Zabiják & bodyguard

Akčních komedií, které nejsou stupidní, trapné, nebo prostě jen zoufale nevtipné, není mnoho. Zabiják & bodyguard je však osvěžující výjimkou. V naprosto pohodové atmosféře je patrné, jak si herci užívají příjemnou míru nadsázky a snaží se pocit lehkosti přenést na diváka. Ačkoli film nijak nevybočuje z žánrových klišé a nepředstavuje nijak nezapomenutelné momenty, dovede své méně zářné stránky skrýt pod háv uspokojivé zábavy. 7/10 (29.08.2017)

Tak co tu máme? No kapku nadhodnocenou a přehnanou blbost ve který na mě sice moc nefungovali pokusy o humor, ale co se akce týče, tak jsem se nenudil. Kůl vůl Dedpůl Reynolds tu naštěstí nemá dost velkej prostor nato aby to stihnul zkurvit. Nekorektní matafaka negr Jackson si odehraje svůj standart no a Oldman je minimalistický a mrazivě přesný. Akce v Amsterodamu jako by pak vypadla z libovolné Bondovky. Nemá tu samozřejmě moc smysl řešit nějakou story, ale v rámci možností a potřeby žánru to drží jakž takž pohromadě. Mno a co těch pokusů o vtipy týče, tak to aspoň nevyznívá úplně trapně a zhruba tak každýmu pátýmu se zasmějete. Takže nechci tomu filmu dělat nepřiměřenou reklamu ani ho sprdnout pod černou zem. Jako nenáročná buddy movie zábava se solidníma akčníma scénama to rozhodně obstojí.60% (03.09.2017)

Měl jsem z toho strach, protože můj někdejší oblíbenec Reynolds už drahnou dobu točí jednu srágoru za druhou a jednou bude souzen za svoje brutální zločiny na poli komiksových filmů (GREEN LANTERN, R.I.P.D., DEADPOOL). A letos mě už stihl zklamat s ŽIVOT. Ale vyloupla se z toho pohodová buddy movie podle klasické šablony. S ucházející ústřední dvojkou, sice ne tak vtipná, jak by chtěla, zato s dobře natočenou, pěkně fyzickou akcí, kde akorát zatahá za oko pár okatě počítačových explozí. A nechybí ani jedno z mých nejoblíbenějších akčních klišé, přepadení kolony! Hned bych dal Hughesovi prachy na pokračování nebo nějaký další akčňák. (7/10) (16.09.2017)

Patrick Hughes má slušně našlápnuto - po povedených třetích Expendables přihazuje do kotle s anarchisticky nevycválaným akčním buddy-movie, kde se v hláškování předhání vrchní motherfucker s Deadpoolem, a do toho si střihnou i nejlepší automobilovou (lodní, motorkovou) honičku za dlouhé roky. Je radost na to koukat, a vzbuzuje chuť hned si ji ještě párkrát přetočit znovu. Zbytek akce pak sází spíš na invenční využívání prostředí a humor, než na vymazlenou a dokonale provedenou choreografii - což je dobře, Reynolds ani už dost obstarožní Jackson nejsou zrovna Donnie Yen s Keanu Reevesem, a ty kung fu otočky a vysokokadenční odpravování záporáků na jeden záběr by jim tu nikdo nevěřil. A humor v jejich scénách funguje na výbornou, stejně jako nakousnutí jejich milostného života (Salma je po dlouhé době zase kvalitní šelma). Kde už to tolik nefunguje, jsou všechny scény zasazující jejich praštěnou road movie do širšího příběhu, který je do kontrastu se zbytkem seriózní až nepříjemně hodně. Režisér si evidentně nebyl úplně jistý v kramflecích a zabrzdil s nadsázkou právě tam, kde na ní měl přitlačit co nejvíc - Gary Oldman by se intenzivnějšího přehrávání v roli uberevil psychotického diktátora jistě zhostit dokázal výborně, kdyby mu k tomu scénář a režisér dali možnost. 8/10 (14.01.2018)

Nikdo na světě neumí vyslovit „matkojeb“ tak procítěně, s láskyplnou intonací a dokonalou dickcí jako pan Džexn. A v tomto Julesově Dedpůlovi ty matky jebe více než uspokojivě a vůbec je opět celkově excelentní, až se z toho stala jedna z nejzdařilejších vzpomínek na doby, kdy ještě scénáristé nebyli dekadentně přiteplení pičusové, rejtynk pro nezletilé retardy tolik nehýbal filmovým průmyslem a točili se Poslední skauti, Smrtonosné zbraně a další vtipné, zábavné a inteligentně nahláškované akční filmy s koulema. Vzpomínek, při nichž se katolické panny a prudérní gejové urputně křižují nad tou fuj fuj vulgaritou, artový hnědopichům sněží na ramena tuny lupů z urputného škrábání se na mastných kšticích při rozumbradickém poukazování na všechny ty dyslogické simplifikace jsoucna, frustní interpretace charakterů, exemplární deficity symbolistní filosofie, meditativních stimulů, morálních paradigmat a dalších sebestředných ufonských pičovin, no a dokonale pobavený neupjatý soudný divák si jen pomyslí něco o deformovaných kokotech a směje se jim do xichtů. Jedinou vadou na kráse byly prkenné deprese Gájena Gejnoldse, jimiž už zprasil i Dedpůla a kterých se dalo elegantně zbavit nůžkami nebo obsazením Karlíka Huhňala. Každopádně chci minimálně další dvě až tři pokračování. (28.08.2017)