodržuje ani pravidlo osy. Postavy se v záběru volně objevují a mizí. Scéna v „takovém malém ústavu pro citové poruchy“ je snímána přes zelený filtr. Celek se sestává z muzikálového čísla a absurdních prvků, které hlavní postavu přenesou do úplně jiných dob. Sérii „proměn“ komentuje všudypřítomný jazz. Ten zvesela vyhrává i v kompilaci scén Zuzanina upálení, zazdění či odchodu do kláštera, která dostává nečekaně ironický závěr. „Buďte rád, že to tak dopadlo, taky vás mohl donutit si ji vzít!“ Snad pro dosažení dojmu „krutosti“ je použit červený filtr. Další části se odehrávají v tlumené i pestré barevnosti kostýmových dramat: námluvy s hudebníky v pozdní renesanci, svatba v baroku, manželství v rokoku a secesi. Herz do děje zakomponoval bujarý maškarní bál, podzemní pitevnu s lebkami i velkou dortovou bitvu. Je jen otázkou, jak by konečné dílo vypadalo bez velkých zásahů schvalovací komise, která z něj udělala torzo už ve fázi psaní scénáře. Hudební výstupy pak měly filmu dodat potřebnou stopáž celovečerního snímku. Výslednou mozaiku spojuje několik opakujících se prvků. Asmodej nejprve jako doktor, později satyr, kocour či kněz, dveře pouze s jednou klikou, kozel na vodítku jako znamení Janovy nepoučitelnosti, parohy symbolizující nevěru a věta „Ty neznáš Rudolfa?“ pokaždé, když Zuzana manželovi představuje svého milence. V závěru se dočká i Janovy odpovědi „Znám! Už tři sta let a pořád mne otravuje!“ Po následující šlehačkové bitvě se snímek zcela přesune do polohy grotesky a končí nepovedenou operací a až surrealistickým pronásledováním uprchlého a nepoučitelného mladíka. Ten si po návratu ze snu do reálné Prahy Zuzanu přes všechny pekelníkovy rady vezme a po východu z kostela následuje závěrečná věta celého snímku. „Ty neznáš Rudolfa?“ Nevěsta odjíždí s milencem, ďábel vylétne stropem a hloupému Honzovi zůstane v ruce jen svatební pugét. Právě v poslední části lze nalézt prvky typické pro pozdější Herzův styl, jenž plně rozvinul ve Spalovači mrtvol. (10.08.2015)

No, blbina to teda byla... Ale vcelku roztomilá (i když se teda ta hodina a čtvrt docela táhla). :-) (31.01.2024)