Stroszek

Stroszek je filmem, který nelze odbýt jednou vetou. Na pozadí smutného příběhu tří lidí rozvíjí postupně hned několik témat, přičemž asi nejvýraznějším motivem je neschopnost úspěšně se vzepřít svému osudu a naplno se vymanit ze svého původu. Bruno se po šťastnějších chvilkách navrátí s narůstajícím zklamáním k alkoholismu, Eva nalezne největší uspokojení ve svém špinavém řemesle, způsobu života a typu společnosti, od něhož dříve utekla, Scheitz jako hlavní strůjce nových vyhlídek spadne časem ještě do většího „bahna“, než bychom čekali... Zajímavé je nejen již předem očekáváné hroucení vzdušných zámků ve jménu nedosažitelného amerického snu, ale i ukázka snahy v rámci tohoto snu o lepším životě postupovat dle návodů „dokonalé americké domácnosti“ a jakási konfrontace dvou způsobu života – toho vzešlého z předchozí generace oproti západnímu konzumu. Asi nejpatrnější je to cítit v momentech s televizí, o kterou trojice z jiného světa má při budování domácnosti za každou cenu nesmírný zájem, přestože si jí finančně dovolit nemohu, přestože jim posléze slouží výhradně jako kulisa s náhodně zaplým televizním programem, který stejně nikdo nesleduje a spíše má podíl na zesilnění odcizení mezi Brunem a Evou. Myslím, že každý si v tomto filmu najde alespoň něco málo zajímavého, co si z něj odnese. Osobně se mi velmi líbily i poetické „road movie“ scény během putování Amerikou a dočasná malá idylka vytvořila kdesi v prostřední třetině pěkný odlehčený protipól k předchozím incidentům s kriminálními pasáky i pozdějšímu vyústění. Bruno S. v hlavní roli má v sobě zvláštní charisma, svým osobitým neherectvím dokáže patřičně zapůsobit, dojmout i pobavit (např. v úvodních rozhovorech před propuštěním) a osobně se mi tu líbil snad ještě víc, než v předchozí roli u režiséra v postavě Kašpara Hausera. I celkově za mě spokojenost a po čase další skvělý zářez v tvorbě Wernera Herzoga, akorát jsem byl trochu rozpačitý z otevřeně pojetého závěru (SPOILER: zastřelil se Bruno nebo střelil jenom do vzduchu? nebo ten výstřel zazněl jen v rámci výbuchu auta, které začlo hořet...?). [80%] (27.04.2022)

"Tváriš sa akoby by si ma ani nepoznala. * Bruno, veď ťa tu nikto nekope. * Nie, nie je to vidieť. Robia to s mojou dušou." Príbeh opäť silný, ale tu mi to neherctvo Bruna S. miestami už trochu prekážalo. Viac mi jeho prejav (či nejprejav) sadol v "Jeder für sich und Gott gegen alle". (16.02.2016)

Nekonvenčný pohľad na túžby životných loserov. Niekde na americkom zapadákove, je možno lepšie žiť ak ste amík a máte od malička nastrúhané skúsenosti zo života. Či už Deutschland, alebo Américá, všade dostanete do huby a ako vraví hrdina Bruno, v USA je to duši po papuli. Skvelý herecký výkon ( ono zrejme ani hrať nehral ) hlavného predstaviteľa, ktorý ochotnícke číslo doviedol až ku dokonalosti. (08.10.2022)

Zakomplexovaný pouličný hudobník hrajúci sám seba, dedo a kurva idú z nejakej prdele Nemecka do ešte väčšej prdele Ameriky za lepším životom a nech si ich celý svet nepraje ak urýchlene nezbohatnú. Ale to až takmer v polovici filmu, predtým najprv vzdorujú miestnym pasákom. A ja väčšinu času rozmýšľam, prečo je to taká nuda. A prečo sú tie postavy stále viac naivné. A prečo sú všetci takí nesympatickí. A nezachráni to ani fakt, že Bruno S. hrá v podstate sám seba. A ani ten, že Ian Curtis sa po jeho zhliadnutí obesil, ak je pravda čo píše Faye. A nechcem si ani len predstaviť čo by si pomyslel hypotetický Američan, ktorý nevie nič o Nemcoch a má si urobiť mienku na základe tohto filmu. Niečo ako pre nás Hostel. (01.07.2012)

.........Díky Faye mám v mé paměti zafixován další výstřelek v podobě herzogova dramatu. Začáteční pomalý rozjezd na evropské pevnině přechází po příjezdu za velkou louži do hustého a šmrncovního rytmu. V závěru, kdy nešťastný Bruno přijde o svůj mobilní dům, už jenom při veřejné aukci lapáte po dechu a v posledních sekundách filmu nezbývá nic jiného, než jen udiveně zírat na slepici, která hraje na piáno a současně stepuje......... (24.05.2007)