Cokoliv

Typická Allenovka se vším, co by měla mít, včetně neurotického, lehce asociálního Allena, málokdo dokáže narážet na holokaust způsobem, kterému se musíte smát.. Jason Biggs mi seděl dokonale, úplně mi ho bylo líto, když prožíval svá trápení s Christinou Ricci. Chytře vystupňováný příběh, kdy stejným způsobem jakým dívku získáte, ji po čase i ztratíte (také závěrečná pointa s taxikářem..). (08.09.2010)

Čím ho víckrát vidím, tím víc se mi film líbí. Allen se pokusil zaznamenat své okolí - bezvýznamné studentky herectví (Ricci), jejich hodné protějšky (Biggs) tolerující i nepřítomnost sexu (a jak jim dlouho trvá pochopit, že tenhle typ žen to jaksi potřebuje jako náhradu za průšvihy na lokálním jevišti, jenže co je doma, to se nepočítá), vyhaslé managery parazitující na možných nových tahounech (skvělý DeVito) a hlavně proměnu svého milovaného NY na docela nebezpečné město. Pak se nestaňte schizofreniky! (07.10.2008)

Na Allenově rezignaci na nějaké vyšší hodnoty svého díla (už snad vědomé) je cosi zneklidňujícího, ale taky překvapivě uklidňujícího. Cokoliv jsem si užil mnohem víc, než bych čekal. Jinému režisérovi bych tu čtyřku i dal, to by ale za sebou nesměl mít třicet filmů, z nich některé téměř špičkové. "Na nic si nehrát" v tomhle případě nezachrání vše, to zase ne. (26.08.2012)

„Mám spát s jinými.“ - „Tak spi! Milion žen se na tebe s chutí vrhne. Nebo aspoň jedna…když ji opiješ.“ Dle zdejšího hodnocení jsem se raději připravil na zklamání. To se ovšem nekonalo! Jistě, v porovnání s jinými Allenovými snímky Cokoliv neoslní, to ale vůbec neznamená, že by nešlo o zábavnou podívanou plnou Woodyho typických ingrediencí. Hudba, dialogy, hlášky a neustálé židovsko-nacistické narážky („Co člověk neví...to ho zabije. Neublíží, rovnou zabije. Jako když tě pošlou do sprch, ale nejsou to sprchy.“), tvůrcovy oblíbené promluvy k divákům, pohodová atmosféra, mnoho šílených postaviček (nejvíce mě rozesmával nemluvný cvokař, taktní agent a moudra trousící učitel), spousta vtipných situací a výmluv („Nevěřím ti! Na zádech jsi pokousaný. Neupadl jsi na hřeben!“) a na závěr hořkosladký konec s taxikářem (po kterém vám ovšem zůstane úsměv na rtech). Celkově mi to vychází na solidní 4*. „Mám v lednici mušle z minulé neděle. Dáte si?“ - „Nekonzumuji dvouchlopňové tvory mrtvé přes dvaasedmdesát hodin.“ (30.03.2017)

Další neobyčejně obyčejný Woody Allen, který po svém a s velkou lehkostí vypráví o banálních problémech několika Newyorčanů. Co potěší nejvíc (stejně jako předtím a předtím a ještě úplně na začátku) je skutečnost, že se Allen, ač vypráví znovu to stejné, neopakuje a nevykrádá své starší skvosty. Tentokrát navíc herecky ustupuje do pozadí a je spíš občasným průvodcem Jasona Biggse, který se zrovna nachází v jednom hodně chaotickém vztahu. Po období „děláme to všude a kdykoliv“ přišel čas „nemám chuť a ještě do tvého bytu nastěhuju svou mámu a její piano“. Scénář je opět plný brilantních dialogů a paranoidních myšlenek, vše je navíc nasnímané zkušenou kamerou Dariuse Khondjima (Sedm, Úkryt, Funny Games USA) a okořeněné nejen překvapivě slušným Biggsem, ale hlavně výborně ujetou a neurotickou Christinou Ricci, která je i proklatě sexy. Slabší (ale pořád) čtyři hvězdy!! (06.08.2013)