Horace and Pete

Celkové hodnocení po 1. díle: Společnost mrtvých stínů v depresivním světě Louise C.K. V tomhle výtvoru zcela zvítězila negace. Od srandy, přes pololegraci se autor propracoval k infekčnímu neléčitelnému smutku. Tahle divadelní situační depka není ani zajímavá v té své krutosti. Únavné dialogy recitované protivnými protivy v nejprotivnějším pajzlu...uf, to se hodně nepovedlo. 5%. (21.03.2016)

65%. Nebylo to špatné, některé díly super, některé byl slabší. Konverzačka to někdy neutáhla. Každopádně sledujeme sondu do jedné rodiny, kde se málokdo chová normálně a někteří na to brali i léky. Někdy jsem si říkal, že chovat se tak jak nějaké postavy není ani možné, maximálně tak nějaký ultra pičus. Nicméně pomalé tempo sedí a charaktery postav jsou slušně vykreslené, včetně alkoholiků. (13.02.2017)

O Louisovi jsem doteď nic moc neslyšel, ale mohu konstatovat, že jeho umění dialogu je řekl bych na takové úrovni, jako třeba to Tarantinovo. Někoho rovnou odradí ta přemíra kecání, ale ten, kdo to poctivě projede, musí uznat, že jde o něco neobvyklého. Dlouho jsem neviděl něco tak autentického (herci občas i zapomenou text, ale znovu se nahodí, viz třetí díl, desetiminutový monolog točen na jeden záběr). Ta autenticita vs divadelnost připomíná takového odlehčenějšího/přístupnějšího Triera. Je z toho velmi cítit, že je to pro tvůrce srdcovka. Louis se kvůli seriálu zadlužil, ale sám říkal, že to stálo za to. Před dvaceti lety by to nejspíš propadlo, ale dnes přichází doba, kdy se musí zase trochu zvolnit (po všech těch Hrách o trůny atp.). Možná i proto mi Horace and Pete přijdou tak strašně osvěžující. Paráda! (PS. Škoda, že závěrečný díl už tak stoprocentní není...) (25.10.2016)

Horace and Pete mě chytli tak, až mě při posledním díle odvezla sanitka. For real. Náladou mi to lehce připomnělo Black Books. Divadelní minimalismus v jednom baru a přilehlých ubikacích. Je to břitký, chytrý a ponuře vtipný. Jako by se člověk na konci věků mohl připadat útulně, s tou spoustou času o všem kecat v pajzlu. (16.02.2020)

Natočit sitcom – nesitcom je každopádně originální nápad. Děj se odehrává v typicky sitkomovém prostředí: interiér zaplivané špeluňky, který zaplňují různé rázovité figurky. Ale humor nečekejte. Na sitcomový kabátek se totiž navléklo drama hnusných vztahů mezi lidmi většinou dost odpudivých charakterů. A to byl ten problém. Ani jediná postava mi nebyla sympatické, byla jsem šťastná, když některé zmizely nadobro a byla jsem ráda, když to celé skončilo. ____ Řečeno cynicky, je to interní drama o tom, jak může být život mizerný, když nemáš nic jiného než hospodu v ceně 6 milionů dolarů, kterou můžeš obratem střelit. (03.07.2017)