Atomová katedrála

Na rozdíl od většiny diváků tohoto filmu jsem byl na této velké stavbě v době její stavby. Tři hodiny jsem se tam procházel a nahlížel do problematiky. Popovídal si i s dělníky a vedoucími pracovníky, abych měl jistý obraz o tomhle gigantu. Z pohledu z kopce to bylo lidské mraveniště, které se hrne nahoru dolů, a i v mamutí jídelně to vypadalo, jako když špinaví mravenci se přišli nutně nacpat, aby mohli dál pokračovat, motivováni nadstandardními platy i odměnami, na tu dobu. Jelikož někteří neměli čas, a stále pracovali, tak jsme jim tam vozili tuzexové bony, a brali si od nich dohodnutou československou korunu, a rozcházeli se s domluvou, že až zase něco vydělají, tak se ozvou. My jsme jim popřáli hodně sil a zdraví do další práce, a odjeli si po svých. Tento film beru jako poděkování všem těm, kteří se nějakým způsobem podíleli na této - v naší zemi - gigantické stavbě, jakých je zde jako šafránu. Je zajímavé, že dodneska odebírá energii z této atomové elektrárny hodně uživatelů CSFD, avšak někteří z nich náhle mají plnou pusu řečí proti proletářům, poctivým komunistům, a slušným lidem. Podobný film si zaslouží i všichni ti, co stavěli byty a domy v socialistickém Československu, které byly tehdy za babku, a dodnes v nich žije kolem osmdesáti procent obyvatel CR. I můj otec se výrazně podílel na stavbě jednoho sídliště, nemocnice, a mateřské školky. Kde by jste vy blbečci asi tak bydleli, kdyby nebylo dobré éry za socialismu? To vám, většině verbálních hrdinů dnešních časů, či stádovitému lidu nedojde nikdy. Styďte se! Ale to neumíte. A neumíte to proto, že jste neprošli řádnými školeními, které by z vás nadělali pokorné občany - bohabojné a autodidaktivní. Toho se bojíte jako čert kříže, a sprostá hříšnost podporovaná lenivostí ducha je vám milejší!!! (04.04.2011)

20% — Film o poctivém a nekompromisním soudruhovi, který se neohlíží na nikoho, ani na svoji rodinu, ani na svoje zdraví, a jde si neochvějně za svým cílem. Všichni spolupracovníci i nadřízení jsou kariéristi a podrazáci, jenom on a předseda stranické organizace jsou ti správní chlapi. Jo a vlastně ještě milý soudruh Milý, ten je typický „pod tvrdou slupkou poctivá duše“. Soudruh Krampol v hlavní roli je očekávatelně prkenný, což nejlépe vyzní v samotném závěru, kdy zběsile uhání stavbou vstříc svému synovi. Ty záběry působí jako parodie, ale určitě to tak nebylo míněno. Nakonec jedno oko nezůstalo suché. A režisér? Nomen omen. (23.09.2020)

Nemůže to být jinak, než že si Balík zašel v cizině do kina, uviděl tam Manhattan a po vzoru Woody Allena, který do úvodních titulků a krásných záběrů New Yorku pustil Gershwinnovu Rhapsody in Blue, nasadil do prvních záběrů svářečů a betonových bloků elektrárny Gustava Mahlera. Žel, emočního dopadu Allenova majstrštyku nedosáhl, spíš diváka před filmem znervoznil. Film je takovým klasicky podivným socialistickým výtvorem, která má diváka vychovat, ukázat mu, že se u nás vyrábí a že nedostatky jsou, ale překonají se. Nic proti tomu, ovšem jedním z rozdílů proti kapitalismu je ten, že se u nás vyrábí, nedostatky jsou, někdy se překonávají, někdy ne, to je každého věc, ale hlavně nikdo na téhle myšlence nestaví film, kdo by na něj proboha chodil. Atomová katedrála neprovokuje přehnanou propagandou, jen je nudný, neoriginální, postavy jsou vyhroceně dobré nebo špatné, rozhovory únavné. Účastní herci nehrají vyloženě zle, Krampol v hlavní roli se nepitvoří a je snesitelný, ale to nestačí. Měl jsem co dělat, abych film dokoukal. A to jsem přivrženec jaderné energetiky! (28.04.2011)

Tak jsem to viděl. Kupodivu jsem čekal větší průser. Vezmeme-li to čistě osobně, pak Krampol zahrál uvěřitelnou roli poctivého vedoucího inženýra na stavbě atomové elektrárny (byť místy křečovitě). Uvěřitelný je i jeho boj s flákačstvím, nadhodnocovanými výsledky i zakopávání o klacky jež mu pod nohy hází připosraní soudruzi z vedení, či jeho po zádech mu šplhající kolega. Tohle může zažívat i dnes leckdo z nás. Je zde i stránka rodinná na níž má hrdina čím dál méně času. Krampol si přestává rozumnět se synem a i s manželkou. Být to takto s elektrárnou v pozadí, nebylo by to tak hrozné. Je zde však ještě ten dělnický opus. Beton, bahno, tatrovky, vé3esky, dělníci, mládežnická brigády, schůze v umakartových zasedačkách s nezbytnými popelníky na každém ze stolů...hnus.... Honí se plán, termíny........A to je to peklo. Spojit hudbu Gustava Mahlera a Čajkovského s betonováním chladících věží či s náhledy přes spleť jeřábů na opravdu hnusné staveniště (byť se hrdina několikráte tím výjevem kochá), to hned tak někdo nedokáže....Vidět to nepřipraven asi bych byl v šoku. Snímek je však dost podobný filmu - Kdo hledá zlaté dno s Rudou Hrušínským ml. který coby řidič tatry pozná pravou chlapskou práci při stavbě vodní elektrárny.... I zde hrdina opovrhuje prospěchářstvím a zvráceností okolí a sám o sobě se tvrdě ponoří do své práce. Jen pro sebe, jen pro své vlastní uspokojení.... Co je zde nutno ocenit, že film nikde nezdůrazňuje vůdčí roli strany atd... Je to spíš takový náhled do socialistického budování mega staveb typu Dukovany. * (17.08.2011)

Rakušákům by se tenhle film mohl pouštět jako takový industrial horor, aby na vlastní oči viděli, jak ledabyle se u nás staví jaderné elektrárny. Flink, drobné podvody, vlastní zájmy a nekompetentnost shora i zdola je zcela běžná, každý si hrabe na svém písečku. Uvědomělost se na sklonku socialismu už nenosí. Celkově to dává docela kritický film o stavu společnosti. Vyznění podporuje i šíře děje. Scénář se neomezil jen na samotnou stavbu, ale občas nahlédne i do zázemí oberinženýra Hlaváče, a divák má možnost posoudit i jeho rodinu. Každý ze členů hraje jednu karikaturu, nejzajímavější je hipík Kříž, jež píše poezii, žije pro umění a estetiku, ale jeho osud je zcela banální. Jak charakteristika vypadá dobře na papíře, v reálu to tak slavné není. Spousta nudných výplňkových scén a mizerné dialogy srazily hodnocení o dvě hvězdičky dolů. (23.08.2013)