Kamera:
Šimon DvořáčekHudba:
Hans WagnerHrají:
Jakub Gottwald, Jessyca R. Hauser, Ondřej Bauer, Violetta Zupančič, Rudolf Stärz, Pavel Ponocný, Tomáš Jeřábek, Phillippa Galli, Petr Vančura, Pavel Richta (více)Obsahy(1)
Surreální sandálový film podle brakových románů pozdního starověku. Starověk se mísí se současností, čeština s němčinou. Thaïs je během své svatby s Menandrem unesena piráty. Ve snaze ji vysvobodit se ženich mění v krvelačné monstrum, jeho koni narostou křídla, čarodějnice ho zaslíbí jiné ženě, král Xerxes ho zbaví mužnosti, ale přesto na konci vše dopadne šťastně. Šťastně? (Aerofilms)
(více)Videa (1)
Recenze (12)
"Mohli bychom natočit velkolepý 'antický' epos, akorát na něj nemáme prostředky a ani schopnosti, tak si z toho aspoň uděláme nebetyčnou prdel!" (aneb Ztraceni v Mnichově strikes back) Ona taková kombinace patetického přednesu, doprovázeného hláškami jak z Pár pařmenů, celé v kontrastu se skutečně sledovaným obrazem, je samozřejmě vtipná sama o sobě. Nápadů rvoucích rozmnožovací orgány měl scenárista vůbec přehršel (geniální čarodějnice a jejich sada smaltovaných hrnců, Menandrovo vypadnutí z role během mučení/operace, králičí farma...); ale když já mám stejně pořád pocit, že se tvůrci při natáčení bavili asi 129x víc než já (za těch voe nekonečných 129 minut) a asi jim, parchantům, trochu i závidím... ()
Jedna hvězdička navíc za snahu, neotřelé nápady a "jinakost". A občasnou krásnou kameru. Příběh se tak věrně drží konvencí antického eposu, až to hezké není. A protože buď nebyly peníze nebo byla snaha o jiný, netradiční přístup, jde o epos plynule kombinující všechno. Menandros cestuje vlakem a povídá si s vypravěčem, Gorgóny nebo co to bylo, bydlí v paneláku a jako dar posílají křišťálový lustr atd. apod. Perský velkokrál mučí pečeným kuřetem, králící jsou největším pokušením panenské Thaïs a hudba duní na často nepatřičných místech. Ovšem scéna vyvolávání Hekaté je velmi silná. Filmu by paradoxně prospělo trochu víc peněz na vychytání much, zlepšení postsynchronů a nějaké prokrácení, ale za shlédnutí rozhodně stojí. ()
Neznám všechny filmy světa, ale jsem si skoro jistá, že snímek jako je Menandros & Thaïs ještě nikdo nikdy nenatočil. Podobá se to Vláčilově Markétě Lazarové a Údolí včel, Jodorowského Krtkovi nebo i filmovému jazyku Greenawaye: Ale zaprvé Menandros & Thaïs vznikal za zcela jiných podmínek – zpočátku undergroundově téměř bez rozpočtu – a zadruhé se ti šílenci Antonín Šilar a Ondřej Cikán rozhodli udělat opravdu všechno jinak, než se to běžně ve filmu dělá: Antika v divadelním abstraktnu, dlouhatanánské monology z offu v různých jazycích, braková krev v artových studiích, minimalistické bitvy podložené maximalistickou hudbou, různé kamery s různou kvalitou, tak dynamicky smíchaný zvuk, že to až bolí, babičky v paneláku místo tří Gorgón v bažinách atd. Všechny tyto prvky jsou nakombinované a nastříhané tak, že ženou kupředu tragický děj o lásce, která končí zoufale, protože ji osud nechce připustit. Já tento film miluju a podle reakcí diváků v kině nejsem sama. ()
Pokud je tohle s nepoškozeným mozkem schopen někdo dokoukat jen proto, aby se přesvědčil, že s omezenými prostředky nelze natočit antický epos, je za a) mučedník b) masochista c) authentický recesista. Diletantské středoškolské pásmo deklamace, filologie a surrealismu pro začátečníky. Agonizující. Řadit to do té "nové" (prý) větve českého filmu, která na to jde jinak, je misstep. Ono je to v jádru klasické devadesátkové meta-chcípáctví. Zelenka styl, ale zcela bez jeho obratnosti. ()
Žádný amatérský pseudopočin vzešlý z nouze, ale vědomě koncipovaná a především erudovaná variace na antické eposy. Je pravda, že řadit tohle po bok současných českých filmů tvůrců mladé generace, má pramalý smysl, ale pouze v tom, že experiment a poučená filologická hříčka nutně stojí stranou čehokoli, obzvláště pak konvenčních vyprávění, která okoukávají postupy na zahraničních festivalech. Vytýkat deklamaci záměrně teatrálnímu projektu lidí působících na moderním divadle, prostě znamená čiré nepochopení a nepřijetí konceptu. Přednosti filmu Antonína Šilara a Ondřeje Cikána spočívají v důsledném a poučeném následování antických eposů, nejen jejich vyprávěcí skladbou, typickými motivy a schématy, ale také jejich ahistoričností a vztahováním mýtického světa k soudobé realitě. Přesně řečeno tyto atributy film přejímá ze stejnojmenné Cikánovy knižní předlohy, kterou napsal po letech studií antiky. Adaptace k tomu ještě přidává nápaditá inscenační řešení jednotlivých scén a obrazů, kde se spojují postupy moderní scénografie, nápaditého inscenačního řešení mizanscény a punkové low-budget estetiky. Přičemž z kontrastu jakoby mýtického příběhu, moderního rozvedení a kreativního filmového zpracování vyvstává celek, který antické příběhy současně dekonstruuje, utužuje i s nadsázkou rozkládá. ()
Galerie (12)
Zajímavosti (2)
- Film byl natočen v letech 2012 až 2015 většinou bez oficiálních grantů a pouze s malou soukromou podporou, ale poslední měsíce natáčení a profesionální postprodukce byly podporovány Českým kinematografickým fondem. (ČSFD)
- V letech 2011 až 2016 pracovalo na tomto velkoplošném nízkorozpočtovém filmu bez placení více než 300 lidí, ale ti, kteří na něm strávili více než několik dní, se stali spoluvlastníky. (ČSFD)
Reklama