Noc v opeře

Možná nejlepší situační komediální muzikál z 30. let minulého století. Přeplněná kabina se mi líbila asi nejvíc ale opera na konci jí zdatně konkuruje. [7,5/10] (MGM) (Čb. /// Produkce: Irving Thalberg /// Scénář: George S. Kaufman, Morrie Ryskind podle námětu Jamese Kevina McGuinnesse /// Kamera: Merritt B. Gerstad /// Hudba: Nacio Herb Brown, Walter Jurmann, Bronislau Kaper, Herbert Stothart) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (05.04.2009)

Představte si kolik zvratků, moči a nevím čeho ještě by museli dat dnešní tvůrci do zničení Trubadúra(ne člověka ale Verdiho opery).30. léta- to byl film umění.Dnes je to jen kasa na peníze s hlubokým poselstvím( viz. Matrix 1,2,3).Marxové by měli dostat za tolik tun anarchistického a slovního humoru alespoň nobelovku.A na Grouche s jeho hláškami nemá ani "poslední skaut" Bruce Willis.Komedie století.Bravo, bravisimo. (09.12.2003)

Ťažko sa mi to píše ale bohužiaľ na rozdiel od Duck Soup , Noc v opere prišla rokmi o veľkú časť svojho kúzla. Grouchove hlášky síce stále fungujú parádne a napr, scéna spisovania zmluvy je stále geniálna ale fyzický humor je až na pár výnimiek (kajuta) príliš poplatný dobe svojho vzniku. Nepôsobí to síce trápne ale gagov pri ktorých by som sa zasmial bolo málo. Chápem, kde mali byť fóry aj to, že pred 80. rokmi si diváci museli pri väčšine momentov chytať bránicu ale bohužiaľ. A možno mi to iba nesadlo do nálady. 7/10 ale aj tak je to lepšie než 90% súčasných komédií. Čakal som asi priveľa. (04.06.2015)

Film jako celek je již dnes sice trochu vyčpělý, o ty muzikálové vložky bych se obešel, ale co - je to základní kámen amerického humoru. Vtipy přesně na hranici potrhlosti a inteligentní abstrakce. Nemůžu si pomoct, ale v Grouchových hláškách slyším seky Woodyho Allena, který se ostatně nejednou přiznal k nábožnému obdivu k břím Marxům. (02.06.2011)

Noc v opeře není zábavou mi nejbližší. Bratři Marxové jsou typickými představiteli příliš neurvalých amerických klaunů, a ty já nerad. Na druhou stranu představovala Noc v opeře zlom v jejich filmových výstupech, kdy se stali o mnoho méně hrubými než v jejich předchozích filmech pro Paramount (Noc v opeře byl jejich prvním pro MGM). A příčinou byl i zkušený režisér Sam Wood, známý svou snahou o dokonalé scény, čímž otupil nevypočitatelnou zuřivost bratrů. Přesto mnohé, co tady ostatní vnímají za nejzábavnější, u mě nemá stejný účinek. Pro můj vkus situace častokrát nejsou ukončeny zavčas a jsou protahovány do úmoru, byť jsem se na začátku těch vtipů též spontánně zasmál, tak na jejich konci jsem trpěl. Za nejzábavnější považuji komická hudební čísla, svižnou akrobacii a složitou choreografii masy. Slovní hříčky se pohybují na hraně jadrně nihilistického nadhledu a trapnosti vůle z neúměrného setrvávání ve smyčkách. Hvězdami klaunského pobavení na americký způsob jsou: nevyzpytatelný, hrubiánský a dobrácký zaměstnanec newyorské opery v nestálé a v nejisté pozici Otis B. Driftwood (vůdce Groucho Marx), samozvaný manažer dosud neznámého italského operního pěvce Fiorello (příjemný Chico Marx) a nespolehlivý garderobiér arogantní italské operní hvězdy Tomasso (potměšilejší Harpo Marx). Z dalších rolí: mladá, nadějná a romanticky věrná operní pěvkyně Rosa Castaldi (Kitty Carlisle), její miláček, dosud neobjevený pěvecký talent, schovaný v operním sboru, Riccardo Barone (tenorista Allan Jones), nafoukaná operní hvězda z Itálie Rudolfo Lassparri (Walter Woolf King), ze sabotážních kousků vypečené trojice nervózní šéf newyorské opery Herman Gottlieb (Sig Ruman), bohatá dědička a proto mecenáška newyorské operní scény Claypool (Margaret Dumont), nebo neústupně nedůvtipný newyorský policejní seržant Henderson (Robert Emmett O'Connor). Noc v opeře je slavnou zábavou filmové historie, která mě sice neohromí, ale ani neurazí. Nakonec jde o charakteristickou klaunskou zábavu na americký způsob (a neurvalost je tady ještě uměřená). (01.10.2021)